II. ÚS 1366/12
II.ÚS 1366/12 ze dne 16. 10. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti V. S., právně zastoupeného Mgr. Danielem Kauckým, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu Cheb ze dne 11. 10. 2011 č. j. 074 EX 01571/05-082 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2011 č. j. 20 Co 481/2011-91, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Podáním učiněným ve lhůtě dle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo dle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Usnesením soudního exekutora bylo nařízeno dražební jednání na 11. 10. 2011 v 10:00 hodin v sídle příslušného exekutorského úřadu k uspokojení pohledávky oprávněného. Stěžovatel se dostavil do kanceláře exekutorského úřadu v 9:50 hod. a byl připraven složit dražební jistotu předepsanou dle bodu V. dražební vyhlášky ve výši 5.000,- Kč, aby se mohl jako dražitel účastnit dražby. Složení dražební jistoty mu nebylo umožněno, neboť k dražbě již jako další dražitel nebyl připuštěn. V dražební vyhlášce, která je závazná a určuje podmínky pro všechny účastníky dražby, je v čl. V. dále stanoveno, že dražební jistotu lze zaplatit v hotovosti do pokladny soudního exekutora nejpozději v den dražby do 9:45 hodin. Vydražitel J. W. složil jistotu až v 9:50 hod., jak je doloženo v protokolu z dražebního jednání, tedy po uplynutí lhůty dané dražební vyhláškou. Z důvodu promeškání dané lhůty neměl být tedy vůbec připuštěn jako registrovaný dražitel v dané věci. I přes porušení podmínek určených v dražební vyhlášce na něj bylo dle protokolu nahlíženo jako na osobu, která se přihlásila k dražbě a složila jistotu jako ostatní účastníci dražby, kteří naplnili podmínky dražební vyhlášky. V tomto případě, kdy exekutorský úřad přistoupil na pozdní přihlášení dražitelů, bylo ještě dostatek času, aby do zahájení dražebního jednání byl přihlášen stěžovatel. Soudní exekutor napadeným usnesením udělil příklep vydražiteli J. W. za nejvyšší podání 330.000,- Kč.

Stěžovatel se před soudem domáhal svého práva jako osoba, která proti usnesení o udělení příklepu podala do protokolu námitky. Stěžovatel namítal, že v řízení nebylo postupováno podle dražební vyhlášky a nebyly aplikovány rovné podmínky pro všechny účastníky dražby, čímž mu bylo znemožněno účastnit se dražby. Krajský soud napadené rozhodnutí věcně nepřezkoumával a odmítl je dle § 218 písm. b) o. s. ř.

Stěžovatel je přesvědčen, že výše uvedeným postupem a usnesením soudu byla porušena jeho práva, zejména právo účastnit se dražby, ačkoliv se dostavil před zahájením dražebního jednání a byl připraven složit dražební jistotu, čímž mu nebylo zajištěno rovné postavení s ostatními účastníky.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. § 72 odst. 3 téhož předpisu).

Ústavní stížnost je k standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu trpící takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto, resp. odvolací řízení zastaveno; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení odvolacího soudu.

Právě takové námitky uplatnil stěžovatel v ústavní stížnosti, aniž by však tento mimořádný opravný prostředek, jenž k odstranění jím odpovídajících vad napadeného rozhodnutí podle občanského soudního řádu slouží, podal, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 4 o. s. ř. zahájil (obdobně např. usnesení sp. zn. III. ÚS 829/10). Jinak řečeno, již samotná kritika závěru odvolacího soudu, že odvolání nemělo být odmítnuto, nýbrž věcně projednáno, byla ve svém důsledku objektivně použitelnou již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. proti usnesení odvolacího soudu, posléze napadeného ústavní stížností.

Ve smyslu ustanovení § 52 odst. 1, § 69 exekučního řádu se uplatní v exekučním řízení i ustanovení § 254 odst. 2, věty druhé, část za středníkem, o. s. ř., podle nějž je žaloba pro zmatečnost - ze zde rozhodného důvodu dle § 229 odst. 4 o. s. ř. - přípustná.

Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (v ústavní stížnosti to stěžovatel výslovně uvedl), nastala situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud i v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji podle citovaného § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2012

Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.