II. ÚS 21/17
II.ÚS 21/17 ze dne 16. 5. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Schöna, zastoupeného JUDr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou, AK se sídlem nám. Míru 341/15, Praha 2, proti příkazu soudce Okresního soudu Praha - východ k domovní prohlídce č. j. 0 Nt 1256/2016-4 ze dne 1. 11. 2016, příkazu soudce Okresního soudu Praha - východ k domovní prohlídce č. j. 0 Nt 1251/2016-4 ze dne 26. 10. 2016 a proti postupu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, při provádění prohlídek konaných dne 1. 11. 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá vydání nálezu, kterým Ústavní soud zruší v záhlaví uvedené příkazy k domovním prohlídkám a Policii České republiky zakáže pokračovat v porušování základního práva stěžovatele zaručeného čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a přikáže jí obnovit stav před porušením tím, že vydá věci zabavené při prohlídce jiných prostor a pozemků a domovní prohlídce, provedených dne 1. 11. 2016, specifikovaných v protokolech o provedení domovních prohlídek. Stěžovatel tvrdí, že napadenými příkazy a zásahem policejního orgánu byla porušena jeho ústavní práva zaručená čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny.

2. Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze požádal o vydání příkazů k provedení domovních prohlídek ve výroku specifikovaných prostorách s tím, že se v nich nacházejí věci důležité pro trestní řízení ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažných zločinů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku. Napadeným příkazem k domovní prohlídce nařídil soudce Okresního soudu Praha - východ podle § 83 odst. 1 tr. řádu domovní prohlídku v bytě na adrese J., zapsaném na LV X pro katastrální území Braník 727873, obec 554782 Praha, užívaném Blankou Schönovou a Ing. Miroslavem Schönem; vlastníkem objektu je společnost SALUD, s. r. o., IČ 48588750 se sídlem Jílovská 1167/71a, Praha 4 (jediným společníkem spol. SALUD, s. r. o., je spol. Euro-Agency CZ, a. s., jejímž jediným akcionářem je Ing. Miroslav Schön). Druhým příkazem nařídil tentýž soudce domovní prohlídku v prostorách rodinného domu s přináležejícími prostorami na adrese Hostín čp. XY, zapsáno na LV X2, kat. území 617181 Hostín u Mělníka, který je ve společném jmění manželů Ing. Miroslava Schöna a Ing. Blanky Schönové. Z protokolů o provedení domovních prohlídek pak vyplývá, že při prohlídkách byly zabaveny věci blíže specifikované v těchto protokolech.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že jeho případ souvisí s činností Specializovaného finančního úřadu a s daňovým řízením, které tento správce daně vede s prověřovaným subjektem - společností Mountfield, a. s. Vyslovuje přesvědčení, že soudce Okresního soudu Praha - východ nebyl k nařízení prohlídek místně příslušný, čímž bylo porušeno právo stěžovatele na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny. Má za to, že státní zástupce podal v rozporu s § 18 odst. 1 a § 26 odst. 1 tr. řádu návrhy na vydání příkazů soudu, v jehož obvodu nedošlo k tvrzenému spáchání prověřovaných trestných činů. K tomu mohlo dojít ex lege toliko v místě, kde sídlí Specializovaný finanční úřad jakožto místně příslušný finanční úřad daňového subjektu, tj. v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 7. Proto měl o případném vydání příkazů rozhodnout soudce Obvodního soudu pro Prahu 7. V této souvislosti připomíná judikaturu Ústavního soudu (nález sp. zn. Pl. ÚS 4/14 ze dne 19. 4. 2016; 201/2016 Sb.) a Nejvyššího soudu (usnesení sp. zn. 7 Td 32/2015 ze dne 2. 7. 2015).

4. Stěžovatel dále namítá, že soudní příkazy nedostatečně vymezily věci, které mají být prohlídkami získány, státním zástupcem a soudcem poskytnuté odůvodnění údajné trestné činnosti není opřeno o žádné objektivní důkazní prostředky a stojí pouze na nezdůvodněných a spekulativních informacích a podkladech. Nedostatečné bylo i odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídek. Dle názoru stěžovatele je neodkladnost provedení prohlídek zdůvodněna pouze tvrzeními, která jsou v hrubém rozporu se skutečností.

5. Orgány činné v trestním řízení podle stěžovatele zcela rezignovaly na přiměřenost způsobu provádění prohlídek, když zajišťovaly podklady, které již jiný orgán veřejné moci (správce daně) má k dispozici. Tato skutečnost dle stěžovatele taktéž snižuje věrohodnost odůvodnění příkazů a zákonnost provedení prohlídek.
6. Ústavní soud předesílá, že zákon o Ústavním soudu v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) přiznává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit přijatelnost návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně z příslušného spisu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.

7. Ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy v ní namítané stejné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je-li napadené rozhodnutí konformní s dříve vyslovenými závěry Ústavního soudu, není důvod do něj jakkoliv zasahovat.

