I. ÚS 931/13
I.ÚS 931/13 ze dne 18. 11. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Opava, P.O.BOX 115, 746 49 Opava, zastoupeného JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem se sídlem Moravská Ostrava, Stodolní 741/15, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 1. 2013 č. j. 4 T 3/2003-4883 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2013 sp. zn. 3 To 4/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. Ústavní stížností navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Současně požadoval, aby Ústavní soud přikázal Krajskému soudu v Plzni vynést rozhodnutí o účasti stěžovatele na amnestii prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 a zastavit jeho trestní stíhání.

Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením ze dne 8. 1. 2013 č. j. 4 T 3/2003-4883 tak, že stěžovatel není účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 podle čl. II. amnestijního rozhodnutí (č. 1/2013 Sb.). Vrchní soud v Praze pak usnesením ze dne 20. 2. 2013 sp. zn. 3 To 4/2013 rozhodnutí první instance zrušil, avšak pouze z formálního důvodu spočívajícího v tom, že o účasti na amnestii ve fázi probíhajícího trestního stíhání nelze soudním výrokem rozhodovat negativně. Se závěrem krajského soudu o neúčasti stěžovatele na amnestii prezidenta republiky se však stížnostní soud ztotožnil. S ohledem na průběh trestního řízení vyložil, že celková doba trestního stíhání stěžovatele nepřesahovala k datu 1. 1. 2013 dobu stanovenou v čl. II. amnestijního rozhodnutí, tedy 8 let.

Stěžovatel považuje názor prezentovaný Vrchním soudem v Praze za nezákonný a porušující jeho základní práva. Z čl. II. amnestijního rozhodnutí prezidenta republiky podle stěžovatele jednoznačně vyplývá, že má být zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let, pokud od jeho zahájení k 1. 1. 2013 uplynulo více než 8 let a nejedná-li se v danou dobu o řízení proti uprchlému. Řečené podmínky má stěžovatel v předmětné trestní věci za splněny; namítá proto, že by jeho trestní stíhání mělo být zastaveno.
II. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani další přezkumnou instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. K takovému zásahu ovšem v dané věci nedošlo.

K argumentům stěžovatele, týkajícím se nesprávného výkladu článku II. rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii, Ústavní soud konstatuje, že soudy obou stupňů řádným a dostatečným způsobem odůvodnily své závěry o tom, že stěžovatel není účasten amnestie prezidenta republiky z 1. 1. 2013.

Z napadených rozhodnutí obecných soudů se podává, že trestní stíhání stěžovatele pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tehdy platného zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, bylo zahájeno dne 13. 5. 2002 a pravomocně skončilo dne 22. 8. 2006, a to na základě odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2006 sp. zn. 4 T 3/2003 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2006 sp. zn. 3 To 35/2006. Od 8. 3. 2006 bylo přitom proti stěžovateli vedeno řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). V září roku 2011 stěžovatel osobně převzal předmětná trestní rozhodnutí a po poučení využil možnosti podat návrh na zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku ve smyslu § 306a odst. 2 trestního řádu. Podle tohoto ustanovení platí, že skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku soud prvního stupně takový rozsudek zruší (v posuzované věci se tak stalo dne 12. 9. 2011) a hlavní líčení se provede znovu.

Podle § 12 odst. 10 trestního řádu se trestním stíháním rozumí úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé. Trestní stíhání stěžovatele v dané věci probíhalo ode dne 13. 5. 2002 do jeho pravomocného odsouzení ke dni 22. 8. 2006 a pokračovalo až po svém "obnovení" v důsledku speciálního postupu podle § 306a odst. 2 trestního řádu od 12. 9. 2011. Dobu, která proběhla mezi těmito momenty (od 23. 8. 2006 do 11. 9. 2011), nelze hodnotit jako dobu trestního stíhání, relevantní pro účel posouzení účasti stěžovatele na amnestii prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 podle článku II. V uvedeném období byl totiž stěžovatel v postavení pravomocně odsouzeného uprchlého.

S ohledem na popsaný průběh trestního řízení lze závěr obecných soudů o neúčasti stěžovatele na amnestii prezidenta republiky pokládat za přiléhavý a ústavně souladný. Celková doba trestního stíhání stěžovatele k datu amnestie zjevně nepřesáhla 8 let, jak stanoví čl. II. amnestijního rozhodnutí.

K porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy tak na straně stěžovatele nedošlo.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2013

Ivana Janů, v. r. předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.