II. ÚS 1449/17
II.ÚS 1449/17 ze dne 22. 6. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Martina Bíny, proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách, č. j. 9 Nc 3885/2009-93, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice, č. j. 22 Co 201/2013-138, a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 4927/2016-290, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Dne 11. 5. 2017 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost brojící proti v záhlaví označeným usnesením obecných soudů. Obsahem tohoto návrhu je však pouze blíže neodůvodněné tvrzení o porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel současně uvedl, že doplnění podání advokátem bude provedeno ve lhůtě, kterou stanoví Ústavní soud.
Stěžovatelovo podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména v něm nebyla obsažena žádná relevantní ústavněprávní argumentace a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).

K odstranění procesních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byl navrhovatel vyzván přípisem, jemu doručeným dne 29. 5. 2017, v němž byl též upozorněn, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 20 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí. Výslovně byl informován o tom, že zákon o Ústavním soudu neumožňuje ustanovení advokáta a je proto namístě požádat o přidělení advokáta Českou advokátní komoru podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.

Na tuto výzvu stěžovatel nijak nezareagoval.

Ústavní soud proto konstatuje, že navrhovatel vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranil, ačkoliv lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula již dne 19. 6. 2017.

Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatele, který svůj návrh vůbec nijak neodůvodnil, natožpak ústavněprávně. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatele předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na něm, aby vyslyšel výzvu Ústavního soudu a zvolil si advokáta, který by vytčené vady návrhu odstranil. Ostatně, nutnosti doplnit ústavní stížnost advokátem si byl stěžovatel dobře vědom, jak plyne z jeho podání. Pokud tak však sám neučinil, nemůže tuto jeho nečinnost Ústavní soud nikterak nahrazovat a návrh stěžovatele nemůže jakkoliv meritorně posoudit.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2017

Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.