I. ÚS 98/05
I.ÚS 98/05 ze dne 15. 12. 2005

N 229/39 SbNU 437
Pokračovaní v trestné činnosti jako vazební důvod

Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 15. prosince 2005 sp. zn. I. ÚS 98/05 ve věci ústavní stížnosti P. E. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 5 To 20/2005-24 ze dne 11. 1. 2005 a proti usnesení Okresního soudu v Teplicích č. j. 30 Nt 306/2004-14 ze dne 18. 12. 2004, jimiž bylo rozhodnuto o vzetí stěžovatele do vazby.
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 5 To 20/2005-24 ze dne 11. 1. 2005 a usnesení Okresního soudu v Teplicích č. j. 30 Nt 306/2004-14 ze dne 18. 12. 2004 se zrušují.
Odůvodnění

I.

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 5 To 20/2005-24 ze dne 11. 1. 2005, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti též napadenému usnesení Okresního soudu v Teplicích č. j. 30 Nt 306/2004-14 ze dne 18. 12. 2004, kterým bylo rozhodnuto, že se podle § 68 odst. 1 a odst. 3 písm. e) trestního řádu bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru stěžovatele porušeno ustanovení čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Porušení uvedeného ustanovení spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech:

Usnesením Policie České republiky ČTS: ORTP - 2628/KPV-OOK-2004 ze dne 14. 12. 2004 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) trestního zákona, kterého se měl dopustit dvěma skutky ve dnech 4. 9. 2004 a 24. 11. 2004. Usnesením Policie České republiky ČTS: ORTP - 2628/KPV-OOK-2004 ze dne 16. 12. 2004 bylo proti němu dále zahájeno trestní stíhání pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) a b) trestního zákona, kterého se měl dopustit čtyřmi skutky ve dnech 10. 11. 2004 až 25. 11. 2004. Napadeným usnesením Okresního soudu v Teplicích č. j. 30 Nt 306/2004-14 ze dne 18. 12. 2004 byl podle § 68 odst. 1 a odst. 3 písm. e) trestního řádu vzat do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu. Proti tomuto usnesení podal stížnost, která byla napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 5 To 20/2005-24 ze dne 11. 1. 2005 zamítnuta.

Stěžovatel uvádí, že je stíhán pro úmyslné trestné činy, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dva roky. V takovém případě nelze podle ustanovení § 68 odst. 2 trestního řádu vzít obviněného do vazby s výjimkami uvedenými v odstavci 3 téhož ustanovení. Okresní soud vzal stěžovatele do vazby podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu. Z odůvodnění však není jednoznačně patrno, v čem spatřoval naplnění tohoto ustanovení, tedy že stěžovatel měl pokračovat v trestné činnosti, pro kterou je stíhán. Soud rozebral oprávněnost obav z opakování trestné činnosti, ale zda a jak stěžovatel pokračoval v trestné činnosti, pro kterou je stíhán, neosvětlil. Krajský soud se naopak výkladem ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu a jeho dopadem na oprávněnost vzetí stěžovatele do vazby podrobně zabýval. Dospěl ke zjištění, že podmínka uvedená v tomto ustanovení je splněna tím, že se trestných činů krádeže měl stěžovatel dopustit nikoliv jedním, nýbrž větším počtem útoků, tedy pokračoval v trestné činnosti, pro kterou je stíhán.

Stěžovatel se s tímto závěrem neztotožňuje. Tvrdí, že větu "pokračoval v trestné činnosti, pro niž je stíhán" je nutno vykládat tak, že obviněný pro určitou trestnou činnost v této činnosti pokračuje i po zahájení trestního stíhání. Pak u něj zákaz vzetí do vazby neplatí. Stěžovatel svůj názor dále podrobně odůvodnil i s odvoláním na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 317/04 ze dne 31. 8. 2004 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 124). Navrhl proto, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil, a současně sdělil, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání.

II.

