I. ÚS 729/12
I.ÚS 729/12 ze dne 16. 9. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. Hany Pavlů, zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem Blanická 19, Olomouc, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2012, č. j. 10 A 355/2011 - 25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že výrok v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto, že jí nenáleží náhrada nákladů řízení, ačkoli řízení bylo zastaveno z důvodů zpětvzetí nečinnostní žaloby pro pozdější chování žalovaného, který svou nečinnost napravil, je v rozporu s ústavně zaručenými právy stěžovatelky, a to právem na soudní ochranu a právem na ochranu vlastnictví, a napadené rozhodnutí zrušil. Dále stěžovatelka poukazuje na to, že právní závěr Městského soudu v Praze je zcela odchylný od konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu k této otázce.
2. Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci nebylo možno dospět k jinému závěru, než že ústavní stížnost je nepřípustná.

3. Řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem je ovládáno zásadou subsidiarity, vyplývající již z ustanovení článku 4 Ústavy, podle něhož je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada je vyjádřena v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

4. Ústavní soud poukazuje na to, že stěžovatelka byla v napadeném usnesení Městského soudu v Praze náležitě poučena, že je proti tomuto rozhodnutí možno podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelka se však svou ústavní stížností přímo obrací na Ústavní soud, aniž by využila zákonem (soudním řádem správním) předvídané možnosti podat proti napadenému usnesení kasační stížnost, a proto je ústavní stížnost nepřípustná pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovatelce zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

5. Z uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 2013

Kateřina Šimáčková, v. r. soudkyně zpravodajka



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.