I. ÚS 896/10
I.ÚS 896/10 ze dne 11. 10. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky Developer Service, s. r. o., IČ: 26686601, se sídlem Pod Višňovkou 21, 140 00 Praha 4, Krč, zastoupené JUDr. Tomášem Kaiserem, advokátem se sídlem Havlíčkova 15, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2009, č. j. 15 Co 366/2009-43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 10. 3. 2009, č. j. 15 Nc 3280/2009-4, nařídil - podle vykonatelného exekutorského zápisu ze dne 14. 12. 2007, č. j. 054 EZ 493/07, sepsaného T. P., koncipientkou Mgr. Jiřího Nevřely, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-východ (dále jen "exekutorský zápis"), k vymožení povinnosti povinné (M. B.; dále jen "povinná") vyklidit nemovitost k bydlení č.p. X v H., postavené na st. parcele č. XX a zahradu parc. č. Y, nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. XY pro k.ú. H., pro obec H., okr. K., u Katastrálního úřadu pro P., Katastrální pracoviště S. (dále jen "nemovitosti") a pro náklady exekuce stanovené v průběhu řízení - exekuci na majetek povinné (výroková část I.); provedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr. Jiřího Nevřelu, Exekutorský úřad Praha - východ (výroková část II.); rozhodl, že povinná nesmí po doručení tohoto usnesení nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinná poruší tuto povinnost, je neplatný (výroková část III.). (Poznámka: Povinná v citovaném exekutorském zápisu svolila k přímé vykonatelnosti svého závazku v něm obsaženém, tj. povinnosti zaplatit pohledávku ve výši 239.800 Kč a poplatku za půjčení ve výši 60.554 Kč stěžovatelce, a pokud tento závazek neuhradí řádně a včas, k povinnosti nemovitosti vyklidit.)

Krajský soud v Plzni napadeným usnesením ze dne 26. 11. 2009, č. j. 15 Co 366/2009-43, citované usnesení Okresního soudu v Klatovech změnil tak, že návrh na nařízení exekuce a ustanovení soudního exekutora (dále jen "SE") zamítl (výroková část I.), rozhodl, že na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nemá žádný z účastníků právo (výroková část II.) a dále rozhodl, že oprávněná (dále jen "stěžovatelka") je povinna zaplatit SE odměnu a náhradu hotových výdajů 8.139,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výroková část II.).

Krajský soud dovodil důvodnost odvolání povinné, neboť podmínky vykonatelnosti té části exekutorského zápisu, jíž se povinná zavázala vyklidit nemovitosti, splněny nebyly. V prvé řadě poukázal na to, že povinnost povinné vyklidit nemovitost je vázána na splnění podmínky, tedy vyklizení bylo sjednáno pro případ, nesplní-li povinná finanční pohledávku stěžovatelky ze smlouvy o půjčce řádně a včas. Podle § 43 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 120/2001 Sb."), platí - jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného - lze nařídit exekuci jen prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila, nebo, že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit. K potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu je třeba připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka, nebo že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit. Krajský soud dále uvedl, že zákon nevylučuje, aby v exekučním titulu byla povinnost povinného plnit oprávněnému vázána na splnění tam uvedené podmínky; z podmínek, na něž lze vázat splnění povinnosti, přichází v úvahu jako předpoklad vykonatelnosti podmínka odkládací - na jejím splnění závisí, zda nastanou předpokládané právní následky. Protože při rozhodování o nařízení exekuce soud rozhoduje bez slyšení povinného a bez jednání na základě tvrzení oprávněného, nemůže zkoumat, zda je podmínka, na kterou je vznik právních následků exekučního titulu vázán, splněna či nikoliv. Splnění podmínky proto musí oprávněný prokázat již při podání návrhu na exekuci, a to způsobem v zákoně uvedeným (§ 43 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.). Není-li splnění podmínky doloženo, a to ani přes poučení soudem, nelze exekuci nařídit a návrh oprávněného musí být zamítnut.

