II. ÚS 2342/12
II.ÚS 2342/12 ze dne 24. 7. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti V. H., zastoupené JUDr. Ivou Zlochovou, advokátkou se sídlem Havlíčkovo nám. 153, 591 01 Žďár nad Sázavou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, č. j. 54 Co 1095/2011-423 ze dne 5. března 2012 a rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 9 C 333/94-185 ze dne 17. června 2005 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž měla být porušena ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 Ústavy.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka brojí proti výše uvedeným soudním aktům ústavní stížností, aniž vyčerpala všechny relevantní procesní prostředky, které jí právní řád k ochraně jejích práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V citovaném rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, byla stěžovatelka poučena o tom, že proti tomuto rozhodnutí je možné k Nejvyššímu soudu podat dovolání opírající se o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též "o. s. ř.") v části, ve které bylo rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem potvrzeno, jakož i dovolání zakládající se na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v části, ve které bylo rozhodnutí nalézacího soudu odvolacím soudem změněno (byť formulace poučení použitá v posledně uvedeném případě není zcela vhodná). Dotazem u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka této možnosti využila, o čemž ostatně Ústavní soud sama zpravila v nyní předkládané ústavní stížnosti. Ústavní soud dále shledal, že stěžovatelka podala dovolání dne 25. června 2012, přičemž o podaném mimořádném opravném prostředku dosud nebylo rozhodnuto.

Ústavní soud pokládá za vhodné rovněž poznamenat, že v souladu se svou ustálenou judikaturou již nevyčkává rozhodnutí dovolacího soudu o podaném mimořádném opravném prostředku, který Nejvyšší soud může z důvodů záležejících na jeho uvážení odmítnout jako návrh nepřípustný, nýbrž ústavní stížnosti v takovém případě odmítá pro nepřípustnost jako návrhy předčasně podané (blíže k tomu viz Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, 2007, s. 376 bod 12 a s. 378 bod 18). Rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy dovolací soud o podaném opravném prostředku teprve rozhoduje, by bylo v příkrém rozporu s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti. Za daných okolností tak nelze ústavní stížnost podrobit meritornímu přezkumu. Ústavní soud však považuje za vhodné poznamenat, že odmítnutím předčasné ústavní stížnosti není stěžovatelka zbavena práva obrátit se na Ústavní soud v případě, že Nejvyšší soud její námitky nevyslyší.

Ve světle řečeného Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 24. července 2012

Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.