I. ÚS 937/12
I.ÚS 937/12 ze dne 23. 8. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky Hlavní město Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2, zastoupené JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2011 sp. zn. 22 Cdo 4048/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil - pro porušení čl. 36, čl. 37 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") - výše označené rozhodnutí obecného soudu.

Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 17. července 2008, č. j. 16 C 11/2004-270, určil, že "L. M. N., a L. O´B., jsou jedinými podílovými spoluvlastníky domu č. p. X se st. p. č. XY o výměře 481 m2, zapsáno v PK knih. vl. č. XX pro kat. úz. N., to vše nyní zapsáno na LV YY pro kat. úz. N. u Katastrálního úřadu Praha-město, každý id. 1/2 ve vztahu k celku" (výrok I. rozsudku), zamítl žalobu "s určením, že vlastníkem domu č. p. X na pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 481 m2, vše v k. ú. N., zapsaných na LV č. XXX pro k. ú. N., je Hlavní město Praha, svěřeno Městské části Praha 4" (výrok II. rozsudku).

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. dubna 2009 č. j. 64 Co 423/2008-324 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu žalobců zamítl a v zamítavém výroku ohledně vzájemné žaloby a ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud napadeným rozsudkem rozhodl, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2009, č. j. 64 Co 423/2008-324, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. To znamená, že pouze v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.

Ve smyslu § 35 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou.

Tyto podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti ke dni jejího podání (§ 27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) splněny nejsou.

Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu byl totiž rozsudek Městského soudu v Praze (ze dne 23. dubna 2009 č. j. 64 Co 423/2008-324) zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

V daném případě tedy stěžovatelka podala ústavní stížnost za situace, kdy napadeným rozsudkem bylo zrušeno předchozí rozhodnutí a v celém rozsahu byla projednávaná věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Ústavní soud tedy (veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů) konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou formální (procesní) náležitost - tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva - k tomu, aby se jí mohl zabývat meritorně [srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 z 30. března 2006 (U 4/40 SbNU 781), usnesení sp. zn. II. ÚS 2953/07 z 13. prosince 2007 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].

III.

Za této procesní situace je zřejmé, že projednání ústavní stížnosti brání nedostatek zákonných podmínek [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Proto Ústavní soud o takto podané ústavní stížnosti rozhodl odmítavým výrokem pro nepřípustnost [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud dodává, že proti témuž rozhodnutí Nejvyššího soudu byla podána další ústavní stížnost jiným stěžovatelem (Městskou částí Praha 4), která byla Ústavním soudem s obdobnou argumentací rovněž jako nepřípustná odmítnuta (usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 763/12).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2012

Vojen Güttler, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.