II. ÚS 1503/12
II.ÚS 1503/12 ze dne 17. 5. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., IČ: 41033281, Palackého 796/57a, se sídlem Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou, se sídlem Janáčkovo nábřeží 51/39, 150 00 Praha 5, směřující proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. února 2012, č. j. 162 EC 565/2010-26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Stěžovatelka se obrátila Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozsudkem bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo dle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i dle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").

Okresní soud v Ostravě tímto rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni (stěžovatelce) částku ve výši 1 008 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok I.), a na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč (výrok II.). Stěžovatelka, opírající svou aktivní legitimaci o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 14. 11. 2008 uzavřenou mezi společností Dopravní podnik Ostrava a. s., a společností Freedom Investment s. r. o., a navazující smlouvu uzavřenou dne 27. 11. 2008 mezi společností Freedom Investment s. r. o., a jí, žalovala jízdné v částce 8 Kč za cestování městskou hromadnou dopravou v Ostravě bez platného jízdního dokladu a přirážku ve výši 1.000 Kč. Žalovaný podepsal Dohodu s cestujícím č. E 381432, kterou se zavázal uvedenou sumu zaplatit do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného dokladu, ovšem neučinil tak. Nyní napadený výrok o náhradě nákladů řízení, kterým přiznal stěžovatelce toliko 300 Kč za zaplacený soudní poplatek a nikoliv již odměnu za právní zastoupení advokátem, okresní soud odůvodnil tím, že se nejedná o náklady vynaložené k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. V situaci, kdy stěžovatelka uplatňuje postoupené pohledávky ze smlouvy o přepravě hromadně formulářovými žalobami, jejichž zpracování nevyžaduje žádné odborné znalosti, je podle soudu namístě závěr o neúčelnosti právního zastoupení. Okresní soud navíc poukázal na skutečnost, že stěžovatelce byly proti témuž žalovanému již přiznány náklady řízení v plné výši v předchozích obsahově totožných řízeních, přičemž je věcí stěžovatelky, že všechny shodné pohledávky nezažalovala společně (aniž by takovému postupu bránila jakákoliv překážka), což je další důvod pro závěr o neúčelnosti vynaložených nákladů.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítá, že soud jí měl v situaci, kdy byla ve sporu úspěšná, přiznat mimo částky 300 Kč, představující náklady na zaplacený soudní poplatek, i náklady řízení vynaložené na právní pomoc v zájmu zajištění odborné péče při hájení jejích práv. Podle názoru stěžovatelky okresní soud svým rozhodnutím přivodil stěžovatelce zjevnou nespravedlnost a porušil její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny.
Ústavní soud předesílá, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou.

Stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud již s několika desítkami typově shodných ústavních stížností. O řadě z nich již také bylo rozhodnuto (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1176/12, II. ÚS 1295/12, III. ÚS 1095/12, IV. ÚS 1093/12, atd., dostupná též na http://nalus.usoud.cz), přičemž vyslovené závěry se uplatní i v nyní posuzované věci, neboť není důvod se od nich jakkoliv odchýlit. Nosné důvody rozhodování jsou stěžovatelce známy, a proto postačí na ně odkázat. Lze je shrnout tak, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), tím spíše pak ve sporech o bagatelní částky, postupuje Ústavní soud nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli, nebo že bylo zasaženo i jiné základní právo. Napadené rozhodnutí nelze kvalifikovat jako svévolné či excesivní, jestliže jej obecný soud určitým způsobem odůvodnil, a uplatněné názory jsou logické, mají racionální základnu a v rovině práva ústavního jsou akceptovatelné. K opačnému závěru nevede ani to, že v odůvodnění nálezu sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012, na který stěžovatelka ve svém podání odkazuje, Ústavní soud nabídl obecným soudům také jiné možnosti hodnocení nákladových výroků ve věcech tzv. "formulářových žalob" s tím, že i takové bude pokládat za ústavně konformní.

Ústavní soud tedy uzavírá, že obecný soud neporušil ústavním pořádkem zaručená základní práva a svobody stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2012

Stanislav Balík, v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.