II. ÚS 225/16
II.ÚS 225/16 ze dne 18. 4. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Bednaříkové, zastoupené Mgr. Janem Šarmanem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Pekárenská 12, Brno, proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 12. 2012 č. j. 9 C 237/2007-188, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2014 č. j. 28 Co 75/2013-222 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015 č. j. 32 Cdo 3072/2015-293 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatelka včas podanou ústavní stížností napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka brojí proti postupu obecných soudů, které umožnily svým jednáním ponechat v platnosti rozsudek, který ji zavazuje k plnění úvěru (z pozice ručitelky). Namítá přitom, že v průběhu řízení ve věci samé soudy nezkoumaly platnost jejího podpisu na ručitelském prohlášení ke smlouvě a o tuto skutečnost, tedy zjištění o (údajném) zfalšování jejího podpisu, opírá též svůj návrh na obnovu řízení. Obecné soudy podle jejích tvrzení odmítly provést znalecký posudek k prokázání toho, že nejde o pravý podpis stěžovatelky.

2. Okresní soud ve Zlíně usnesením návrh na obnovu řízení zamítl. Konstatoval, že v předešlém meritorním řízení byl stěžovatelce dán prostor k tomu, aby námitku stran nepravosti podpisu uplatnila. Stěžovatelka tak neučinila, přičemž v předmětném řízení byla jako důkaz provedena smlouva i ručitelské prohlášení s jejím podpisem. Teprve po právní moci rozsudku začala svůj podpis zpochybňovat. Soud přitom vycházel jak z bezprostředního výslechu stěžovatelky, tak i obsahu spisu, včetně protokolů o jednání.

3. Krajský soud v Brně usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Poukázal na podrobné odůvodnění usnesení soudu prvního stupně a zdůraznil, že stěžovatelka byla přítomna jednání před soudem prvního stupně ve věci samé, kde byly důkazy - smlouva a ručitelské prohlášení - prováděny. K těmto listinám však stěžovatelka žádné konkrétní námitky ve smyslu nepravosti jejího podpisu neměla. Obdobně v odvolacím řízení soud důkazy zopakoval a ani tehdy nedošlo k popření pravosti podpisu ze strany právního zástupce stěžovatelky. Z toho plyne, že ve věci nejsou naplněny podmínky k tomu, aby soud rozhodl o obnově původního řízení jinak než soud nižší instance.

4. Nejvyšší soud odvolání stěžovatelky proti usnesení odvolacího soudu odmítl. Konstatoval, že stěžovatelka v dovolání nevymezila konkrétní právní otázku jakožto podmínku přípustnosti dovolání.
II.

5. Ústavní soud předně připomíná, že podle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nástroji ústavněprávního přezkumu vykonávaného tímto soudem jsou vedle materiálních a institucionálních garancí fungování demokratického právního státu zakotvených v Ústavě též základní práva, jejichž katalogem je Listina základních práv a svobod. Ústavní soud zdůrazňuje, že se cítí být vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu, event. porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti formálně brojí proti postupu soudů rozhodujících o návrhu na obnovu řízení. Svým obsahem je však ústavní stížnost fakticky pokračující polemikou s rozhodováním obecných soudů o meritu věci. Námitky stran rozhodování soudů ve věci samé v tomto řízení nejsou relevantní, jelikož jedinými uplatnitelnými skutečnostmi jsou ty, které by dostatečně odůvodnily postup soudů spočívající v povolení obnovy řízení. Žalobou na obnovu řízení je možné napadnout podle ustanovení § 228 o. s. ř. mj. pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl účastník použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Současně lze žalobou na obnovu řízení napadnou též pravomocné usnesení, jestliže lze provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro účastníka příznivější rozhodnutí ve věci.

7. Z uvedeného plyne, že obecné soudy v řízení o povolení obnovy byly povinny zkoumat, zda - vztaženo na nyní posuzovanou věc - stěžovatelka mohla včas uplatnit námitku (ne)pravosti příslušného podpisu. Dospěly přitom k závěru, že s dokumenty, na nichž byl její podpis, se stěžovatelka včas a osobně při jednání před soudem prvního stupně seznámila a nic takového netvrdila, a to dokonce ani v řízení před odvolacím soudem. Obecné soudy ústavně konformním způsobem vyhodnotily stěžovatelkou tvrzené důvody obnovy řízení. Dostatečně odůvodnily závěr, že stěžovatelka tvrzené skutečnosti mohla uplatnit již v řízení ve věci samé a neučinila tak. Nebyla tedy naplněna podmínka ustanovení § 228 o. s. ř.

16. Vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k jinému závěru, než že v posuzované věci nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky. Jeho stížnost je nutno označit za zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2017

Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.