Odvolací soud následně konstatoval, že v souzené věci bylo splnění povinnosti k vyklizení nemovitostí vázáno na splnění odkládací podmínky vyjádřené tak, že se povinná zavázala v dohodě o splnění závazku nemovitosti vyklidit v případě, že neuhradí závazek dle smlouvy o půjčce řádně a včas, a to do 30 dnů ode dne prodlení; jde tedy o podmínku, která musí být splněna, a bez jejíhož splnění nelze exekuci nařídit (§ 43 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Okresní soud však stěžovatelku nepoučil o nutnosti prokázat splnění podmínky a návrhu na nařízení exekuce vyhověl, čímž se "dopustil vady řízení", která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - k této vadě musel odvolací soud přihlédnout, i když nebyla v odvolání výslovně uplatněna (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Odvolací soud stěžovatelku poučil o tom, že dle exekutorského zápisu je povinnost povinné k vyklizení vázána na splnění podmínky a o tom, že je třeba, aby byla předložena listina vydaná nebo ověřená státním orgánem nebo notářem, z niž je patrné, že se podmínku splnila. Výzvu a poučení obdržela stěžovatelka dne 11. 9. 2009 a včas reagovala. Namítla, že exekutorský zápis je vykonatelný a odvolací soud není oprávněn požadovat předložení dalších dokumentů, které nejsou pro nařízení exekuce relevantní; navíc požadavek odvolacího soudu není v souladu ani s tzv. negativní teorií, neboť negativní skutečnost (neuhrazení půjčky) nelze prokazovat. Stěžovatelka tedy splnění podmínky žádným způsobem nedoložila a žádala, aby bylo odvolání povinné odmítnuto.

Odvolací soud zdůraznil, že k nařízení exekuce vyklizením nepostačuje tvrzení stěžovatelky, že povinná dluh dle smlouvy o půjčce nezaplatila; toto tvrzení by bylo dostatečné v případě, že by byla exekuce vedena pro nezaplacení nedoplatku dluhu, případně smluvní pokuty. Ze zápisu o dohodě, jíž se povinná zavázala "splnit nárok", i ze svolení k vykonatelnosti vyplývá zřetelně, že povinnost k vyklizení nastane pouze tehdy, nesplatí-li povinná svůj dluh z půjčky řádně a včas. Povinnost k vyklizení tedy účastníci dohodli v závislosti na skutečnosti, o níž nevěděli, zda se splní, popřípadě, kdy\ se splní tak, že povinnost k vyklizení vznikne až splněním (odkládací) podmínky. Tento závěr platí i v případě, že účastníci dohodli splnění podmínky "negativní", vyjádřené tím, že povinnost k vyklizení nastává v případě (řádného a včasného) nezaplacení. Krajský soud ještě připomněl, že pokud by povinný nebyl ochoten písemně potvrdit, že nastala podmínka uvedená v titulu pro exekuci, popřípadě neposkytl součinnost potřebnou k ověření soukromé listiny, a oprávněná nemůže tyto skutečnosti prokázat jiným způsobem odpovídajícím § 43 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., může se oprávněná v nalézacím řízení domáhat určení, že se podmínka splnila; rozhodnutí soudu, kterým bylo žalobě vyhověno je pak listinou ve smyslu § 43 odst. 2 citovaného zákona (srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1691/2004 a sp. zn. 20 Cdo 1887/2004).

Odvolací soud v souzené věci uzavřel s tím, že protože soud při rozhodování o nařízení exekuce nemůže zkoumat, zda se podmínka splnila, musí stěžovatelka tuto skutečnost prokázat kvalifikovanou listinou již společně a s návrhem na zahájení exekučního řízení. Jestliže stěžovatelka ani přes výzvu soudu a poskytnuté poučení nepřipojila ani dodatečně potřebnou listinu, která prokazuje splnění podmínky, nelze exekuci nařídit ve smyslu § 43 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. Odvolací soud konečně stěžovatelce uložil povinnost k zaplacení hotových výdajů a odměny SE, a to na základě přiměřeného použití § 89 zákona č. 120/2001 Sb., neboť stěžovatelka nedůvodně zahájila exekuční řízení a neměla úspěch.

II.

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2009, č. j. 15 Co 366/2009-43, napadla stěžovatelka ústavní stížností, ve které uvedla, že jím došlo k porušení čl. 90 Ústavy ČR, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

Stěžovatelka v prvé řadě podala stručnou genezi dosavadního průběhu řízení. Zdůraznila, že odvolací soud posoudil ujednání ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva jako podmínku ve smyslu § 43 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., u které je pro nařízení exekuce nutné doložit její splnění.