Okresní soud v Teplicích ve stručném vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání. Dále sdělil, že pravomocným usnesením č. j. 30 Nt 303/2005-6 ze dne 28. 2. 2005 byl stěžovatel dne 8. 3. 2005 propuštěn z vazby. Podáním ze dne 15. 11. 2005 doplnil své vyjádření a sdělil Ústavnímu soudu, že stěžovatel je opět ve vazbě v další trestní věci.

Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém stručném vyjádření rovněž odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a sdělil, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem.

Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem ve vyjádření uvedlo, že se neztotožňuje s argumentací ústavní stížnosti a odkázalo na komentáře k trestnímu řádu (4. vydání z roku 2002, str. 362-365, body 27-37). Vyslovilo rovněž souhlas s upuštěním od ústního jednání. Okresní státní zastupitelství v Teplicích sdělilo, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání, a k věci samé se nevyjádřilo.

III.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 30 Nt 306/2004 Okresního soudu v Teplicích. Ze spisu zjistil, že okresní státní zastupitelství navrhlo, aby byl stěžovatel vzat do vazby podle § 68 odst. 1 a odst. 3 písm. e) trestního řádu z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu. K návrhu byla přiložena usnesení Policie České republiky ČTS: ORTP-2628/KPV-OOK-2004 ze dne 14. 12. 2004 a ze dne 16. 12. 2004, kterými bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele jako obviněného z trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) a e) trestního zákona.

Usnesením Okresního soudu v Teplicích č. j. 30 Nt 306/2004-14 ze dne 18. 12. 2004 byl stěžovatel vzat do vazby podle § 68 odst. 1, 3 písm. e) trestního řádu z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu. V odůvodnění soud uvedl, že v dosavadním řízení byla dodržena všechna ustanovení trestního řádu zajišťující právo obviněného na obhajobu. Dále prohlásil, že jsou jednoznačně dány důvody pro vzetí do vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu, neboť stěžovatel byl opakovaně trestán pro majetkovou trestnou činnost. Je dána důvodná obava, že bude i nadále pokračovat a dopouštět se majetkové trestné činnosti, jestliže tak činil v době podmíněného propuštění.

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením 5 To 20/2005-24 ze dne 11. 1. 2005 stížnost stěžovatele zamítl. V odůvodnění - mimo jiné - uvedl, že není pochybností o tom, že podmínka pokračování v trestné činnosti obviněným ve smyslu § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu je splněna tím, že se trestných činů krádeže měl dopustit nikoliv jedním, nýbrž větším počtem útoků, tedy pokračoval v trestné činnosti, pro kterou je stíhán.
IV.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Česká republika je právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana (srov. čl. 1 Ústavy České republiky). Státní moc, tedy i moc soudní jako její součást, má sloužit všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Rozhodnutím soudu nesmí být nikdo vzat do vazby či jinak omezen na osobní svobodě, leč z důvodů stanovených zákonem. Zákonné důvody, pro něž může být kdokoliv postupem orgánů státu omezen na osobní svobodě, je nutné vždy vykládat restriktivně. Pouze zákonem, a nikoliv jeho výkladem, lze rozšířit důvody pro omezení osobní svobody (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 317/04 ze dne 31. 8. 2004, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 124). To je odůvodněno jednak přednostní a nezastupitelnou hodnotou práva každého na osobní svobodu, jednak tím, že omezení osobní svobody vazbou v trestním řízení má vždy povahu předběžného opatření k umožnění provedení řádného a spravedlivého trestního řízení; nemá tedy převážně povahu preventivní a vůbec ne povahu satisfakční či represivní.

Stěžovatel je stíhán za trestné činy, za které je možné uložit trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dva roky. Do vazby byl vzat z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu za použití § 68 odst. 1 a 3 písm. e) trestního řádu.

Podle § 68 odst. 2 trestního řádu nelze vzít do vazby obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný čin, za který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dva roky a v případě nedbalostních trestných činů tři roky. V ustanovení § 68 odst. 3 písm. a) až e) jsou upraveny výjimky z tohoto ustanovení pro případy, kdy jsou obvinění sice stíháni pro trestnou činnost méně závažnou, avšak z důvodů uvedených v tomto ustanovení je nutno, aby u nich došlo k omezení osobní svobody. U stěžovatele měl být dán důvod uvedený v § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu, tedy že pokračoval v trestné činnosti, pro niž je stíhán.

