II. ÚS 1479/17
II.ÚS 1479/17 ze dne 31. 5. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Hrešana, zastoupeného MgA. Mgr. Pavlem Krylem, advokátem, se sídlem Na Baště sv. Jiří 258/7, 160 00 Praha 6, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 21 Cdo 3456/2016-134, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2014, č. j. 4 Co 119/2013-103, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2008, č. j. Nco 1647/2008-319, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 1998, č. j. 52 K 27/98-37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Stěžovatel se podáním, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 15. května 2017, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jež byla vydána v rámci konkursního řízení vedeného na majetek úpadce (stěžovatele) a následných řízení o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení. Stěžovatel namítá porušení práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a porušení práva na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny.

2. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 21 Cdo 3456/2016-134, bylo podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítnuto dovolání stěžovatele, neboť dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2014, č. j. 4 Co 119/2013-103, bylo v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud k tomu podotkl, že žaloba pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2008 č. j. Nco 164/2008-319, kterým bylo rozhodnuto, že soudce JUDr. Jaromír Harmach není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 27/98, ani proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2008, č. j. 52 K 27/98-322, jímž byla zamítnuta žádost úpadce o ustanovení zástupce z řad advokátů, není přípustná, neboť ani rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 16 odst. 1 o. s. ř., ani rozhodnutí soudu prvního stupně o žádosti účastníka o ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. nepatří mezi rozhodnutí taxativně vyjmenovaná v § 229 o. s. ř., která lze napadnout žalobou pro zmatečnost. Stejně tak není přípustná žaloba na obnovu řízení proti uvedeným usnesením, neboť jimi nebylo rozhodnuto ve věci samé ve smyslu § 228 odst. 1 o. s. ř.

3. Stěžovatel úvodem ústavní stížnosti poukazuje na to, že proti všem výše uvedeným rozhodnutím brojil již ústavní stížností ze dne 24. února 2017, která byla u Ústavního soudu vedena pod sp. zn. III. ÚS 576/17. V této souvislosti podotýká, že v tomto řízení (zahájeném na základě jeho podání ze dne 24. února 2017) byl Ústavním soudem dne 16. března 2017 vyzván k odstranění vady podání spočívající v absenci povinného zastoupení, přičemž mu byla stanovena 15 denní lhůta. Tato výzva mu byla doručena 17. března 2017. Jelikož však ve stanovené lhůtě vady neodstranil, byla jeho ústavní stížnost usnesením ze dne 13. dubna 2017 sp. zn. III. ÚS 576/17 odmítnuta. Stěžovatel ovšem dále uvádí, že se obrátil na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta, na jejímž základě mu byl rozhodnutím České advokátní komory ze dne 31. března 2017 (tedy ještě před uplynutím lhůty pro odstranění vad podání) určen jako právní zástupce advokát MgA. Mgr. Pavel Kryl. Rozhodnutí o určení advokáta bylo doručeno určenému advokátovi dne 5. dubna 2017. Stěžovatel vyslovuje přesvědčení, že ode dne určení advokáta Českou advokátní komorou plyne nová lhůta k podání ústavní stížnosti, neboť se analogicky uplatní pravidlo vyplývající z § 241b odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ve zbytku ústavní stížnosti pak stěžovatel popisuje skutkové okolnosti věci a zabývá se jednotlivými porušeními jeho ústavně zaručených práv, jichž se v průběhu řízení dopustily obecné soudy.
4. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

5. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být ústavní stížnost podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti stanovená v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu se odvíjí od data doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně účastníkovi řízení, resp. jeho právnímu zástupci. Jde přitom o lhůtu zákonnou (upravenou v zákoně o Ústavním soudu) a současně i kogentní, tzn. nelze ji prodloužit nebo její zmeškání prominout.

6. V dané věci stěžovatel odvozuje počátek běhu lhůty ode dne určení advokáta Českou advokátní komorou, přičemž by se měla uplatnit analogie s § 241b odst. 3 o. s. ř., podle něhož pokud nebyl dovolatel v době podání dovolání zastoupen a požádá-li před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), běží lhůta pro doplnění dovolání znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Takový postup ovšem není v případě ústavní stížnosti možný. Jednak, jak již bylo řečeno výše, dvouměsíční lhůta stanovená v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je lhůtou kogentní, již nelze prodlužovat (resp. promíjet její zmeškání), a zákonnou (je upravena speciálně v zákoně o Ústavním soudu), pročež je pro tento případ vyloučeno subsidiární použití občanského soudního řádu (srov. § 63 zákona o Ústavním soudu: "Pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu ...") umožňující prolomení časového omezení pro podání dovolání a prodloužení lhůty k jeho podání, jednak institut ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř., na nějž odkazuje § 241b odst. 3 o. s. ř., je zcela odlišný od institutu určení advokáta podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, na jehož základě byl stěžovateli určen Českou advokátní komorou advokát pro poskytnutí právní služby (zastoupení v řízení před Ústavním soudem).

7. Třebaže rozhodnutí o určení advokáta v řízení vedeném u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 576/17, bylo vydáno až ke konci lhůty pro odstranění vad a určenému advokátovi doručeno dokonce až po jejím skončení (5. dubna 2017), měl stěžovatel, resp. určený advokát, ještě dostatek času (více než 1 týden do vydání usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti), aby v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 576/17 jakkoliv Ústavní soud informoval, že vada podání je odstraněna. Pokud tak neučinil, musel nést následky spojené s nevyhověním výzvě k odstranění vad podání.

8. Vzhledem k tomu, že stěžovatelem zmiňovaný postup využitím analogie § 241b odst. 3 o. s. ř. není v případě řízení o ústavní stížnosti možný, je zcela evidentní, že ústavní stížnost doručená Ústavnímu soudu dne 15. května 2017 směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 21 Cdo 3456/2016-134, které bylo právnímu zástupci stěžovatele MgA. Mgr. Pavlu Krylovi doručeno dne 30. listopadu 2016, což Ústavní soud ověřil dotazem na oddělení 1 Cm Městského soudu v Praze, jakož i usnesení Nejvyššího soudu předcházejícím rozhodnutím, byla podána opožděně. Ostatně je zjevné, že opožděně podaná by byla již stěžovatelova první ústavní stížnost doručená Ústavnímu soudu dne 24. února 2017.

9. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podaný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 31. května 2017

Jiří Zemánek, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.