II. ÚS 1963/12
II.ÚS 1963/12 ze dne 28. 6. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. M., zastoupené Mgr. Barborou Procházkovou, advokátkou, se sídlem Betlémská 1, 110 00 Praha 1, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2012, č. j. 13 Co 82/2012-800, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena její ústavní práva zakotvená v čl. 1 odst. 1 a čl. 90 Ústavy České republiky, dále v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2012, č. j. 13 Co 82/2012-800, bylo v řízení o úpravu poměrů k nezletilé dceři stěžovatelky potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za dva znalecké posudky podané znalci PhDr. V. F. a PhDr. V. T.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti usnesení, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí o přiznání odměny znalcům, avšak porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny spatřuje především v tom, že znalecký posudek byl vypracován podjatým znalcem. Konkrétně má na mysli PhDr. V. F., který se měl angažovat v organizaci CHILDREN OF EUROPE, jejímž cílem je propagace ochrany práva dítěte na oba rodiče a podpora střídavé péče.

4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

5. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem. Jinými slovy musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem. Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po skončení věci samé. Dílčí procesní postupy jsou napadnutelné ústavní stížností v zásadě jen tehdy, pokud nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 597/06 dostupné na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz).

6. V dané věci je ústavní stížností napadáno rozhodnutí, jímž byla přiznána odměna znalcům za vypracování znaleckého posudku. Stěžovatelka se přitom snaží využít právě tohoto rozhodnutí, aby brojila proti osobě znalce, který je podle jejího názoru podjatý. Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí, bylo o podjatosti obou znalců pravomocně rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. ledna 2012. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka toto rozhodnutí nenapadá (v této souvislosti by ovšem bylo možno polemizovat o včasnosti popř. přípustnosti ústavní stížnosti), nemohl se Ústavní soud ani touto otázkou zabývat. Rozhodnutí o přiznání odměny znalcům pak nepředstavuje "můstek", pomocí něhož by bylo možno zpětně napadat rozhodnutí o podjatosti. Navíc stěžovatelka má možnost se k otázce případné podjatosti znalců vyjádřit v řízení ve věci samé. V dané chvíli nelze hovořit o tom, že by do práv stěžovatelky bylo zasaženo nezhojitelným způsobem. Na základě těchto skutečností posoudil Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji odmítl. Závěrem Ústavní soud podotýká, že pokud by připustil ústavní stížnost ke každému dílčímu procesnímu rozhodnutí v rámci jakéhokoliv řízení, neúměrně by toto řízení prodlužoval, což by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a efektivnosti soudního řízení. Ústavní soud ovšem zároveň nevylučuje, že může nastat situace, kdy nějaké dílčí (nemeritorní) rozhodnutí nebo jiný zásah dosáhne ústavněprávní roviny, ale jak již bylo uvedeno, tento případ za takovou situaci nepovažuje.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 28. června 2012

Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.