II. ÚS 1767/12
II.ÚS 1767/12 ze dne 12. 6. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti TEMPLUM-společenské hry, s. r. o., se sídlem Radlická 49, 150 00 Praha 5, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 147/2011-202 ze dne 23. února 2012 a usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 9 A 215/2010-153 ze dne 31. srpna 2011 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž měla být porušena řada jejích základních práv.
Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podává svoji ústavní stížnost, přičemž opět nesplnila podmínku právního zastoupení, jak to vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to ani po její formální, ani materiální stránce, ačkoliv byla v poslední době mnohokráte ze strany Ústavního soudu poučena o tom, jaký postup je třeba při podávání ústavní stížnosti zvolit, aby stěžovatelka dostála podmínce obligatorního zastoupení advokátem, přičemž skutečnost, že stěžovatelka tuto vadu svého podání neodstranila, byla ostatně i důvodem, pro který byla řada jejích ústavních stížností odmítnuta (srov. příslušná usnesení ve věcech sp. zn. III. ÚS 1306/12, III. ÚS 956/12, IV. ÚS 912/12 aj.).

Stěžovatelka tak byla před podáním nyní posuzovaného návrhu velmi dobře obeznámena s následky neakceptování výše uvedených podmínek, neboť i když se jí od Ústavního soudu dostalo již v minulosti podrobného poučení, jakým způsobem má odstranit vady jejich podání, aby splňovala formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, stěžovatelka se jím neřídila. Tyto ústavní stížnosti proto musely být pro neodstranění vad ve stanovené lhůtě Ústavním soudem odmítnuty. Stejný postup Ústavního soudu tedy mohla stěžovatelka předpokládat i v zde projednávané věci, pokud vědomě doručila vadnou a nekvalifikovanou ústavní stížnost. Za dané situace bylo proto neúčelné, aby Ústavní soud zcela formalisticky vyzýval stěžovatelku k odstranění vady podání a poskytoval jí k takovému postupu konkrétní lhůtu.

Je sice pravdou, že stěžovatelka Ústavnímu soudu v předmětné věci předložila listinu nadepsanou "PLNÁ MOC pro zastupování před ÚS ČR" (č. l. 10), v níž však schází akceptace takové plné moci advokátem údajně ustanoveným Českou advokátní komorou. V této a ani jiné listině nejsou uvedeny datum a podpis nadepsaného advokáta, kterým by tento právní zástupce vyjádřil souhlas s takovým zastupováním. Z obsahu ústavní stížnosti je nadto dobře patrné, že nebyla sepsána advokátem, čímž stěžovatelka opakovaně nenaplnila podmínku obligatorního zastoupení advokátem po její materiální stránce.

Ve světle řečeného tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost za přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 12. června 2012

Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.