II. ÚS 1397/17
II.ÚS 1397/17 ze dne 30. 5. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného Mgr. Pavlínou Řehovou, advokátkou, se sídlem Zarámí 4077, Zlín, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 7. 2. 2017, č. j. 60 Co 207/2016-152, a proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 4. 2016, č. j. P 106/2016-50, za účasti Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 5. 2017, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v článku 10 odst. 2 a v článku 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v článku 3 odst. 1 a 2, v článku 7 odst. 1, v článku 9 odst. 1 a 3, a v článku 18 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte.

2. Z obsahu napadených rozhodnutí vyplývají následující relevantní skutečnosti. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 11. 4. 2016, č. j. P 106/2016-50, upravil styk stěžovatele s nezletilou každou středu a sobotu od 14:00 do 17:00 hodin a dále každou velikonoční neděli, 24. 12., 1. 5., 5. 7., 28. 9., 17. 11. v době od 13:00 do 17:00 hodin, a to za přítomnosti matky. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 7. 2. 2017, č. j. 60 Co 207/2016-152 tak, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že stěžovatel je oprávněn se stýkat s nezletilou v každém sudém kalendářním týdnu ve středu od 16:00 do 18:00 hodin, v sobotu od 14:00 do 17:00 hodin a v neděli od 14:00 do 17:00 hodin, každý rok 1. května, 28. září, 17. listopadu a 25. prosince a každou velikonoční neděli od 14:00 do 18:00 hodin. Stěžovatel je oprávněn převzít nezletilou ve stanovenou dobu v místě bydliště matky a je povinen nezletilou matce v jejím bydlišti ve stanovenou dobu v pořádku vrátit. Matka je povinna nezletilou ke styku po stránce psychické i materiální řádně připravit. Matka je oprávněna být přítomna styku stěžovatele s nezletilou dcerou a stěžovatel je povinen strpět přítomnost matky u styku stěžovatele s nezletilou.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudy v daném případě nepřihlédly dostatečně ke skutečnosti, že příčiny jeho chování (závislostní chování, spočívající v syndromu škodlivého užívání návykových psychoaktivních látek, a nelátkové závislosti - patologické hráčství) tkví právě v depresi z rozpadu rodiny a následného nedostatečného styku s nezletilou. Stěžovatel je na nezletilou silně citově vázán, a není-li mu s ní umožněn dostatečný styk, má tendenci nahrazovat tento nedostatek jinými impulsy, které mu pomáhají tyto situace překlenout. Stěžovatel uvádí, že pravidelně absolvuje psychologická porady, které mu mají pomoci tyto situace zvládat, nicméně za takto omezeného styku je to velmi obtížné. Právě z těchto důvodů je nezbytné, aby byl udržen široký styk stěžovatele s nezletilou, kdy soudy i znalecký posudek uzavřely, že vztah stěžovatele s nezletilou je dobrý, a stěžovatel má zájem jej upevňovat a prohlubovat. Další zásadní skutečností, s níž stěžovatel zásadně nesouhlasí, je rozhodnutí soudu o právu matky být přítomna styku stěžovatele s nezletilou, kdy právě tato skutečnost je zásadním zdrojem neshod mezi stěžovatelem a matkou nezletilé. Stěžovatel má za to, že soudy prvého a druhého stupně zcela pominuly skutečnost, že stěžovatel má zájem se maximálně podílet na výchově nezletilé, splňuje pro to veškeré podmínky (zajištěné bydlení, dostatečný příjem, osobní vozidlo apod.) a omezení jeho styku s nezletilou považuje za neodůvodněné. Stěžovatel je tak oproti matce nezletilé bezdůvodně znevýhodněn co do rozsahu péče a styku s nezletilou, neboť nejen, že mu byl stanoven styk s nezletilou v omezené míře co do času (počtu hodin za týden), ale také co do možnosti, kde styk realizovat. Matka totiž zásadně odmítá styk v bydlišti stěžovatele, a přestože jde z její strany jen o právo být přítomna, realita je zcela jiná. S ohledem na věk nezletilé a její těsný vztah s matkou probíhá styk tak, že odmítne-li matka kontakt stěžovatele s nezletilou na jím vybraném místě, nemá stěžovatel jinou možnost než tuto skutečnost přijmout, chce-li, aby jeho styk s nezletilou vůbec proběhl. Takové nepřiměřené omezení stěžovatele bez možnosti strávit s nezletilou sám celý den, resp. víkend i s přespáním, považuje stěžovatel za zásadní omezení a porušení jeho práva na péči a výchovu nezletilé, neboť není dost dobře možné v tak limitované době, navíc v přítomnosti matky, toto právo plně realizovat.
4. Po přezkoumání předložených listinných důkazů a posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný, neboť je zřejmé, že k tvrzenému porušení jeho ústavně zaručených práv namítaným postupem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ani Okresního soudu ve Zlíně nedošlo. Ústavní soud konstatuje, že návrhy zjevně neopodstatněné jsou zvláštní kategorií návrhů zakotvenou v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Dle tohoto ustanovení přísluší Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení odmítnout návrh, který sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je zjevné, tedy bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání, že mu nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem. V této fázi řízení se proto přezkum Ústavního soudu zpravidla omezí na podrobné seznámení se s obsahem napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údaji obsaženými v samotné ústavní stížnosti. Vyžádání stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení o ústavní stížnosti, event. spisu či jiné dokumentace, týkající se napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci, není pravidlem. Pokud na základě výše uvedeného postupu dospěje Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bez dalšího ji odmítne.

