II. ÚS 1134/12
II.ÚS 1134/12 ze dne 5. 6. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu H. R., zastoupené Mgr. Blankou Duškovou, advokátkou, se sídlem nám. gen. Knopa 837, 564 25 Žamberk, směřující proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. března 2012, č. j. 0 Nc 5766/2006-111, a proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. března 2012, č. j. 0 Nc 3013/2012-34, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:

1. Podáními ze dne 22. března 2012 a 26. března 2012, která byla na podatelnu Ústavního soudu doručena dne 26. března 2012, resp. 27. března 2012, která nesplňovala náležitosti ústavní stížnosti stanovená zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), avšak která byla následně doplněna kvalifikovanou ústavní stížností podanou prostřednictvím právní zástupkyně, stěžovatelka brojila proti v záhlaví citovaným rozhodnutí týkajícím se rozhodování soudu v rámci exekuce na majetek stěžovatelky. Stěžovatelka namítala porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

3. Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V § 75 odst. 1 má tak svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.

4. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. března 2012, č. j. 0 Nc 5766/2006-111, byl zamítnut návrh stěžovatelky na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. února 2006, č. j. 0 Nc 5766/2006-4. Proti tomuto usnesení bylo možné podat odvolání (viz poučení), což jak Ústavní soud ověřil dotazem u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, stěžovatelka učinila. Odvolacím soudem nebylo dosud o tomto odvolání rozhodnuto. Podání ústavní stížnosti je tedy v tuto chvíli předčasné a Ústavní soud ji musel odmítnout jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Obdobné platí i pro usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. března 2012, č. j. 0 Nc 3013/2012-34, jímž tento soud nevyhověl stěžovatelčině žádosti o ustanovení právního zástupce a osvobození od soudních výloh. I proti tomuto usnesení bylo podáno odvolání, o němž nebylo dosud odvolacím soudem rozhodnuto, takže i v tomto případě musela být ústavní stížnost odmítnuta pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu z důvodu její předčasnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 2012

Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.