8 Skutkově i právně shodnou problematiku Ústavní soud již řešil, a to na základě obsahově totožné ústavní stížnosti společnosti SALUD, s. r. o., se sídlem Jílovská 1167/71a, Praha 4, podané proti příkazu soudce Okresního soudu Praha - východ k domovní prohlídce č. j. 0 Nt 1251/2016-4 ze dne 26. 10. 2016 a proti postupu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, při provádění domovní prohlídky v prostorách objektu, které užívají manželé Schönovi, přičemž vlastníkem objektu je společnost SALUD, s. r. o., a proti dalšímu příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků. Ústavní soud uvedenou ústavní stížnost, vedenou pod sp. zn. II. ÚS 20/17, odmítl usnesením ze dne 18. 4. 2017 jako zjevně neopodstatněnou, neboť neshledal, že by napadenými soudními příkazy a postupem policejního orgánu při provádění prohlídek byla porušena stěžovatelem tvrzená ústavní práva zaručená čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny (stejně postupoval v obdobné věci sp. zn. I. ÚS 6/17 ze dne 3. 4. 2017).

9. Od závěrů vyslovených v uvedeném rozhodnutí (jakož i v usnesení sp. zn. I. ÚS 6/17) Ústavní soud neshledal důvod se jakkoliv odklánět a v podrobnostech na ně odkazuje. Jeho závěry jsou plně aplikovatelné i na nyní posuzovanou ústavní stížnost, neboť se argumentace stěžovatele plně kryje s námitkami Ústavním soudem již řešenými.

10. Ústavní soud v prvé řadě v souvislosti s námitkou o provázanosti daného trestního řízení s daňovým řízením připomněl, že postup orgánů činných v trestním řízení je od okamžiku, kdy se jakýmkoliv způsobem dozví o protiprávním jednání, veden zásadou oficiality. Pokud policejní orgán na základě vlastních poznatků či podnětů jiných osob a orgánů učinil závěr o podezření ze spáchání trestné činnosti, byl povinen věc prošetřit (srov. § 2 odst. 4 a § 158 odst. 1 tr. řádu). Jestliže tedy orgány činné v trestním řízení obdržely poznatky (např. od orgánů finanční správy) o podezření, které by mohlo dosahovat trestněprávní roviny, bylo zcela namístě přiměřeně uplatnit i další postup podle trestního řádu. Oznámením skutečností, které by mohly nasvědčovat spáchání trestného činu, orgány finanční správy naplňují povinnost uloženou ustanovením § 8 odst. 1 tr. řádu. Pokud hypoteticky hrozí prověřovanému subjektu uložení sankce v daňovém řízení a porušení daňového předpisu by současně mohlo představovat čin společensky škodlivý, je možné uplatnit i trestněprávní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené (za podmínek dále rozvedených v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 832/2016 ze dne 4. 1. 2017).

11. Ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva nebrání článek 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jehož cílem je zákaz opakování trestního řízení, které bylo skončeno pravomocným rozhodnutím, možnosti vedení paralelních řízení ve vztahu k jednomu protiprávnímu jednání různými orgány pro různé komplementární účely. Daňové a trestní řízení reagují na protispolečenské chování prostřednictvím různých navzájem se doplňujících řízení, která tvoří jeden koherentní celek (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci A a B proti Norsku ze dne 15. 11. 2016, č. 24130/11 a 29758/11). Věcná a časová souvislost či propojenost obou řízení je přitom aprobovaným hlediskem a zcela jistě je nelze považovat za nežádoucí či nepřípustný jev, jak se snaží dovodit stěžovatel.

12. Odlišnost postupu orgánů finanční správy a orgánů činných v trestním řízení tkví i v odlišnosti zásad platných pro jednotlivá důkazní řízení. V daňovém řízení má daňový subjekt důkazní břemeno a prokazuje všechny skutečnosti potřebné pro správné stanovení daně (srov. § 92 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů). Na rozdíl od toho v trestním řízení je v jeho přípravné fázi důkazní aktivita jednoznačně uložena toliko orgánům činným v trestním řízení (srov. § 2 odst. 5 tr. řádu).

