I. ÚS 753/10
I.ÚS 753/10 ze dne 22. 3. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. S., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 12. 2009, čj. 52 C 139/2007 - 41, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 15. 3. 2010 ústavní stížnost (dále též "návrh") Ing. V. S. (dále jen "stěžovatel"), směřující proti shora označenému rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7. Tento návrh, který si stěžovatel sepsal sám, nesplňuje náležitosti stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). Není totiž právně zastoupen advokátem, jeho návrh není advokátem sepsán (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Z provedeného lustra Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se neobrací se svými návrhy na Ústavní soud poprvé, ale od roku 2002, ať již jednotlivě či společně se svojí manželkou, podal celkem 21 ústavních stížností (viz např. sp. zn. I. ÚS 519/09, II. ÚS 2376/08, III. ÚS 2265/07). Ve všech předcházejících případech se stěžovateli dostalo zevrubného poučení o náležitostech ústavní stížnosti a podmínkách, za kterých lze zahájit řízení před Ústavním soudem. Povinnost fyzických i právnických osob být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem na základě speciální plné moci je tedy stěžovateli dostatečně známa a nic mu tedy nebránilo v tom, aby si zastoupení advokátem včas a řádně zajistil.

Ústavní soud vychází ze závěru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním případě, jestliže se tak stalo v jeho případech předchozích. Lze totiž předpokládat, že takto dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé v paměti stěžovatele zanechat poznání, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by bylo další poučování stěžovatele o stejných, dobře známých, povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.

Proto soudce zpravodaj, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh stěžovatele odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2010

František Duchoň, v. r. soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.