II. ÚS 122/05
II.ÚS 122/05 ze dne 16. 1. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti M. G., právně zastoupeného JUDr. Filipem Chytrým, advokátem se sídlem Polská 40/1505, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 7 To 474/04, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 1 T 19/2004,takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozsudků obecných soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to především právo na spravedlivý proces, garantovaný čl.36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel byl rozsudkem soudu I.stupně uznán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry dle § 248 odst. 1, 2 trestního zákona, odsouzen k trestu odnětí svobody trvání 7 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 let a byla mu uložena povinnost uhradit poškozenému škodu ve výši 8 460 Kč. Městský soud v Praze jako soud odvolací odvolání stěžovatele, jakož i odvolání státního zástupce zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti dále uvedl, že usnesení odvolacího soudu, doručené jeho obhájci dne 4. 1. 2005, napadl dovoláním, avšak z důvodu procesní opatrnosti podal ve lhůtě počítané od doručení rozhodnutí odvolacího soudu rovněž ústavní stížnost. Procesní opatrnost odůvodnil stěžovatel rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, podle níž je dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu velmi úzce interpretován a velmi často není připuštěn přezkum z hlediska námitek týkajících se tvrzeného porušení procesního postupu, předepsaného pro zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů, a to bez ohledu na závažnost důsledků pro spravedlivé rozhodnutí věci.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné prostředky.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, Ústavní soud dospěl k názoru, že se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou.

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity vyplývá z čl. 4 Ústavy, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoli pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí orgánů veřejné správy, a proto do činnosti jiných orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná.

Ústavní soud tedy rozhoduje pouze o pravomocných rozhodnutích obecných soudů, resp. jiných orgánů veřejné moci, která jsou vzhledem ke své povaze způsobilá zasáhnout do sféry ústavních práv či svobod (§ 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) za podmínky, že se jedná o konečná rozhodnutí ve věci, po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelům k ochraně jejich práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

V dané věci stěžovatel podal dovolání souběžně s ústavní stížností. O podaném dovolání bylo rozhodnuto dne 4. 5. 2005 usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 514/2005 tak, že obě rozhodnutí napadená ústavní stížností byla zrušena a věc byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí. Tím odpadla základní podmínka pro projednání ústavní stížnosti, a to, že se musí jednat o pravomocné rozhodnutí ve věci. (Tuto zásadní skutečnost však Ústavnímu soudu nesdělil stěžovatel ani jeho právní zástupce, ale Ústavní soud ji zjistil ze své úřední činnosti).

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud předložený návrh odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. ledna 2006

Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.