II. ÚS 1369/12
II.ÚS 1369/12 ze dne 12. 6. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu obchodní společnosti TEMPLUM - společenské hry s. r. o., adresa: Radlická 49, 150 00 Praha 5, advokátem nezastoupené, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:

Navrhovatelka se ve svém podání doručeném Ústavnímu soudu dne 13. 4. 2012 domáhala s odvoláním na zásah do svých základních práv zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 1. 2012, č. j. 32 Cdo 4472/2011-88, a rozhodnutí jemu předcházejících. Na Ústavní soud se obrátila sama, nikoliv prostřednictvím advokáta, jak vyžadují procesní pravidla (§ 30 odst. 1 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ačkoliv byla navrhovatelka v minulosti již mnohokrát (např. řízení vedená pod sp. zn. II. ÚS 1599/10, I. ÚS 2032/10, III. ÚS 2341/10, I. ÚS 2831/10, III. ÚS 317/11 a II. ÚS 1730/11) Ústavním soudem poučena o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zřejmé, že ani nyní podaný návrh je nesplňuje, neboť nebyla splněna podmínka povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle výše uvedeného ustanovení zákona o Ústavním soudu.

I když navrhovatelka dodatečně předložila Ústavnímu soudu ještě další tři svá podání (dvě doručila dne 9. 5. 2012 a jedno 16. 5. 2012) a k nim přiložila dopis České advokátní komory - "Rozhodnutí o určení advokáta podle § 18 zákona o advokacii" - spolu s listinou označenou jako "Plná moc pro zastupování před ÚS ČR", zákonnému požadavku být v daném řízení zastoupena advokátem nevyhověla. Na povinné zastoupení advokátem před Ústavním soudem je totiž nutno pohlížet nikoli formalisticky, nýbrž materiálně, což znamená, že ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, anebo jím alespoň výslovně aprobována. Jen tak dojde naplnění smysl povinného zastoupení, jímž je, s ohledem na mimořádnou závažnost řízení před Ústavním soudem, zájem na tom, aby Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání (ostatně právě přístup stěžovatelky dokládá opodstatněnost tohoto požadavku). Řečené se podává výslovně ze stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996, podle něhož "smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení".

Požadavku povinného zastoupení proto neodpovídá, přiloží-li navrhovatelka k textu ústavní stížnosti, který evidentně sepsala sama, pouze vyrozumění České advokátní komory o určení advokáta, které nenahrazuje plnou moc (jak byla také navrhovatelka v dopise výslovně poučena) a text plné moci, která ovšem nebyla jmenovaným advokátem akceptována (svůj podpis coby příjemce dané plné moci nepřipojil).

Je tedy namístě závěr, že podmínka povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem splněna nebyla, přičemž vzhledem k mnoha dříve podaným návrhům by bylo neúčelné, aby Ústavní soud navrhovatelku znovu zcela formalisticky vyzýval k odstranění vad podání a poskytoval jí k takovému postupu přiměřenou lhůtu.

Ústavní soud proto za přiměřené aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2012

Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.