13. Ústavní soud se ve shora citovaném usnesení také podrobně zabýval stěžejní námitkou, spočívající v úvaze, že soudce Okresního soudu Praha - východ nebyl k nařízení prohlídek místně příslušný. Ústavně konformním výkladem ustanovení § 26 tr. řádu, souladným s čl. 38 odst. 1 Listiny, dospěl k závěru, že pokud příslušný návrh podává státní zástupce krajského nebo vrchního státního zastupitelství, je třeba aplikovat rovněž obecnou úpravu místní příslušnosti soudů v trestním řádu a místní příslušnost okresního soudu určit podle kritérií stanovených v § 18 tr. řádu, tj. z množiny okresních soudů, v jejichž obvodech krajské nebo vrchní státní zastupitelství působí, zvolit ten, jehož místní příslušnost těmto kritériím odpovídá [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 4/14 ze dne 19. 4. 2016 (č. 201/2016 Sb.)]. Připomněl i sekundární účel kritérií místní příslušnosti, jímž je upevnění některých zásad trestního řízení, zejména zásady rychlosti, hospodárnosti a zajištění práva na obhajobu, čemuž znění ustanovení § 18 tr. řádu odpovídá, neboť lze očekávat, že soud, určený podle místa, kde byl čin spáchán, se bude pravidelně nacházet nejblíže svědkům, jakož i jiným pramenům důkazů, že na řízení bude mít synergický efekt znalost místních poměrů, že zde bude nejvíce zapojena zainteresovaná veřejnost apod. (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4051/16 ze dne 31. 1. 2017).

14. Uvedené podmínky splňuje i nyní projednávaný případ, neboť příslušné návrhy podalo Vrchní státní zastupitelství v Praze u Okresního soudu Praha - východ, který o nich rozhodl napadenými příkazy, v nichž uvedl, že místo spáchání prověřované trestné činnosti je zejména obvod Okresního soudu Praha - východ, kde má sídlo prověřovaná společnost Mountfield, a. s., a nachází se zde i územní pracoviště finančního úřadu, k němuž mělo být v rozhodném období podáváno daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob.

15. Ústavní soud má dále na rozdíl od stěžovatele za to, že v obou soudních příkazech je trestná činnost, z níž jsou dotčené osoby podezřelé, popsána dostatečným způsobem. Příkazy obsahují základní vymezení prověřovaného jednání, včetně uvedení toho, jaké další skutečnosti mohou být zjištěny jejich realizací, přičemž právě tyto důvody soud vedly k závěru, že je jejich prostřednictvím nezbytné zasáhnout do ústavně zaručených práv vyjmenovaných osob, včetně stěžovatele. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že v této fázi trestního řízení orgány činné v trestním řízení většinou nedisponují dostatečnými informacemi o prověřovaném jednání, neboť právě prostřednictvím vydaných příkazů může být trestná činnost podrobněji osvětlena. Proto by bylo nelogické, aby byly na orgány činné v trestním řízení kladeny nepřiměřené povinnosti stran popisu prověřované trestné činnosti, neboť to je často možné právě až realizací příkazů. K naplnění podmínky konkrétního popisu prověřované či vyšetřované trestné činnosti tudíž postačí, pokud z tohoto popisu lze seznat alespoň její základní parametry. To oba soudní příkazy splňují.

16. K námitce o nedostatečném vymezení věcí, které mají být prohlídkami získány, Ústavní soud připomíná závěry svých usnesení sp. zn. III. ÚS 1033/07 ze dne 13. 12. 2007 a sp. zn. III. ÚS 1578/07 ze dne 28. 2. 2008, podle nichž nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech dle § 85 odst. 3, ve spojení s § 79 odst. 5 tr. řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, resp. důkazů. Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností, a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná.

17. Ústavní soud nepokládá za opodstatněnou ani námitku, že soudní příkazy jsou protiústavní proto, že v nich není obsaženo řádné zdůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti tohoto úkonu. Náležité zdůvodnění, proč je úkon pokládán za neodkladný či neopakovatelný a proč je tudíž prováděn před zahájením trestního stíhání, je velmi žádoucí, protože zajišťuje transparentnost postupu státního orgánu, a za jistých skutkových okolností by absence tohoto zdůvodnění mohla být posuzována jako porušení práva na spravedlivý proces. Stěžovatel však přehlíží, že podle judikatury Ústavního soudu nabývá ústavněprávního rozměru až deficit, kdy neodkladnost úkonu není z odůvodnění příkazu (ani interpretací) jakkoliv seznatelná. V posuzované věci jsou však důvody pro uvedený procesní postup dostatečně zřejmé, a to přímo z dotčených příkazů, v nichž soudce neodkladnost prohlídek odůvodnil nebezpečím zmaření, zničení nebo ztráty důkazů, které se v místech prohlídek mohou nacházet. Možnost zničení nebo odstranění důkazních prostředků přitom patří k typickým důvodům, které činí z domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků neodkladný úkon (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014, N 76/73 SbNU 351).

18. Na základě shora uvedeného pak Ústavní soud uzavírá, že napadené soudní příkazy k domovní prohlídce splňují zákonné požadavky. Při zohlednění okolnosti, že příkazy byly vydány v počátečním stádiu prověřování trestní věci, kdy nelze mít na obsah a podrobnosti jejich odůvodnění přemrštěné nároky, nelze dovodit, že by se rozhodující orgán činný v trestním řízení nezabýval věcí dostatečně, či že by byl uvedený institut v posuzované věci dokonce zneužit, jak se domnívá stěžovatel.

19. Protože k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele v dané věci nedošlo, Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2017

Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.