II. ÚS 226/17
II.ÚS 226/17 ze dne 18. 4. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Elišky Bendlové, zastoupené JUDr. Radkem Šmerdou, Ph.D., advokátem, se sídlem Revoluční 1044/23, 110 00 Praha 1, směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2016, č. j. 31 Nc 381/2016-136, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2016, č. j. 31 Nc 439/2016-482, a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 2. ledna 2017, č. j. 23 EXE 1302/2015-176, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.

2. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2016, č. j. 31 Nc 381/2016-136, bylo v rámci exekučního řízení rozhodnuto v souladu s § 16 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), o námitce podjatosti vznesené povinnou (stěžovatelkou) tak, že soudci Okresního soudu v Rakovníku uvedení ve výroku tohoto rozhodnutí nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 23 EXE 1302/2015.

3. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2016, č. j. 31 Nc 439/2016-482, bylo v rámci žaloby na obnovu řízení podané žalovanou (stěžovatelkou) rozhodnuto v souladu s § 16 odst. 1 věta první o. s. ř. o námitce podjatosti vznesené žalovanou tak, že soudci Okresního soudu v Rakovníku uvedení ve výroku tohoto rozhodnutí nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 86/2013.

4. Usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 2. ledna 2017, č. j. 23 EXE 1302/2015-176, bylo v rámci exekučního řízení rozhodnuto v souladu s § 29 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, o námitce podjatosti vznesené povinnou (stěžovatelkou) tak, že soudní exekutor Exekutorského úřadu Beroun Mgr. Pavel Dolanský není vyloučen z projednávání a rozhodnutí exekuce vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 23 EXE 1302/2015.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti všem výše uvedeným rozhodnutím, neboť pochybení, která se v nich vyskytují, dosahují podle jejího názoru takové intenzity, že extrémním způsobem ohrožují jej ústavně zaručená práva. Po poměrně obsáhlé rekapitulaci okolností vedoucích k vydání exekučního titulu a následnému zahájení exekučního řízení se věnuje vlastním námitkám ve vztahu k napadeným rozhodnutím. Dovozuje, že soudní znalci, exekutoři i soudci vystupující v jejím sporu jsou podjatí, neboť manželka oprávněného, což je současně i jeho právní zástupkyně, pracuje na Ministerstvu spravedlnosti na vedoucí pozici v oddělení justičního dohledu. Soudním rozhodnutím pak vytýká jejich obecnost, z čehož vyplývá jejich nepřezkoumatelnost a tedy porušení práva na spravedlivý proces.
6. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V tomto ohledu dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.

7. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady pro přijetí ústavní stížnosti vymezené v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

8. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele.

9. V posuzované věci stěžovatelka ústavní stížností napadla jednak rozhodnutí Krajského soudu v Praze o jejím návrhu na vyloučení soudců Okresního soudu v Rakovníku, jednak rozhodnutí Okresního soudu v Rakovníku o jejím návrhu na vyloučení soudního exekutora. Ústavní soud podotýká, že s ohledem na výše zmiňovanou zásadu subsidiarity ústavní stížnosti může být povolán ke kontrole postupu soudu teprve po skončení řízení. V obecné rovině je sice třeba konstatovat, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudcem, kterým věc projednávána a rozhodována být neměla. Současně je však nutno konstatovat, že ačkoliv je toto usnesení pro Okresní soud v Rakovníku, resp. soudního exekutora, jakož i pro účastníky řízení závazné, stěžovatelce, bude-li mít v dalším průběhu řízení za to, že rozhodnutí jí nepříznivé bylo vydáno soudcem (soudním exekutorem) k tomu nepříslušným, nic nebrání, aby uvedené námitky uplatnila později v průběhu dalšího řízení, neboť rozhodnutím nadřízeného soudu o námitce podjatosti nemusí být otázka vyloučení soudce v civilním řízení soudním definitivně vyřešena. Podle § 16b o. s. ř. totiž rozhodnutím nadřízeného soudu o námitce podjatosti není dotčeno mimo jiné ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., tzn., že stěžovatelka může své námitky uplatnit jako důvod žaloby pro zmatečnost proti pravomocnému rozhodnutí prvoinstančního nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno.

10. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti, třebaže přímo proti nim nejsou přípustné opravné prostředky, řízení ve věci samé nekončí a stěžovatelce jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými jsou tvrzená pochybení napravitelná. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to vyplývá z jeho již ustálené rozhodovací praxe k rozhodnutím o podjatosti soudců (srov. např. usnesení ze dne 28. července 2016 sp. zn. I. ÚS 2237/16, usnesení ze dne 30. září 2016 sp. zn. I. ÚS 2625/16 či usnesení ze dne 19. října 2016 sp. zn. III. ÚS 3410/16).

11. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 18. dubna 2017

Jiří Zemánek, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.