I. ÚS 703/17
I.ÚS 703/17 ze dne 28. 3. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelů Johna Daniela Bartoše a Robillarda Roberta Dawna, zastoupených JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovo náměstí 28, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2016 č. j. 56 Nc 33/2016-108, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhali zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, protože jím mělo být porušeno jejich právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Ústavy.

2. Stěžovatelé jako vlastníci pozemků parcelní číslo X1, X2, X3, X4, X5, X6, X7, X8, X9, vše v katastrálním území Štramberk, zapsáno na LV XY, se žalobou ze dne 11. 7. 2016 obrátili na Okresní soud v Novém Jičíně, aby jim přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 673.560 Kč s příslušenstvím proti žalovanému městu Štramberk. Stěžovatelé v tomto řízení, vedeném pod sp. zn. 18 C 222/2016 uplatňují po žalovaném městu Štramberk náhradu škody, která jim měla vzniknout tak, že zastupitelstvo města Štramberk vydalo dne 31. 7. 2013 opatření obecné povahy zn. ST/1817/2013/JS, kterým se vydává územní plán města Štramberk. Tímto novým územním plánem došlo k zásadní změně funkčního využití výše uvedených pozemků, čímž měla být stěžovatelům znemožněna realizace jejich stavebního projektu. Podle názoru stěžovatelů tím byla významně snížena hodnota jejich nemovitostí a také zmařeny již uskutečněné investice do jejich stavebního projektu. Protože s pomocí opravných prostředků se jim nepodařilo zabránit vydání nového územního plánu, obrátili se na civilní soud s nárokem na náhradu škody. V popsaném soudním řízení stěžovatelé odůvodnili námitku podjatosti tím způsobem, že se samosoudce Mgr. Jaroslav Sosík s největší pravděpodobností zná s místostarostou žalovaného města Štramberk, panem Ing. Oldřichem Škrabalem, protože oba jsou členy Rady školy. Krajský soud v Ostravě o námitce podjatosti soudce rozhodl napadeným usnesením ze dne 20. 12. 2016 č. j. 56 Nc 33/2016-108 tak, že soudce Mgr. Jaroslav Sosík není z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen. Krajský soud konstatoval, že námitka stěžovatelů byla podána řádně a včas, nicméně při svém rozhodování vyšel z vyjádření Mgr. Jaroslava Sosíka, který sice připustil, že zná místostarostu města Štramberk z jednání školské rady, avšak jejich vztah je ryze formální, vykají si. Jestliže stěžovatelé označili za žalovaného město Štramberk, není ostatně Ing. Oldřich Škrabal jako místostarosta města jeho zástupcem. Podle § 103 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), je to starosta, který zastupuje obec navenek. Existenci poměru k některému z účastníků, případně k věci jmenovaný soudce výslovně vyloučil.

3. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti uvedli, že jak příslušné ustanovení občanského soudního řádu, tak judikatura Ústavní soudu vyžaduje prokázání důvodu pochybností o nepodjatosti soudce, nikoliv dokázání nepodjatosti jako takové. S ohledem na velikost obce je pravděpodobné, že vztahy mezi soudcem Mgr. Sosíkem a místostarostou Ing. Škrabalem nejsou pouze formální a jsou v kontaktu častěji, než je běžné ve větších obcích. Z hlediska posouzení podjatosti pak není vůbec podstatné, jestli dochází k určitému ovlivnění či kontaktu s osobou, která je oprávněna obec zastupovat, nebo s osobou, která je s žalovanou obcí spojená jinak. Podstatná je pouze míra vlivu, jakou takový kontakt může mít na Mgr. Sosíka a jeho schopnost rozhodovat nestranně, a ta je dle názoru stěžovatelů úplně stejná u místostarosty i starosty. Navíc Ing. Škrabal vystupuje v radě školy jako člen rady za obec, tedy i zde je jeho propojení s žalovanou obcí evidentní. Škola pak aktuálně jedná s obcí o navýšení poskytovaných finančních prostředků na další investice a přijetí dalšího pedagoga.
4. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 404/2012 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781), usnesení sp. zn. III. ÚS 1692/08 ze dne 22. 7. 2008, usnesení sp. zn. I. ÚS 4033/12 ze dne 7. 11. 2012 či usnesení sp. zn. I. ÚS 1503/13 ze dne 28. 8. 2013; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz].

6. Ústavní soud ve své již konstantní judikatuře obdobně přistupuje i k rozhodnutím, jimiž je v průběhu soudního řízení rozhodnuto o nepodjatosti soudce. Ústavní soud v těchto případech vychází z toho, že řízení ve věci doposud neskončilo (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 665/15 ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. IV. ÚS 693/16 ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2237/16 ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 587/16 ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 52/15 ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. III. ÚS 2085/16 ze dne 5. 12. 2016 či sp. zn. IV. ÚS 3117/15 ze dne 10. 5. 2016).

7. Případně vadné posouzení námitky podjatosti mohou příslušné orgány napravit v průběhu řízení; teprve po skončení řízení může být Ústavní soud povolán ke kontrole jejich postupu. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení ve věci samé nekončí a stěžovatelům jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými je tvrzené pochybení napravitelné. Možnost namítat podjatost příslušného soudce zůstává zachována i nadále. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to vyplývá z již ustálené rozhodovací praxe.

6. Ústavní soud tak shrnuje, že s ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo skončeno napadeným rozhodnutím, ale stále běží, nedošlo dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky, a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; v dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že jeho stávající rozhodnutí stěžovatele fakticky nijak nepoškozuje. Nic jim totiž nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení o jejich žalobě skončeno, pokud s jeho výsledkem nebudou souhlasit a budou pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení obecných soudů s možným vlivem na výsledek řízení. 7. Vzhledem k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti postupoval Ústavní soudu podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost rozhodnutím soudkyně zpravodajky odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2017

Kateřina Šimáčková, v. r. soudkyně zpravodajka



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.