5. Ústavní soud již v minulosti opakovaně vyložil, že je věcí obecných soudů, aby při rozhodování o tom, kterému z rodičů bude dítě svěřeno do výchovy, jakož i při rozhodování o úpravě styků s druhým rodičem, zohlednily všechny okolnosti daného případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), který musí být vždy prioritním hlediskem a rozhodly o konkrétní podobě nejvhodnějšího uspořádání vztahu mezi rodiči a dětmi. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje se způsobem, jakým obecné soudy upravily pravidelný styk stěžovatele s nezletilou, Ústavní soud připomíná, že ve vztahu k přezkumu rozhodnutí obecných soudů, týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem, je jeho úkolem především posoudit, zda obecné soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatele, kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, přičemž nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení znamená přesah do ústavní roviny i proto, že příslušnou podústavní úpravou je právě ústavní úprava realizována a konkretizována [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 32/56 SbNU 363); či nález sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. 8. 2010 (N 165/58 SbNU 421)]. V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, ale na soud, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení v tomto smyslu náležitě odůvodněna [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683)].

6. Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že nezletilá byla svěřena na dobu po rozvodu do péče matky a stěžovateli bylo stanoveno výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Stěžovatel podal dne 9. 3. 2016 návrh na úpravu styku s nezletilou, protože se s ní stýká na základě ústní dohody s matkou dvakrát týdně od 14:00 do 17:00 hodin za přítomnosti matky a matka mu nechce umožnit častější styk. Po zhodnocení provedených důkazů soud prvního stupně styk stěžovatele s dcerou vzhledem k jejímu věku necelých dvou let, kdy má pravidelný denní režim a je silně fixovaná na matku, a vzhledem k dosavadnímu přístupu stěžovatele, který se i za přítomnosti nezletilé minimálně jednou choval agresivně, upravil podle dosavadní ústní dohody, tedy běžně na každou středu a sobotu od 14:00 do 17:00 hodin. Dále byl styk stěžovatele s nezletilou upraven v době pravidelných svátků pětkrát do roka o hodinu déle, tedy od 13:00 do 17:00 hodin.

7. Odvolací soud doplnil dokazování znaleckým posudkem z oboru psychiatrie, ze kterého zjistil, že stěžovatel trpí návykovou duševní poruchou, konkrétně kombinovaným závislostním chováním, spočívajícím v syndromu škodlivého užívání návykových psychoaktivních látek, a nelátkové závislosti - patologického hráčství. Návyková porucha u něj sekundárně nasedá na primárně akcentovanou strukturu osobnosti, se zvýrazněnými povahovými rysy závislosti, emoční nestability, přetrvávající psychosociální nezralosti. Současný psychický stav stěžovatele znalec hodnotil jako neuspokojivý a nedostatečně stabilní. Popsaná psychopatologie dle znalce omezuje a narušuje výchovné schopnosti a kompetence stěžovatele ve vztahu k jeho dceři. Jako nutnou podmínku pro plnohodnotný a žádoucí kontakt stěžovatele s dcerou bez přítomnosti dalších osob znalec považuje abstinenci stěžovatele od všech návykových psychoaktivních látek i patologického hráčství. Ze znaleckého posudku z oboru psychologie bylo zjištěno, že výchovné schopnosti matky jsou velmi dobré, osobnost stěžovatele je akcentovaná s rysy nevyrovnanosti a závislosti a jeho výchovné schopnosti jsou aktuálně limitovány jeho osobnostními rysy. Znalkyně doporučuje styk za přítomnosti matky.

