II. ÚS 2364/12
II.ÚS 2364/12 ze dne 16. 7. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. dubna 2012 sp. zn. 2 As 42/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 25. června 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. dubna 2012 (2 As 42/2012-12), jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2011 (5 A 37/ 2011-44). V uvedeném řízení nebylo vyhověno návrhu stěžovatele, aby soud zrušil rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel namítal, že sedmidenní lhůta, kterou mu soud stanovil pro splnění poplatkové povinnosti, je nepřiměřeně krátká, stěžovatel namítal, že je osoba v hmotné nouzi a mělo by mu být umožněno zaplatit soudní poplatek ve lhůtě dvou let. Vyslovil přesvědčení, že doručením jeho žádosti byl přerušen běh lhůty k zaplacení soudního poplatku. Dle obšírného tvrzení stěžovatele v předchozím řízení byla porušena jeho ústavně garantovaná práva, proto navrhl, aby Ústavní soud jeho návrhu vyhověl.
Návrh trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení; nebyla naplněna podmínka dle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem). Dle ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu k ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, který stěžovatel vyčerpal.

Jak přitom vyplývá z desítek řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal (od roku 2009 jde asi o 200 podání), takovýto postup zvolil navzdory tomu, že byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (srov. např. řízení ve věci návrhu stěžovatele sp. zn. I. ÚS 257/09, IV. ÚS 424/09, II. ÚS 289/11, I. ÚS 783/12).

Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto z důvodu nenaplnění podmínky povinného právního zastoupení advokátem návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. července 2012

Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.