Stěžovatelka uvedla, že na základě uvedené smlouvy se stala vlastníkem nemovitostí, neboť zánik zajišťovacího převodu práva byl vázán na podmínku, že povinná splní své závazky řádně a včas. Podmínka, o které se odvolací soud domníval, že je podmínkou odkládací, je tak ve skutečnosti podmínkou rozvazovací (k tomu viz Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 9. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, str. 808), na jejíž splnění byl vázán zánik zajišťovacího převodu práva, nikoliv vznik práva stěžovatelky domáhat se vyklizení nemovitosti; stěžovatelka totiž měla jako vlastník předmětných nemovitostí již od počátku (tj. od momentu, kdy na něj bylo převedeno vlastnické právo v rámci zajišťovacího převodu práva) právo požadovat, aby ji nikdo ve výkonu vlastnického práva nerušil. Samotné vyklizení nemovitosti tedy na žádnou podmínku vázáno nebylo. Stěžovatelka v této souvislosti uvedla, že mohla přistoupit k exekuci v případě, že se nesplní podmínka řádného a včasného splacení půjčky; ustanovení § 43 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. totiž zní: "Jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému vázáno na splnění podmínky ... lze nařídit exekuci jen, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila ... " a nikoliv: "Jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému vázáno na nesplnění podmínky ... lze nařídit exekuci jen, prokáže-li oprávněný, že se podmínka nesplnila ..." Z uvedeného stěžovatelka dovodila, že Krajský soud v Plzni na ní nemohl požadovat doložení jakéhokoli dalšího dokladu a jeho rozhodnutí je proto v rozporu s citovaným zákonným ustanovením. Vedle toho poukázala na to, že napadené usnesení není v souladu ani s tzv. negativní teorií, dle které negativní skutečnost nelze již z povahy věci dokazovat a ten, kdo negativní skutečnost tvrdí, tak důkazní břemeno nenese. Odvolací soud proto svým názorem neguje možnost, kterou v tomto směru poskytují exekutorské zápisy se svolením k vykonatelnosti (vyvrací jejich praktický význam) a nutí stěžovatelku k vynaložení dalších nákladů. Stěžovatelka poukázala také na to, že sama povinná ve svých písemných podáních soudu uvedla, že nedostála svým povinnostem z uzavřených smluv. Konečně považuje za zásah do svých vlastnických práv i to, že Krajský soud v Plzni jí uložil uhradit exekutorovi odměnu a náhradu hotových výdajů, které by správně měla hradit povinná.

Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2009, č. j. 15 Co 366/2009-43, zrušil.

III.

K ústavní stížnosti se Krajský soud v Plzni nevyjádřil. Vedlejší účastnice povinná M. B., která nebyla zastoupená advokátem, ve vyjádření uvedla, že byla stěžovatelkou nuceně vystěhována; s touto změnou se nevyrovnala, citově strádá a nyní žije v bytě pro sociálně slabší občany, který ji přidělil Městský úřad Sušice.

Za tohoto stavu nevzal Ústavní soud uvedené vyjádření povinné za základ svého rozhodnutí, neboť nebyla - v rozporu s ustanovením § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - zastoupena advokátem; mimo to, oproti napadenému rozhodnutí nic nového nepřineslo.
IV. . Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.

Ústavní soud (v zásadě) nezasahuje do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy a již proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (I. ÚS 230/96 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 7. Vydání 1. Praha C. H. Beck 1997, str. 173; srov. také III. ÚS 23/93 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1. Vydání 1. Praha, C. H. Beck 1994, str. 41). Ústavní soud se může zabývat správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, jestliže zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy (srov. např. I. ÚS 32/95 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5. Vydání 1. Praha, C. H. Beck 1997, str. 346). Mezi ně náleží zejména právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, jinými slovy práva na spravedlivé projednání věci nezávislým a nestranným soudem, čehož se stěžovatelé dovolávají.

Z těchto principů vychází Ústavní soud i v řízení o této konkrétní ústavní stížnosti.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti - jak již bylo uvedeno - namítá zejména porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení v tomto článku upraveného práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1. Vydání 1. Praha, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v souzené věci zjištěno nebylo.

Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že Krajský soud v Plzni v odůvodnění svého rozhodnutí jasně poukázal na to, proč nebyly splněny podmínky vykonatelnosti té části (formálně správného) exekutorského zápisu ze dne 14. 12. 2007, ve které se povinná zavázala vyklidit nemovitosti v případě, že svůj závazek podle smlouvy o půjčce neuhradí řádně a včas. Ústavní soud současně připomíná, že krajský soud správně vychází z obsahu exekutorského zápisu, podle něhož povinnost povinné vyklidit nemovitost je vázána na splnění odkládací podmínky (tj. nesplní-li povinná finanční pohledávku stěžovatelky ze smlouvy o půjčce řádně a včas). Právě v tomto smyslu se jedná o podmínku, o níž hovoří § 43 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.; k potvrzení vykonatelnosti exekučního titulu je třeba připojit listinu, z níž je patrné splnění uvedené podmínky (§ 43 odst. 2 citovaného zákona). V tomto směru nelze přisvědčit stěžovatelce, která (právě na rozdíl od krajského soudu) nesprávně vztahuje podmínku (v jejím pojetí jako rozvazovací) ke smlouvě o zajišťovacím převodu práva a považuje ji za podmínku ve smyslu § 43 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. Ústavní soud nemůže v této souvislosti nepřipomenout uznávanou komentářovou literaturu, z níž jasně vyplývá, že v případě, kdy exekuční titul váže "povinnost, kterou ukládá povinnému, na splnění podmínky, musí oprávněný před nařízením exekuce prokázat splnění této odkládací podmínky, na jejímž splnění závisí, zda nastane povinnost plnit a rozhodnutí se stane vykonatelným." [In: Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. Vydání, Praha 2010, str. 162 a násl.]. Uvedený komentář současně uvádí, že je to právě "podmínka odkládací, která jedině je pojmově spojena s § 43 odst. 2 EŘ"; zdůrazňuje, že "Ustanovení § 43 je obdobou § 262 OSŘ a řeší méně časté situace, kdy je plnění povinného uvedené v exekučním titulu podmíněno". Komentář k občanskému soudnímu řádu a k § 262 uvádí, že "V exekučním řízení, prováděném podle zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se postupuje podle § 43 EŘ; jde o úpravu obsahově totožnou s § 262."; současně připomíná, že v úvahu přichází podmínka odkládací (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6 vydání. Praha: C.H. Beck, 2003, str. 1223 a 1222). Pregnantní vyjádření nutného předpokladu pro provedení exekuce spočívající v připojení listiny je ostatně uvedeno také v důvodové zprávě k návrhu zákona č. 120/2001 Sb. konkrétně k jeho § 43, podle níž "lze provést exekuci jen po připojení listiny, z níž je patrno, že se splnila podmínka". O takové listině, jež může mít i formu soudního rozhodnutí, hovoří v napadeném rozsudku i krajský soud.

Ústavní soud - za této situace - považuje za liché i úvahy stěžovatelky, které se týkají jeho interpretace § 43 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. a (v podstatě licitace) se splněním či nesplněním podmínky v tomto ustanovení uvedené. Obdobně, toliko spekulativní charakter, má stěžovatelkou (nejen v ústavní stížnosti, ale již také v jejím sdělení k výzvě krajského soudu ze dne 29. 9. 2009) připomínaná tzv. negativní teorie. Ústavní soud v této souvislosti zdůrazňuje, že to byl právě Krajský soud v Plzni, který dostatečně konzistentně vysvětlil důvody, pro které je třeba - vedle nutnosti splnění podmínky uvedené v § 43 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. - k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu připojit listinu, z níž je patrné, že se podmínka splnila (§ 43 odst. 2 citovaného zákona); dále také uvedl, proč nepostačuje pouhé tvrzení oprávněné (stěžovatelky) a konečně, proč při rozhodování o nařízení exekuce soud nemůže zkoumat, zda podmínka, na kterou je vznik právních následků exekučního titulu vázán, splněna či nikoliv. Krajský soud konečně dostatečně zřetelně připomněl, že pokud, a to ani přes poučení soudem, není splnění podmínky doloženo, nelze exekuci nařídit a návrh oprávněné (stěžovatelky) musí být zamítnut. V tomto směru správně uvedl, proč musel přihlédnout k vadě řízení spočívající v tom, že soud prvního stupně stěžovatelku nepoučil o nutnosti prokázat splnění podmínky a návrhu na nařízení exekuce vyhověl. Odvolací soud proto stěžovatelku správně poučil sám; stěžovatelka následně (v citovaném sdělení ze dne 29. 9. 2009 a dále v doplněném sdělení ze dne 7. 1. 2010) splnění podmínky přesto nedoložila.

Ústavní soud ještě jednou připomíná v rozhodnutí odvolacího soudu dostatečně zřetelně uvedený odkaz na povahu splnění podmínky uvedené v exekučním titulu a na povinnost stěžovatelky v tomto směru. Za těchto okolností je proto rozhodnutí krajského soudu výsledkem jeho právního posouzení věci a argumenty v něm uvedené, nelze ani z ústavněprávního hlediska úspěšně zpochybňovat.

Ústavní soud konečně nepovažuje za zásah do stěžovatelčiných vlastnických práv ani to, že jí Krajský soud v Plzni uložil povinnost zaplatit hotové výdaje a odměnu exekutorovi, neboť soud toto rozhodnutí sice stručně, ale jasně odůvodnil; poukázal na postup stěžovatelky, která navíc (a to dodává Ústavní soud) nereagovala na poučení ze strany soudu; Ústavní soud za této situace nenalezl důvod, pro který by tato povinnost měla svědčit povinné.

Ústavní soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je jasné, přesvědčivé, srozumitelné, nemá povahu svévole a mezi skutkovými zjištěními a právnímu závěry z nich vyvozenými neexistuje ani extrémní rozpor ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Je tedy i z hlediska ústavnosti plně přijatelné.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni k porušení základních práv či svobod stěžovatelky, jichž se dovolá, zjevně nedošlo.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2012

Vojen Güttler, v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.