8. Odvolací soud v napadeném rozsudku stanovil termíny styku s přihlédnutím k tomu, že dítě je velmi nízkého věku, a u styku je nezbytná přítomnost matky (zde vycházel soud z doporučení znalců). V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že přistoupil ke stanovení sice časově kratších styků, avšak v častých intervalech, aby byl zachován častý kontakt dítěte se stěžovatelem. Styky jsou koncentrovány do sudého kalendářního týdne, a to jak ve středu, tak i v době víkendu. Odvolací soud konstatoval, že matka má rovněž právo provozovat s dítětem volnočasové aktivity, které se předpokládají především o víkendech, a proto byl styk upraven v sudém kalendářním týdnu tak, aby matka měla možnost tyto aktivity provozovat o víkendu v lichém kalendářním týdnu. Odvolací soud zohlednil taktéž odpolední spánek a předpokládaný nástup dítěte do mateřské školy.

9. V projednávané věci Ústavní soud neshledal v namítaném postupu soudů pochybení, které by odůvodňovalo jeho kasační zásah, neboť soudy se v odůvodnění svých rozhodnutí s námitkami stěžovatele náležitě vypořádaly, zejména podrobně popsaly, na základě jakých skutečností dospěly k závěru, že v nejlepším zájmu dítěte je, aby nadále zůstalo v péči matky, neboť matka má, jak vyplývá ze znaleckých posudků, vhodnější předpoklady pro další péči o dítě, zatímco výchovné schopnosti stěžovatele jsou limitovány návykovou duševní poruchou. Na tom nic nemůže změnit tvrzení stěžovatele, že právě nedostatek kontaktů s dcerou je příčinou jeho depresí a s tím spojených patologických jevů. Ústavní soud chápe snahu stěžovatele stýkat se s dcerou bez přítomnosti třetí osoby, prohlubovat vztahy s ní a podílet se významněji na její výchově, lze si však obtížně představit, že by mělo být ke styku stěžovatele výhradně s nezletilou (popřípadě i přes noc) přistoupeno i přes negativní závěry znaleckých posudků, dokud nebude stěžovatel vyléčen do té míry, kdy jeho styk s dcerou nebude prost rizika závadného chování, jak je tomu doposud.

10. Lze tedy konstatovat, že soudy ústavně souladným způsobem přistoupily ke stanovení styku stěžovatele s nezletilou za přítomnosti matky z důvodu ochrany zájmů nezletilé. Ústavní soud je přitom přesvědčen, že rozsah styku, jak je nastaven napadeným rozsudkem odvolacího soudu, tedy v sudých týdnech dvakrát týdně po dobu tří hodin a jednou týdně po dobu dvou hodin, nebrání stěžovateli vytvořit si s nezletilou v jejích nyní téměř třech letech stabilní a silný vztah. Je jen na stěžovateli, aby uvedený časový prostor využil takovým způsobem, který povede k upevnění vzájemných vztahů mezi ním a nezletilou. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti předkládá námitky týkající se neochoty matky respektovat představu stěžovatele o styku s nezletilou, jedná se, jak sám stěžovatel uvedl, nikoli o otázku právní, nýbrž o problém v komunikaci rodičů.

11. Ústavní soud závěrem podotýká, že odmítnutí této ústavní stížnosti nevylučuje možnost stěžovatele domáhat se změny stávající úpravy styku s nezletilou. Rozhodnutí obecných soudů o úpravě výchovných poměrů rodičů s nezletilými dětmi totiž nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných" a tedy nezměnitelných, jak vyplývá i z ustanovení § 909 občanského zákoníku, který změnu rozhodnutí podmiňuje "změnou poměrů". Dojde-li tedy na straně stěžovatele k pozitivnímu posunu, pokud jde o jeho onemocnění a patologické návyky, nepochybně bude tato skutečnost důvodem pro podání návrhu na rozšíření jeho styku s nezletilou.

12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.