II. ÚS 1878/09
II.ÚS 1878/09 ze dne 18. 11. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem, se sídlem v Praze, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 10/2009-83 ze dne 15. dubna 2009, a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 11/2009-83 ze dne 15. dubna 2009, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Středočeského kraje, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou telefaxem a k poštovní přepravě dne 17. července 2009, na výzvu Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 2. listopadu 2009, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, z nichž rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla jako nedůvodná zamítnuta jeho kasační stížnost ve věci zrušení údaje o místě jeho trvalého pobytu a usnesením téhož soudu byla jako nepřípustná odmítnuta jeho kasační stížnost ve věci vrácení soudního poplatku. Namítá, že postupem obecných soudů došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a z obsahu napadených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel správní žalobou napadl rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Obecního úřadu v Třebotově, jímž byl zrušen údaj o trvalém pobytu stěžovatele. Soud prvního stupně vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku přípisem, který doručil pouze jeho právnímu zástupci, a to v době, kdy byl stěžovatel z důvodu lázeňského pobytu v cizině, což v den doručení uvedeného přípisu (9. dubna 2008) sdělili pracovníci kanceláře stěžovatele soudu. K zaplacení soudního poplatku proto došlo až dne 5. listopadu 2008. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. dubna 2008 bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a usnesením téhož soudu ze dne 10. listopadu 2008 byl stěžovateli vrácen soudní poplatek. Proti oběma usnesením podal stěžovatel kasační stížnosti o nichž bylo rozhodnuto rozhodnutími, která stěžovatel napadá ústavní stížností.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel konkrétně namítá, že podstatou ani smyslem práva na právní pomoc v řízení před soudy nemůže být plnění soudem uložené poplatkové povinnosti. Dovozovat z doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku zástupci účastníka účinky doručení účastníkovi je tak hrubým zneužitím práva na právní pomoc.

4. Současně s ústavní stížností podal stěžovatel námitku podjatosti Pavla Rychetského pro případ, že by mu příslušelo provedení jakéhokoliv úkonu souvisejícího s projednáním ústavní stížnosti nebo jeho přípravou.

5. V souladu s § 3 a § 5 rozvrhu práce Ústavního soudu Org. 1/09 ze dne 1. prosince 2008, ve znění pozdějších změn, byla věc stěžovatele přidělena soudci Ústavního soudu Jiřímu Nykodýmovi, a tím v souladu s § 6 rozvrhu práce II. senátu Ústavního soudu, jehož dalšími členy jsou podle § 1 rozvrhu práce Stanislav Balík a Dagmar Lastovecká. S ohledem na to nepřísluší Pavlu Rychetskému provedení žádného úkonu v souvislosti s projednáním a rozhodnutím ústavní stížnosti a námitka podjatosti uvedeného soudce Ústavního soudu je proto v daném případě bezpředmětná.
6. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti. V souladu s ústavně vymezenou pravomocí jsou to obecné soudy, kdo poskytují ochranu právům a podle příslušných procesních předpisů k tomuto účelu vedou příslušná řízení. Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že není vrcholem soustavy obecných soudů, tudíž ani další přezkumnou instancí, pročež není v zásadě oprávněn vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů a je oprávněn do ní zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich rozhodnutími v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Ústavní soud je povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy obecných soudů. K ničemu takovému ale v posuzovaném případě nedošlo.

7. Je třeba odmítnout základní východisko stěžovatele, totiž že je to soud, kdo v souvislosti se zahájením soudního řízení ukládá poplatkovou povinnost. Poplatková povinnost v souvislosti se zahájením řízení totiž v souladu s § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích vzniká ze zákona podáním příslušné žaloby, a v témže okamžiku podle § 7 odst. 1 alinea prima téhož zákona dochází i ke splatnosti. Výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku je tedy zásadně třeba považovat (vzhledem k obsahu) za výzvu k odstranění vady podání.

8. Kruciálním argumentem stěžovatele, totiž otázkou, zda je plnění poplatkové povinnosti jednáním zastupitelným či nezastupitelným a tím, zda je třeba výzvu k (dodatečné) úhradě soudního poplatku doručit přímo žalobci nebo jeho zástupci s procesní plnou mocí, se již Ústavní soud zabýval v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/07 ze dne 13. listopadu 2007. V něm dospěl k závěru, že usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku ve správním soudnictví již není třeba doručovat i žalobci do vlastních rukou, a že v rozporu s právem na spravedlivý proces a na přístup k soudu není, je-li výzva k zaplacení soudního poplatku doručena toliko právnímu zástupci žalobce s procesní plnou mocí. Ústavní soud tudíž dospěl ke stejnému závěru, jako rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku č. j. 2 Afs 187/2004-69 ze dne 22. července 2005, o nějž je opřen závěr rozsudku napadeného ústavní stížností. Lze tedy uzavřít, že závěr obsažený v napadeném rozsudku je ústavně souladný. Ústavní stížnost přitom neobsahuje samostatnou argumentaci proti usnesení, kterým byla jako nepřípustná odmítnuta kasační stížnost proti usnesení, jímž byl stěžovateli vrácen opožděně zaplacený soudní poplatek.

9. Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2009

Stanislav Balík, v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.