II. ÚS 1102/12
II.ÚS 1102/12 ze dne 13. 9. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 111 EC 199/2010 ze dne 12. ledna 2012 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ve smyslu § 34, 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i ustanovení čl. 90 Ústavy.

Z obsahu napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že předmětem řízení bylo dlužné jízdné ve výši 8 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 18. 12. 2005 do zaplacení. K tomu žalobce (stěžovatelka) tvrdil, že uvedená pohledávka vůči žalovanému vznikla původně Dopravnímu podniku Ostrava, a. s., když žalovaný (vedlejší účastník) se dne 2. 12. 2005 při cestě na tramvajové lince č. 7 neprokázal platným jízdním dokladem.

Okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl z důvodu absence aktivní věcné legitimace stěžovatelky, když shledal, že žalobce sice předložil smlouvu o postoupení pohledávek č. ODB 20080249 ze dne 14. 11. 2008, kterou měla souzená pohledávka přejít na obchodní společnost FREEDOM Investment, s. r. o., avšak nedílnou součástí této smlouvy, kterou nalézací soud označil za toliko rámcovou, má být příloha č. 1, s tím, že tato příloha má obsahovat specifikace postupovaných pohledávek. Tuto přílohu ovšem žalobce dle přesvědčení soudu nedoložil, resp. doložil pouze přílohu č. 1, týkající se ale až následné smlouvy o postoupení pohledávek ze společnosti FREEDOM Investment, s. r. o., na žalobce.

Proti rozhodnutí brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Porušení svých základních práv spatřuje v okolnosti, že okresní soud nepřihlédl k smlouvě o postoupení pohledávek č. ODB 20080249 ze dne 14. 11. 2008 při hodnocení důkazů a neprávem ji nezahrnul do důkazů, které mají být okresním soudem provedeny před závěrečným rozhodnutím, a tím prý porušil práva stěžovatelky. Stěžovatelka uvádí, že svá veškerá tvrzení řádně doložila, na výzvu soudu navíc své podání doplnila o další údaje a předmětné dokumenty, a to přípisem ze dne 13. 6. 2011, který dle ní byl odeslán elektronicky dne 15. 6. 2011. V tomto přípisu prý stěžovatelka předložila všechny smlouvy o postoupení dané pohledávky včetně příloh prokazujících existenci předmětné pohledávky. Dále dne 20. 12. 2011 společně s omluvou z jednání ve věci své podání z opatrnosti doplnila o tyto stejné dokumenty. Soud, než přistoupil k zamítnutí návrhu, měl dle názoru stěžovatelky v první řadě vyzvat dle § 43 odst. 1 o. s. ř. k doplnění a upřesnění žaloby, avšak soud dle tohoto ustanovení nepostupoval, a tím prý porušil svou povinnost. Navrhla proto, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí okresního soudu zrušil.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že okresní soud smlouvu o postoupení pohledávek č. ODB 20080249 ze dne 14. 11. 2008 neignoroval. Poukázal na skutečnost, že tato smlouva přiložena byla, avšak scházela v ní podstatná příloha prokazující specifikaci postupovaných pohledávek, ze které by bylo jasné, že předmětná pohledávka na stěžovatelku skutečně přešla. Ovšem k samotnému předložení vlastní smlouvy o cesi pohledávek ze dne 14. 11. 2008 došlo až poté, co stěžovatelku k tomu okresní soud vyzval, splniv svoji zákonnou povinnost, neboť stěžovatelka nejprve v návrhu odkazovala pouze na položky správního deníku soudu (a to místně nepříslušného). Skutečnost, že stěžovatelka tyto listiny následně doplnila, neznamená, že by okresní soud nemohl dospět k závěru o neunesení důkazního břemene, resp. povinnosti tvrzení. Nebylo povinností soudu vyzývat stěžovatelku podruhé, aby vady svým dalším podáním zhojila, neboť riziko nedostatečnosti podkladů již v této fázi nese sám účastník.

Nelze totiž přehlédnout poznámku okresního soudu o tom, že při ústním jednání dne 12. 1. 2011, kde byly listinné důkazy prováděny, nebyla stěžovatelka (či někdo jiný jednající za ni) přítomna s tím, že žalobce i jeho zástupce se dobrovolně vzdali svého práva účasti. Tím se dle nalézacího soudu ke své škodě také žalobce vzdal možnosti být soudem poučen o neunesení důkazního břemene. Zde je třeba uvést, že poučení o neunesení důkazního břemene již nepředstavuje nedílnou součást posouzení žalobního návrhu z hlediska jeho formálních náležitostí, nýbrž posouzení procesní povinnosti tvrzení a důkazního břemene, poučení, o kterém se účastníku dostává toliko při ústním jednání, na němž jsou příslušné listinné důkazy prováděny. Argumentace stěžovatelky o tom, že soud svým chováním popřel její právo na spravedlivý proces, tak není namístě.

Pakliže stěžovatelka tvrdí, že v odůvodnění rozsudku je zcela nejasné, z čeho soud vycházel při svém závěru, že požadovaná příloha nebyla doložena, nelze této výhradě přisvědčit, když okresní soud číselným vyjádřením přílohu dostatečně určitě konkretizoval a poukázal na to, že ve skutečnosti nejde o správnou přílohu, ale o přílohu k jiné, další smlouvě o postoupení pohledávek. Samotnou absenci správné přílohy nebyl soud povinen v odůvodnění blíže komentovat, neboť takovou negativní skutečnost sotva lze jinak rozumně odůvodnit. Stěžovatelkou předestřené "údaje o pohledávce" ve vztahu ke konkrétnímu dlužníku nepředstavují tu správnou přílohu smlouvy, která ukazuje, které pohledávky vlastně byly na základě předložené smlouvy o cesi pohledávek opravdu postoupeny, a proto se s nimi okresní soud nemohl spokojit.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud musil odmítnout ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 13. září 2012

Stanislav Balík, v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.