II. ÚS 23/05
II.ÚS 23/05 ze dne 3. 3. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti EKVITA Kladno spol. s r.o. v likvidaci, se sídlem nám. Sítná 3105, Kladno, zastoupené Mgr. Petrem Hájkem, advokátem Advokátní kanceláře v Litoměřicích, Michalská 4, pobočka Praha, Jeseninova 52, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - průtahům v řízení, vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pod sp. zn. 9 Cmo 536/2001 (správně sp.zn. 22 Cm 49/2000), za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, domáhá, aby Krajskému soudu v Ústí nad Labem bylo uloženo dále nepokračovat v průtazích v jednání ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 9 Cmo 536/2001 (správně sp.zn. 22 Cm 49/2000) a neprodleně nařídit jednání.

V ústavní stížnosti uvádí, že usnesením Vrchního soudu v Praze, č.j. 9 Cmo 536/2001- 83, ze dne 2. 9. 2002 byl k odvolání žalovaného zrušen rozsudek soudu prvého stupně ze dne 27. 4. 2001, jímž bylo rozhodnuto, že se ponechává v platnosti směnečný platební příkaz, kterým byl žalovaný zavázán k zaplacení směnečného peníze ve výši 640 000 Kč s přísl. a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Uvedené usnesení bylo krajskému soudu doručeno dne 14. 10. 2002, jednání dosud nařízeno nebylo.

Stěžovatelka namítá, že ačkoliv byl podán návrh na vydání směnečného platebního rozkazu dne 7. 10. 1999, ve věci dosud nebylo rozhodnuto, přestože existuje zájem na tom, aby se ve věci směnek a šeků rozhodovalo ve zrychleném jednání (viz § 175 o.s.ř.). Nenařízením jednání ze strany krajského soudu po dobu více jak dvou let dochází k porušování shora uvedených základních práv stěžovatele.

Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti poukázal na to, že v souvislosti s rozhodováním o směnečných nárocích je zkrácená lhůta stanovena jen pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. V projednávané věci se již ani nejedná o vydání platebního rozkazu. V rámci agendy Cm je vyřizováno přibližně 1000 sporů, z nichž nezanedbatelná část časově předchází této věci. Po doručení rozhodnutí vrchního soudu byl spis založen v pořadí k nařízení jednání, přičemž ze strany účastníků nedošla soudu žádná urgence ani dotaz na stav řízení. Jednání ve věci je nařízeno na 21. 4. 2005.

Ústavní soud před meritorním posouzením ústavní stížnosti zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje obsahové a formální náležitosti a zda se jedná o ústavní stížnost přípustnou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Ústavní soud v minulosti, s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, před podáním ústavní stížnosti nevyžadoval vyčerpání hierarchické stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, a to z důvodu, že takovou stížnost nepovažoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení. Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), provedenou zákonem č. 192/2003 Sb., však byla do právního řádu začleněna nová úprava stížnosti na průtahy řízení, na níž navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a). Vzhledem k tomu, že uvedená novela zákona přinesla kvalitativní změnu odstraňující dřívější neúčinnost stížnosti a do právního řádu tak byl vnesen nový efektivnější prostředek sloužící jednotlivci k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům v řízení vyčerpání návrhu dle § 174a zákona o soudech a soudcích před obecnými soudy (srov. např. usnesení ve věcech sp. zn. I. ÚS 506/04, sp. zn. IV. ÚS 259/04, sp.zn. III.ÚS 588/04).

Z obsahu ústavní stížnosti a vyjádření krajského soudu je zřejmé, že stěžovatelka uvedený prostředek k ochraně svého práva, tj, stížnost na průtahy řízení a navazující návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu dle ustanovení § 164 a násl. a § 174a zákona o soudech a soudcích nevyužila. Za této situace je třeba ústavní stížnost hodnotit jako návrh nepřípustný.

Ústavní soud pro úplnost dodává, že ve věci je již nařízeno jednání a také z tohoto důvodu není namístě, aby se Ústavní soud věcí v této fázi řízení zabýval.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. března 2005

JUDr. Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.