II. ÚS 1726/12
II.ÚS 1726/12 ze dne 7. 8. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Sorena Skov Knudsena, správce konkursní podstaty PERFECTION A/S, zastoupeného Mgr. Janem Kostkou, advokátem se sídlem v Praze, proti postupu Nejvyššího státního zastupitelství ve věci sp. zn. 5 NZN 2687/2011, postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze ve věci sp. zn. 1 VZN 212/2010 a postupu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ve věci sp. zn. 4 KZN 37/2011, za účasti 1) Nejvyššího státního zastupitelství, 2) Vrchního státního zastupitelství v Praze a 3) Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 7. května 2012 a doplněného podáním ze dne 15. června 2012 se stěžovatel domáhá vyslovení, že postupem státních zastupitelství, kterými bylo negativně vyřízeno jeho trestní oznámení ze dne 9. prosince 2010 pro podezření ze spáchání trestných činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona, resp. zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, došlo k porušení základního práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 1. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (správně Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod) a základního práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

2. Stěžovatel rekapituluje, že společnost PERFECTION A/S (následně přejmenovanou na A/S Schweitzer-Magasinet) byla výhradním dodavatelem české společnosti Perfection s. r. o. Na prve uvedenou společnost byl v Dánsku v roce 1997 prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl jmenován stěžovatel. Dne 15. dubna 1997 uzavřela předmětná společnost smlouvu, kterou společnosti BAŠTA CHEMICALS Limited převedla společnost Perfection s. r. o. K převodu obchodního podílu nedošlo, jak vyplývá ze zamítavého usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. prosince 1999. J. P., pověřený vedením společnosti Perfection s. r. o. i přesto, že o všech shora uvedených skutečnostech věděl, převedl obchodní aktivity, klientelu, majetek a zaměstnance společnosti Perfection s. r. o. na nově založenou společnost Perfect Plus a. s., ve které byl předsedou představenstva a společně se svojí manželkou akcionářem. Obchodní činnost ve společnosti Perfection s. r. o., přitom souběžně úmyslně utlumoval.

3. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka Liberec jej sdělením ze dne 19. dubna 2011 vyrozuměl o tom, že v jednání popsaném v trestním oznámení stěžovatele nespatřuje trestný čin, a že jeho trestní oznámení odložil. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze jej sdělením ze dne 12. září 2011 vyrozuměl o tom, že v postupu nižšího státního zastupitelství nebyly shledány závady. Přípisem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 6. března 2012 byl stěžovatel vyrozuměn o tom, že k provedení kontroly nebyl shledán důvod.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí s argumentací státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze a popisuje, že J. P. zneužil situace a aktiva společnosti Perfection s. r. o. převedl naprosto bez jakéhokoliv protiplnění do společnosti Perfect Plus a. s., kterou vlastnil se svojí manželkou. Nově založená společnost pak vyvíjela pouze činnost převzatou od Perfection s. r. o. a měla podle znaleckého posudku opatřeného policejním orgánem po převodu aktiv hodnotu 23.084.000 Kč. V postupu státních zastupitelství spatřuje stěžovatel zjevnou neochotu se danou věcí zabývat, patrně pro zastavení trestního stíhání manželů P. z podnětu trestního oznámení E. L.-M. Stěžovatel však zdůrazňuje, že je osobou odlišnou od E. L.-M. a jeho trestní oznámení se týká zcela jiného skutku, než pro který bylo dříve vedeno trestní stíhání manželů P. Stěžovatel si klade otázku, zda mají orgány činné v trestním řízení povinnost stíhat předmětný trestný čin, jehož se dopustil J. P. a pokud tak neučiní, zda dochází k porušení ústavně zaručených práv osob takovým trestním jednáním poškozených. S ohledem na ustanovení trestního řádu je přesvědčen, že k takovému porušení ústavně zaručených práv došlo. Postupem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka Liberec došlo konkrétně k porušení jeho ústavně zaručeného práva vlastnit majetek, když nebyla ochráněna investice zahraničního subjektu do tuzemské právnické osoby. Jiným zásahem orgánu veřejné moci se podle něj rozumí též opomenutí takového konání, ke kterému je orgán veřejné moci ze zákona povinen, pokud v důsledku opomenutí takového jednání došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.
5. Ústavní soud v minulosti konstatoval, že ústavní stížnosti lze v obdobných případech vyhovět pouze v případě extrémní neaktivity orgánů činných v trestním řízení, pokud např. bylo trestní oznámení odloženo bez dalšího nebo po šetření zcela nedostačujícím (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 361/96, U 5/7 SbNU 343; sp. zn. I. ÚS 84/99, U 29/14 SbNU 291, sp. zn. I. ÚS 249/2000, U 34/19 SbNU 303, sp. zn. III. ÚS 8/03 ze dne 24. dubna 2003, sp. zn. IV. ÚS 264/06 ze dne 19. února 2007 a dalších), a to ještě pokud jde o případy tak zásadních základních práv, jako je právo na život podle čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Eremiášová a Pechová proti České republice č. 23944/04 ze dne 16. 2. 2012). O nic takového ale v posuzovaném případě nejde.

6. Je nutno vyjít z toho, že se stěžovatel domáhá ochrany svých základních majetkových práv, do nichž mělo být zasaženo J. a J. P., resp. jimi ovládanou obchodní společností Perfect Plus a. s. K ochraně těchto práv ovšem primárně slouží jiné procesní nástroje, než prostředky trestního práva. To bylo ostatně stěžovateli dostatečně zřetelně zdůrazňováno i státními zástupci v posuzované věci. Stěžovatel však ani v ústavní stížnosti netvrdí, že by se jiných prostředků pokusil využít, resp. že jsou tyto prostředky bez jeho zavinění zjevně neefektivní. Stěžovatel tedy evidentně před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

7. Nadto rozhodně nelze souhlasit s argumentem stěžovatele, že státní zástupci projevovali zjevnou neochotu se danou věcí zabývat. Naopak z rozsahu a důkladnosti jejich závěrů vyplývá, že věnovali přiměřenou váhu tvrzením a námitkám stěžovatele a srozumitelně a přesvědčivě vyložili vlastní právní náhled. Ústavní soud rozhodně nepovažuje za pochybení, že přitom vycházeli ze skutkových zjištění, které byly učiněny v průběhu dřívějšího řízení o trestním oznámení E. L.-M., které skončilo zastavením trestního stíhání J. a J. P., když tehdy posuzovaný skutek evidentně časově a věcně souvisel s tím, co stěžovatel J. a J. P. vytýká nyní. Ústavní soud nepovažuje za pochybení ani nepřímo vyslovené principiální východisko státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, že výrok o zastavení trestního stíhání implicitně obsahuje závěr, že ve vytýkaném skutku není spatřováno spáchání vůbec žádného trestného činu. To totiž odpovídá logice zákonných inkvizičních kompetencí orgánů veřejné žaloby v přípravném řízení trestním.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2012

Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.