V souzené věci se však jednalo o pokračování v trestné činnosti před zahájením trestního stíhání.

Při aplikaci ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu je výklad pojmu "pokračovat" zajišťován prostřednictvím interpretace. Z konstantní judikatury Ústavního soudu vyplývá pro všechny orgány státní moci, tj. i pro orgány činné v trestním řízení, povinnost respektovat ústavně konformní výklad. To znamená, že v případě, kdy zákon - zde trestní řád - umožňuje více výkladů, je třeba dát přednost takovému, který nejlépe odpovídá zárukám ústavním. Současně je třeba připomenout, že v trestním právu při výkladu trestních norem je třeba vycházet z výkladu zužujícího, případně doslovného. Lze připustit i výklad rozšiřující, ale pouze takový, který se nezmění v analogii k tíži pachatele.

V předmětné věci posuzovaly obecné soudy otázku, zda pojem "pokračoval" je možné vztáhnout i na období před zahájením trestního stíhání a vzít stěžovatele do vazby z toho důvodu, že před zahájením trestního stíhání - jak uvedl Krajský soud v Ústí nad Labem - "se trestných činů krádeže měl dopustit nikoliv jedním, nýbrž větším počtem útoků, tedy pokračoval v trestné činnosti, pro kterou je stíhán". Dospěly k závěru, že takový výklad je možný. Soud prvního stupně dovodil splnění této podmínky i ze zjištění o předchozích odsouzeních stěžovatele za trestné činy krádeže, tj. z jeho speciální recidivy. Pojem "pokračoval" v ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu lze však interpretovat i tak, že se vztahuje až na období po zahájení trestní stíhání a obviněný přesto pokračuje v trestné činnosti, pro kterou je stíhán; proto je možné ho vzít do vazby, i když se jedná o úmyslný trestný čin s horní hranicí trestní sazby nepřevyšující dva roky či o nedbalostní trestný čin s horní hranicí trestní sazby nepřevyšující tři roky.

Vzhledem k výše uvedeným zásadám, vysloveným v konstantní judikatuře Ústavního soudu, a zejména vzhledem k nutnosti restriktivního výkladu trestně právních norem omezujících osobní svobodu, nelze než dospět k závěru, že pojem "pokračoval" užitý zákonodárcem v ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu je nutno interpretovat restriktivně, tzn. že dopadá pouze na situace, kdy obviněný pokračoval v trestné činnosti po zahájení trestního stíhání, a nikoliv před zahájením trestního stíhání. Stejně tak důvod vazby podle citovaného ustanovení "nelze vztahovat na případy zahájení trestního stíhání proti obviněnému, který byl v minulosti odsouzen pro stejnou trestnou činnost" (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 317/04 ze dne 31. 8. 2004, uveřejněn jak uvedeno výše).

Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá - podle názoru Ústavního soudu - nutnost brát v úvahu při rozhodování o vazbě jen takové pokračování trestné činnosti, které následuje po zahájení trestního stíhání, a z hlediska uvedených ústavněprávních zásad není možné tyto hranice překračovat. Jestliže k takovému překročení dojde, je tím porušeno základní právo obviněného podle čl. 8 odst. 5 Listiny, což nastalo i v posuzovaném případě. Pokud Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem ve svém vyjádření poukazuje na komentář k trestnímu řádu (nakladatelství C. H. Beck, 4. vydání, Praha 2002, str. 383), Ústavní soud konstatuje, že i tento komentář - jímž soudy přirozeně nejsou vázány - považuje uvedenou otázku za spornou.

Na základě těchto úvah dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy svým postupem a ústavně nekonformním výkladem běžného práva porušily právo stěžovatele podle čl. 8 odst. 5 Listiny. Rozhodl proto tak, jak je ve výroku uvedeno.



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.