II. ÚS 2176/17
II.ÚS 2176/17 ze dne 7. 8. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Vicherka, zastoupeného Mgr. Zbyňkem Matulou, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem 28. října 1727/108, Ostrava proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2017 č. j. 3 As 241/2016-34 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Podáním doručeným dne 13. 7. 2017 se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s ústavní stížností, kterou brojil proti shora označenému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu tvrzením, že jím došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 11 odst. 1 Listiny. V úvodní části ústavní stížnosti (str. 2) stěžovatel uvedl, že tímto "odstraňuje vady své ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1431/17 a zároveň tímto upřesňuje a doplňuje svou argumentaci".
2. Dne 7. 6. 2017 vydal Ústavní soud usnesení, kterým ústavní stížnost stěžovatele vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 1431/17 odmítl pro neodstranění vad (pozn.: tato ústavní stížnost stěžovatele byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 5. 2017). Ústavní soud v usnesení konstatoval, že návrh nesplňuje náležitosti vyžadované ustanoveními § 30 a § 31 zákona č. 182/1993/Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel nebyl zastoupen advokátem a k návrhu nebyla přiložena napadená rozhodnutí, přestože byl již navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (např. v řízení ve věci sp. zn. II. ÚS 2861/16). Současně soud dodal, že v případě, kdy lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v odmítavých usneseních ze dne 3. 10. 2016 sp. zn. II. ÚS 2861/16 a ze dne 8. 11. 2016 sp. zn. II. ÚS 2860/16, která byla stěžovateli jako účastníku řízení doručena) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Usnesení Ústavního soud bylo stěžovateli doručeno dne 4. 7. 2017.

3. Nyní posuzovaná ústavní stížnost stěžovatele byla Ústavním soudem vzhledem k vydanému rozhodnutí posouzena jako zcela nové podání a byla jí přidělena odlišná spisová značka.

4. Uvedené však nic nemění na tom, že směřuje proti témuž rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které bylo stěžovateli doručeno dne 6. 3. 2017. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

4. Vzhledem k tomu byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako podaná opožděně. Stěžovatel v dnes již pravomocně ukončené věci nedbal svých práv a povinností, opakovaně podával ústavní stížnost nesoucí zásadní vady bránící jejímu posouzení Ústavním soudem a nemůže od Ústavního soudu očekávat, že bude bez dalšího doslova měsíce vyčkávat, zda stěžovatel zhojí vady svého podání. Namísto toho uplynutí 30 dnů od podání návrhu (lhůta určená k nápravě podání je běžně stanovena na 20 dnů) ve věci rozhodl, aniž by stěžovatele opětovně výslovně poučoval o jeho povinnostech (viz výše). Z tohoto důvodu není již možné v této věci zhojit vady podání. Bez významu však není ani skutečnost, že právní zástupce stěžovatele dne 14. 7. 2017 obdržel akceptační dopis pro senátní věci, z něhož je zřejmé, že věc je vedena pod odlišnou spisovou značkou a též ani možnost informovat se o stavu řízení u Ústavního soudu či ve veřejně přístupné databázi NALUS:

5. Vzhledem k uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako podanou opožděně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2017

Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.