II. ÚS 101/05
II.ÚS 101/05 ze dne 20. 7. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o návrhu PhDr. H. V., zastoupené JUDr. Jiřím Benešem, advokátem, se sídlem Praha. Václavské nám. 17, na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004 ve věci sp. zn. 20 Cdo 2528/2003,

takto :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl postoupen návrh stěžovatelky (v té době bez právního zastoupení), který podala Obvodnímu soudu pro Prahu 4, označený jako ústavní stížnost, jímž stěžovatelka napadla rubrikované rozhodnutí. Protiústavnost napadeného usnesení spatřuje v tom, že soud odmítl jako nepřípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jež se týká nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením nemovitosti a nezohlednil námitky, jež se týkají "nesprávností a protizákonností", k nimž došlo v předchozích civilních řízeních vedených před Obvodním soudem pro Prahu 4.

Po zaslání shora uvedené písemnosti Obvodním soudem pro Prahu 4 Ústavní soud vyzval stěžovatelku výzvou ze dne 26. 7. 2006 k odstranění vad podání, neboť to nesplňovalo zákonem předepsané parametry návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Na tuto výzvu stěžovatelka reagovala několika podáními, jež podávají informaci o jejím nelehkém zdravotním stavu a požadují opakované prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu. Teprve 9. 6. 2006 byla doručena Ústavnímu soudu plná moc udělená stěžovatelkou advokátu JUDr. Jiřímu Benešovi, jehož návrh, který v podstatě rekapituluje obsah původního podání stěžovatelky, byl Ústavnímu soudu doručen 29. 6. 2006.

Před meritorním posouzením ústavní stížnosti Ústavní soud zkoumá, zda jsou splněny procesní předpoklady pro vedení řízení před Ústavním soudem.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je oprávněna podat ústavní stížnost osoba, jestliže rozhodnutím, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se návrh na zahájení řízení podává písemně Ústavnímu soudu. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti, tvoří tedy samostatnou soudní soustavu nezávislou na obecném soudnictví. Podání návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem jinému soudu nemá proto za následek zahájení řízení. K zachování lhůt spojených s podáním návrhu je třeba podání návrhu výlučně přímo Ústavnímu soudu. Odpovědnost za správnost podání nese přitom stěžovatel.

Napadané rozhodnutí bylo, jak Ústavní soud zjistil ze své úřední činnosti, doručeno právní zástupkyni stěžovatelky dne 22. 11. 2004, takže lhůta pro podání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu uplynula nejpozději dnem 20. 1. 2005. Ústavnímu soudu bylo první podání stěžovatelky doručeno 22. 2. 2005, přičemž Obvodní soud pro Prahu 4 je podal k poštovní přepravě 21. 2. 2005; tento okamžik představuje časově relevantní zahájení řízení před Ústavním soudem. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že stěžovatelka zmeškala lhůtu k podání ústavní stížnosti.

Ani v následujícím podání právního zástupce stěžovatelky nejsou uvedeny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly možnost Ústavního soudu upustit od podmínky včasného podání ústavní stížnosti z důvodu vlastního přesahu zájmů stěžovatelky ve smyslu § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, tento postup ostatně nebyl ani navrhován.

S ohledem na shora uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ve smyslu § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

Pouze jako obiter dictum Ústavní soud dodává z hlediska věcného, že odůvodněnost ústavní stížnosti proti napadenému rozhodnutí dovolacího soudu, jež se týká realizace výkonu rozhodnutí, nelze založit na tvrzeném (třebas i prokazatelném) pochybení soudů v předcházejících civilních řízeních. Rozhodnutí, která byla v těchto řízeních vydána, nabyla materiální právní moci, a proto - v souladu s principem právní jistoty - je nutno tato právně nenapadnutelná rozhodnutí považovat za správná. Stěžovatelka, pokud s nimi nesouhlasí (nesouhlasila), měla v minulosti dostatek procesních příležitostí, jak tato rozhodnutí právně napadnout ve lhůtách a za podmínek stanovených právem. Napadnutím rubrikovaného rozhodnutí proto nelze iniciovat přezkum dřívějších nalézacích rozhodnutí, jak byla stěžovatelka ostatně poučena i obecnými soudy..

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. července 2006

Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj

Za správnost vyhotovení: Eleni Kameníková

Ref.: - usnesení doručit právnímu zástupci stěžovatelky do vlastních rukou ve dvojím vyhotovení - přílohy všech podání vrátit stěžovatelce prostřednictvím právního zástupce - po doručení zpátečního lístku vyznačit doručení ve spisu a spis založit

Brno,



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.