II. ÚS 2217/12
II.ÚS 2217/12 ze dne 26. 6. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti JUDr. Z. A., proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 49/2012-27 ze dne 15. března 2012 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž měla být porušena řada jeho základních práv.
Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podává svoji ústavní stížnost, aniž splnil podmínku právního zastoupení, jak to vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to ani po její formální, ani materiální stránce, ačkoliv byl ze strany Ústavního soudu již mnohokráte poučen o tom, jaký postup je třeba při podávání ústavní stížnosti zvolit, aby stěžovatel dostál podmínce obligatorního zastoupení advokátem, přičemž skutečnost, že stěžovatel tuto vadu svého podání neodstranil, byla ostatně i důvodem, pro který byla řada jeho ústavních stížností odmítnuta (srov. příslušná usnesení ve věcech sp. zn. II. ÚS 1536/10, I. ÚS 29/10, I. ÚS 3242/09, II. ÚS 3085/09 aj.).

Stěžovatel tak byl před podáním nyní posuzovaného návrhu velmi dobře obeznámen s následky neakceptování výše uvedených podmínek neboť, i když se mu od Ústavního soudu dostalo již v minulosti podrobného poučení, jakým způsobem má odstranit vady svého podání, aby splňovalo formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, stěžovatel se jím zjevně neřídil. Tyto ústavní stížnosti proto musely být pro neodstranění vad ve stanovené lhůtě Ústavním soudem odmítnuty. Stejný postup Ústavního soudu tedy mohl stěžovatel předpokládat i v nyní projednávané věci, pokud vědomě doručil vadnou a nekvalifikovanou ústavní stížnost. Za dané situace bylo proto neúčelné, aby Ústavní soud zcela formalisticky vyzýval stěžovatele k odstranění vady podání a poskytoval mu k takovému postupu konkrétní lhůtu. Ostatně stejně již postupoval v předchozích případech, srov. kupříkladu zmíněné usnesení ve věci vedené u Ústavního soudu pod spisovou značkou II. ÚS 3085/09.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost za přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 26. června 2012

Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.