II. ÚS 1230/09
II.ÚS 1230/09 ze dne 18. 11. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti L. M., právně zastoupeného JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem Štefánikova 58/31, Kopřivnice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. 3 Nt 3/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel požaduje zrušení shora uvedeného usnesení, jímž bylo rozhodnuto o místní příslušnosti, a to pro tvrzené porušení jeho ústavně zaručeného práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Dne 26. března 2009 byla obhájci stěžovatele doručena obžaloba, která je u Okresního soudu v Ostravě vedena pod sp. zn. 72 T 127/2008 a viní jej ze spáchání trestného činu podle ust. § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákona podle skutkové věty tam uvedené.

Výhrady k obžalobě stěžovatel okresnímu soudu zaslal formou procesního vyjádření ze dne 27. října 2008, v němž mj. učinil námitku místní nepříslušnosti Okresního soudu v Ostravě a tuto odůvodnil. Na základě tohoto procesního stanoviska nařídil Okresní soud v Ostravě na den 9. prosince 2008 veřejné zasedání k předběžnému projednání obžaloby za účelem objasnění otázky místní příslušnosti soudu a poté předložil na základě svého usnesení ze dne 17. prosince 2008 č.j. 72 T 127/2008-1260 věc Krajskému soudu v Ostravě k rozhodnutí o místní příslušnosti. Podle odůvodnění usnesení není Okresní soud v Ostravě místně příslušný k projednání a rozhodování v této trestní věci, když oba skutky se měly stát v působnosti okresu Frýdek-Místek.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě napadeným ústavní stížností bylo rozhodnuto, že příslušný k projednání a rozhodnutí této trestní věci je Okresní soud Ostrava.

Krajský soud odmítl argumentaci okresního soudu a obhajoby, že místem, kde byl trestný čin spáchán je i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. V další části odůvodnění krajský soud opakovaně používá argumentaci, že místem pro určení místní příslušnosti soudu je "i" Ostrava, tj. sídlo tzv. poškozeného. S touto argumentací stěžovatel nesouhlasí, neboť je dle jeho názoru v přímém rozporu s ust. § 18 tr. řádu, podle kterého "řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán". Jako další hledisko pro určení místní příslušnosti je pak podle odst. 2 cit. ustanovení, pro případ, že místo činu nelze zjistit (což bylo nesporně zjištěno a prokázáno), místo, kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje.

Podle stěžovatele trestní řád nemá pro určení místní příslušnosti soudu žádné hledisko podle toho, kde má sídlo poškozený, resp. kde nastal následek, pokud je zcela zřejmé, že zde nejsou pochybnosti o tom, kde měl být skutek spáchán. Za tohoto stavu, kdy zde není spor o místní příslušnost tak, jak má na mysli ust. § 24 tr. řádu, pak ani nelze aplikovat a argumentovat ust. § 22 tr. řádu, neboť zde příslušnost více soudů dána není.

Stěžovatel ústavní stížnost doplnil dne 27. 8. 2009 s tím, že dne 18. 5. 2009 bylo konáno hlavní líčení, ačkoli navrhoval odročení až do doby rozhodnutí Ústavního soudu o jeho ústavní stížnosti. Další námitky se týkají samotného projednávání obžaloby před okresním soudem, těmi se však Ústavní soud zabývat nemohl, neboť s napadeným usnesením krajského soudu přímo nesouvisí.
Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je jen ochrana ústavnosti, a nikoliv kontrola "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů veřejné moci porušena stěžovatelčina základní práva či svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky, protože základní práva a svobody vymezují nejen rámec normativního obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž také rámec jejich ústavně konformní interpretace a aplikace.

Prvotním účelem práva na zákonného soudce, jehož se stěžovatel dovolává, je vyloučit svévolnou manipulaci při přidělování věcí jednotlivým soudcům (event. soudům), tedy zajistit nestranné rozhodování nezávislým soudcem, a nikoliv soudcem vybraným "ad hoc" z účelových důvodů (srov. sp. zn. III. ÚS 232/95, N 15/5 SbNU 101; aj).

Napadeným usnesením postavil krajský soud najisto, že místně příslušným soudem v dané věci je Okresní soud v Ostravě. Vycházel z toho, že místem, kde byl trestný čin, pro který byl stěžovatel obžalován, spáchán, je kromě místa, kde byl trestný čin vykonán, rovněž místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Tento právní názor soudu je v souladu i s příslušnou judikaturou vyšších soudů ( např. NS 14/2002-T 361, R 37/1961, R 12/1971).

Obecný soud vycházel z ustanovení § 18 odst. 1 tr. řádu, podle něhož se jedná o příslušnost soudu určenou podle místa, kde byl trestný čin spáchán (forum delicti comissi), jež má přednost před příslušností určenou podle jiných hledisek. Podle teorie trestního práva lze za místo spáchání trestného činu považovat především místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu. Kromě toho za místo spáchání trestného činu je však třeba pokládat i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal anebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt, u něhož místem spáchání je jak místo, kde došlo k jednání pachatele, tak i místo, kde došlo nebo mělo dojít k předpokládanému následku. Jelikož krajský soud správně interpretoval příslušné ustanovení trestního řádu, když dovodil, že místně příslušným je nejen Okresní soud ve Frýdku-Místku, ale i Okresní soud v Ostravě, v souladu s ust. § 22 tr. řádu uzavřel, že koná řízení ten ze soudů, u něhož byla podána obžaloba.

Vzhledem k tomu že výše uvedené závěry ohledně místní příslušnosti nelze považovat za libovolné, shledal je Ústavní soud i souladnými s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv svobod.

Protože se v daném případě stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod, Ústavní soud návrh bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2009

Stanislav Balík předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.