I. ÚS 76/05
I.ÚS 76/05 ze dne 8. 3. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti J. J., zastoupené JUDr. Irenou Šebestovou, advokátkou se sídlem Frýdek - Místek, T. G. Masaryka 602, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2000, čj. 10 Co 483/99 - 249, a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, ze dne 12. 2. 1999, čj. 12 C 85/93 - 197, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se svou ústavní stížností, podanou na poště dne 10. 2. 2005, domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozsudků Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí (dále jen "okresní soud"). Ústavní stížnost, ačkoli byla sepsána advokátkou, obsahovala pouze uvedení rozhodnutí obecných soudů, proti kterým směřuje, ale chybělo v ní jakékoli odůvodnění.

Vzhledem k obsahu návrhu Ústavní soud nepožadoval odstranění jeho vad, ale nejdříve se zabýval jeho formálními náležitostmi.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta počíná dnem následujícím po doručení rozhodnutí, přičemž za poslední procesní prostředek se považuje řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůta k podání ústavní stížnosti začala běžet dnem následujícím po doručení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2002, čj. 22 Cdo 2211/2000 - 277, stěžovatelce, jímž rozhodl o jejím dovolání proti shora označenému rozsudku krajského soudu. Rozsudek byl stěžovatelce (prostřednictvím její advokátky JUDr. Ireny Šebestové) doručen dne 6. června 2002. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uplynula více než dva a půl roku před tím, než stěžovatelka ústavní stížnost podala.

Pro úplnost nutno doplnit, že Ústavní soud již usnesením ze dne 7. 1. 2003, sp. zn. II. ÚS 443/2000, odmítl ústavní stížnost stěžovatelky, proti stejným rozhodnutím obecných soudů prvního a druhého stupně, pro nepřípustnost.

Protože nebyly splněny formální předpoklady k projednání ústavní stížnosti, nemohl se Ústavní soud zabývat jejím obsahem. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný po lhůtě [ust. § 43 odst. 1 písm. b) ZÚS].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2005

JUDr. František Duchoň soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.