II. ÚS 197/05
II.ÚS 197/05 ze dne 15. 4. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o návrhu J. P.,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

Odůvodnění

Navrhovatel se svým podáním domáhá, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by určil, že: I. J. P. nemůže být vyloučen ze zastupování, neboť ve všech žalobách zastupuje vysídlence z obcí Kolvína, Padrtě a Záběhlé ve stejné skutkové podstatě - ve stejné věci. II. Pokud okresní soud není schopen sám posoudit záležitosti tak, aby rozsudek byl pravdivý a spravedlivý při uplatnění zákona a doložených skutečností je nezbytné, aby soud nechal vypracovat znalecký posudek.

V návrhu dále uvádí, že nesouhlasí s důvody vyloučení ze zastupování uvedenými v usnesení okresního soudu, č.j. 15 C 169/2004-26, ze dne 10. 1. 2005 a krajského soudu, č.j. 32 Co 6-2005-39 ze dne 8. 3. 2005, věc nepovažuje za složitou a nejedná se o zastupování restituentů v různých věcech, protože všichni se domáhají nápravy křivd na základě zákona č. 195/1993 Sb.

Z připojených příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 10. 1. 2005, č.j. 15 C 169/2004-26, rozhodl ve věci žalobců L. B. a V. B., obou zastoupených J. P., jako obecným zmocněncem, za účasti České republiky, zastoupené Vojenským úřadem pro právní zastupování a Pozemkového fondu České republiky, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a určení vlastnictví k nemovitostem, že nepřipouští J. P., jako obecného zmocněnce žalobců. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2005, č.j. 32 Co 6-2005-39, usnesení soudu prvého stupně potvrdil jako usnesení správné a vydané v souladu s § 27 odst. 2 o.s.ř.

Dle ust. § 72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Je zřejmé, že navrhovatel nebyl účastníkem řízení před obecnými soudy, v němž byla vydána usnesení, s jejichž výroky nesouhlasí. V řízení byl pouze zmocněn účastníky řízení, aby je zastupoval jako obecný zmocněnec, což oba soudy nepřipustily. Navrhovatel tedy není, jak plyne z citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu, osobou oprávněnou podat ústavní stížnost. Osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti by v této věci mohl být pouze účastník řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, tj. v tomto konkrétním případě L. B. a V. B., kteří udělili J. P. zmocnění k zastupování, ovšem jen za předpokladu, že by ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.

S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2005

JUDr. Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.