I 91 INS 11762/201111
USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy ]UDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M., v insolvenční věci navrhovatelký: Ing. Gabriela anonymizovano , anonymizovano bytem K Zeleným domkům 1267/30a, 148 00 Praha 4 zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Bučinou se sídlem T. G. Masaryka 108, 272 01 Kladno dlužníka: JUDr. Petr anonymizovano , anonymizovano bytem V Stíhlách 1317/18, 142 00 Praha 4-Krč zastoupený advokátem JUDr. Prokopem Benešem se sídlem Antala Staška 510/38, 140 00 Praha 4,

() odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2017, č. j. MSPI28, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2017, ě. j. MSPH 91 INS

11762/2017-A-28, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízeni.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále jen soud prvního stupně a insolvenční soud ) napadeným usnesením uložil navrhovatelce Ing. Gabriele anonymizovano (dále jen navrhovatelkacť), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužníka ve výši 50 000 Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se navrhovatelka insolvenčním návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 6. 6. 2017 domáhá zjištění úpadku dlužníka. Cituje Š 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenčního zákona (dále jen IZíf), vysvědil soud prvního stupně účel insolvenčního řízení a smysl institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení a dospěl k závěru, že jelikož směřoval insolvenční návrh podaný navrhovatelkou k zamezení účinků exekuce a prodeji majetku zajištěného v exekučním řízení (protože není znám důvod, proč nepodala navrhovatelka insolvenční návrh již dříve, ale až v souvislosti s exekučním řízením), je nezbýtné uložit navrhovatelce zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to ve výši 50 000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání, ve kterém navrhla, abyr odvolací soud napadené usnesení zrušil a rozhodl, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení navrhovatelce neukládá, namítajíc, že smyslem jejího insolvenčního návrhu je zejména uplatnění jejího nároku za dlužníkem v jednom řízení při existenci plurality věřitelů. Navrhovatelka podotkla, že její majetek je postižen v ezekučních řízeních, kde dlužník vysnipuje jako povinný za účasti navrhovatelký jako bývalé manželkjr dlužníka, ve kterých je veškerý majetek navrhovatelký obstaven, čemuž se navrhovatelký sice brání, nicméně v současné chvíli nemůže disponovat svým majetkem a není v jejich možnostech uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta. s vsrn 59 /2018

Vrchní soud v Praze podle 5 212 a 5 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), za použití 5 7 IZ přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byt z jiných, než navrhovatelkou uvedených důvodů.

Z Š 108 IZ se podává, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-lí to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit msolvenčnímu navrhovateli -zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 2). Výši zálohy podle odstavce 2 může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. ]e-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 3).

Vrchní soud v Praze ve svých rozhodnutích (např. KSPL 56 INS 10799 / 2012, 3 VSPI I 3/2013 A 23 ze dne 26. června 2013, MSPH 95 INS 33766/2014, 3 VSPH 2408/2015-A 35 ze dne 21. června 2016) mnohokrát zdůraznil, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle 5 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle Š 157 odst. 2 ve spojení s 5 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímú navrhovateli, anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Při nedostatku volných finančních prostředků dlužníka je požadavek zálohy odůvodněn též jako zdroj úhrady prvotních nákladů, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) vyžádá v období následující po rozhodnutí o úpadku.

Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatně především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty, popř. zda je třeba zajistit úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce o odměně insolvenčního správce odlišně.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál, nebot v odůvodnění napadeného usnesení neuvedl žádná skutková zjištění a právní závěry, které jsou ve smyslu výše uvedeného pro věc podstatné. Soud se vedle citace Š 108 IZ a obecného vymezení smyslu insolvenčního řízení a zálohy na náklady insolvenčního řízení omezil jen na závěr, že účelem insolvenční návrhu bylo zabránit účinkům exekuce a prodeji majetku zajištěného vexekučnírn řízení. Neuvedl však žádný relevantní důvod, ze kterého by vyplývala nutnost požadovat po navrhovatelce zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, nebot se vůbec nezabýval způsobem řešení případného úpadku dlužníka, jeho majetkovými a finančními poměry

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta,

10.

11, a nespecifikoval ani očekávané náklady insolvenčního řízení, k jejichž krytí zálohu po navrhovatelce požaduje.

Lze tedy uzavřít, že v napadeném usnesení řádně soud nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v Š 108 odst. 2 IZ jsou dány, a že je jí zapotřebí právě ve výši 50 000 Kč.

Na základě těchto zjištění a důvodů odvolací soud, za použití 5 7 IZ, podle Š 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a podle Š 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku

(s 71 odst. 2 IZ).

Praha 22. ledna 2018

JUDr. Michal Kubín vr. předseda senátu



Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Von?