I 59 INS 20505/2017
ě. j. MSPI I 59 INS 20505/2017 1 VSPI I 64/2018 A 17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněrn z předsedv JUDr. Jiřího Karetv a soudců JUDr. Františka Kučery a _leDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: DEBRA Domy, s. r. o., IČO 27609472, sídlem Kmochova 517/2, 150 00 Praha 5 o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu vPraže že dne 22. listopadu 2017, č. j. MSPH 59 INS ZÚSUS/ZUlT A lů takto:

Usneseni Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2017, č. j. MSPI I 59 INS 20505/2017-A 10 se potvrzuje.

Odůvodnění: lN-"lěstskv soud v Praze usnesením že dne 22. 11.2017, č. j MSPl l 59 INS 20505/2017 A 10 uložil DIE-ERA Domv, s. r. o. (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do ? dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila žalobu na nákladv insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh, vněmž tvrdila, že zastavila veškerá platby a nemá žádný majetek. Poté, co soud osvětlil smysl a účel institutu žálohv, konstatoval, že zejména pro krytí počátečních výdajů souvisejících s činností insolvenčního správce v insolvenčním řízení ion-fstává potřeba, aby dlužnice zaplatila zálohu na náklady řízení ve shora uvedeně výši, nebot nedisponuje žádným majetkem, přičemž záloha bude současně představovat záruku alespoň částečně ůhradv budoucích nákladů řízení.

'l'3'roti tomuto usnesení Městskěho soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání argumentovala tím, že nemá žádný majetek, přičemž ani její společníci a jednatel nemají žádný majetek, z něhož by bylo možné uhradit stanovenou zálohu na nákladv insolvenčního řížení. Namítala, že se soud prvního stupně vůbec nezabýval skutkovým stavem věci a že insolvenční zákon neukládá dlužníkovi automatickou povinnost zaplatit zálohu, ale je na uvážení soudu, zda mu tuto povinnost uloží, případně v jakě výši Uvedla, že se dostala do majetkových problémů z důvodu vážněho dlouhodobého onemocnění jednatele, jenž je stěžejním tvůrcem její obchodní politiky. Tato situace se nedala předem předvídat, a tudíž po ní nelže požadovat, abv měla předem připravenou finanční částku na případnou zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadeně usnesení i řízení jeho v_vdání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Shodu s prvopisem potvrauje Teresa lilulátrunková.

10.

11.

pokracovanr' ; lVlDťl l sv imo LUDUD/LUL! 1 VSPH 64/2018

Podle ust. Š 108 odst. 2 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je li to nutně ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak, to platí i tehdy, je li zřejmě, že dlužník nemá žádny majetek Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli __ zaměstnanci nebo byvalěmu zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Soud prvního stupně vycházel správně z toho, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci vykon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových vydajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkově podstaty.

Pro posouzení, zda je namístě požadovat po navrhovateli zaplacení zálohy a v jakě vyši, je tudíž nutně vzít v úvahu skutkově a právní okolnosti daně věci, jež jsou podstatně především pro úsudek o tom, jaky"r způsob řešení úpadku či hrozícího úpadku dlužníka lze očekávat, jakě náklady (k jejichž krytí záloha slouži) si tento Způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jakě míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkově podstaty. je přitom zřejmě, že se výše nákladů insolvenčního řízení odvíjí nejen od samotně povahy konkrětního způsobu řešení úpadku dlužníka (konkursu, reorganizace nebo zvoleně formy oddlužení), nybrž iv rámci těhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickymi poměry daně věci.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dlužnice podala dne 8. ll. 20'17 insolvenční návrh, jímž se domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z návrhu plyne, že je podnikatelkou, má nezajištěně závazky v celkově vyši 528355699 Kč, nemá žádně zaměstnance a nevlastní žádny majetek.

Vzhledem k tomu, že dlužnice je právnickou osobou a podnikatelkou, jež nesplňuje podmínky pro povolení reorganizace, není řešení jejího úpadku oddlužením či reorganizací možně; v takověm případě přichází v úvahu jako řešení jejího úpadku toliko konkurs, jehož prohlášení se ostatně domáhala. V konkursu ovšem tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jině vždyihotově vydaje a odměna insolvenčního správce, jež dle ust. Š 1 odst. 5 nebo Š 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. bude činit nejměně 45.000 Kč (+ DPH). Na základě dlužníci poskytnutých údajů nelze důvodně předpokládat, že očekávaně náklady insolvenčního řízení bude možno uhradit z majetkově podstaty, nebot nevlastní žádny majetek.

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když dlužnici uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a nepochybil ani při stanovení její vyše.

K argumentaci dlužnice, že nedisponuje finančními prostředky použitelnymi k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že jako podnikatelka byla podle ust. Š 98 insolvenčního zákona povinna podat insolvenční návrh bez zbytečněho odkladu potě, co se dozvěděla nebo při náležitě pečlivostí měla dozvědět o svěm úpadku. jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařila s finančními prostředky náležitě a použila je k jiněmu účelu, a není proto schopna požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst k tíži jedině jí

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková. i Y orn [lí-I'! JLULÚ

12. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenymi shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodnym a podle ust. Š 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Praha 25. ledna 2018

JUDr. Jiří Kareta v. r. předseda senátu



Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková. &júY/ól/