II. ÚS 1982/12
II.ÚS 1982/12 ze dne 13. 6. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 13. června 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Pavla Holländera a Dagmar Lastovecké ve věci Mgr. H. T., zastoupené Mgr. Evou Kocmanovou, advokátkou se sídlem v Brně, Soukenická 2, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2012 č. j. 13 Co 561/2011-93 a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. září 2011 č. j. 5 C 72/2011-58, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše citovaných rozsudků, jimiž nebylo vyhověno její žalobě o určení neplatnosti výpovědi nájmu označeného bytu, a uvedla, že se rozhodnutími cítí dotčena v právech zakotvených v čl. 2, čl. 12 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Soud I. stupně zamítl žalobu, prostřednictvím níž brojila proti výpovědi podané vlastníkem nemovitosti, ve které byla uživatelkou bytu, a učinil tak s poukazem na její opožděnost, když dle jejího přesvědčení nesprávně určil okamžik doručení výpovědi a tedy i počátek běhu lhůty k podání samotné žaloby k soudu. Podle jejího přesvědčení - jestliže výpověď vlastníka nemovitosti (pronajímatele) ve skutečnosti obdržela až 27. 12. 2010, byla její žaloba dnem 24. 2. 2011 podána ve lhůtě k tomu stanovené. Proti rozhodnutí soudu I. stupně se odvolala, Městský soud v Praze však rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 potvrdil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu a opodstatněně jej jako věcně správný potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami žalobkyně brojícími proti závěrům soudu o počátku běhu a dne skončení lhůty k podání žaloby na zjištění neplatnosti výpovědi nájmu bytu a s poukazem na správná hodnocení důkazů o způsobu a dni doručení předmětné výpovědi, dle toho pak na správná konstatování data konce lhůty k podání žaloby, na obsah § 711 odst. 3 občanského zákona, jakož i na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, důvodně rozhodl tak, jak v jeho výroku obsaženo, když také shodně se soudem I. stupně konstatoval, že pro zmeškání lhůty k podání žaloby se již nebylo možno zabývat tím, zda označená výpověď byla dána žalobkyni platně či nikoliv. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. června 2012

Jiří Nykodým předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.