I. ÚS 701/10
I.ÚS 701/10 ze dne 15. 4. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V. T., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem Charvátova 11, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 2. 2010, č. j. 15 C 329/2009-40, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníka řízení, spojené s návrhem na zrušení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na zrušení ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti žalované Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti ČR, se sídlem Vyšehradská 16. Praha 2, o zaplacení částky ve výši 4 284,- Kč s úrokem z prodlení od 17. 7. 2009 do zaplacení.. Stěžovatel tvrdí, že postupem obecného soudu byla porušena jeho práva na rovnost subjektů, na zákaz diskriminace, na nerušené užívaní vlastnického práva a na právní pomoc, garantovaná čl. 1., čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že byl obviněn ze spáchání trestného činu. Trestní řízení však bylo zastaveno usnesením státního zástupce. Po skončení trestního řízení podal stěžovatel žádost o náhradu škody způsobené nedůvodným trestním stíháním u Ministerstva spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti žádosti o náhradu škody v části týkající se nároku stěžovatele na náhradu škody - nákladů na právní zastoupení zcela vyhovělo a stěžovateli vyplatilo částku ve výši 6 426,- Kč. Stěžovatel v rámci žádosti o náhradu škody uplatnil také nárok na zaplacení škody způsobené mu tím, že se v řízení o náhradě škody nechal právně zastoupit advokátem, a to ve výši 4 284,- Kč za dva úkony právní služby. Stěžovatel uvádí, že tento nárok uplatnil i přes "explicitní vyloučení takového nároku § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb." Vzhledem k tomu, že Ministerstvo spravedlnosti tuto částku odmítlo zaplatit, stěžovatel podal žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 2, kterou se domáhal zaplacení uvedené částky. Obvodní soud pro Prahu 2 však tuto žalobu zamítl.

Stěžovatel uvádí, že ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. (které zní: Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu), je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, neboť jím má být porušena rovnost subjektů práva. Stejně tak má být dané ustanovení diskriminační, "neboť stát, ačkoliv by měl jít sám v popředí dodržování zákonů, tímto ustanovením pasuje sám sebe do výlučné a v právním systému ČR nevídané, privilegované role, která jej zvýhodňuje a staví nad ostatní subjekty v rámci civilních vztahů." Stěžovatel má dále za to, že "stát se nemůže zbavit své povinnosti k plné náhradě škody, a to ani zákonnou normou."

K právu na nerušené užívání vlastnického práva stěžovatel uvádí, že "ustanovením § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. je zasahováno i do práva vlastnického, neboť zcela jednoznačně staví odpovědnost České republiky mimo princip prevence škod podle § 415 občanského zákoníku."

V neposlední řadě stěžovatel uvádí, že "z ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. zcela evidentně vyplývá, že stát si je vědom toho, že předběžným projednáním nároku vzniká škoda (náklady). Stát si je vědom, že svou pasivitou při odškodňování působí poškozenému škodu, a to ve ztrátě času vynakládaného na uplatnění nároku a popř. i jiných nákladů s tím spojených, např. nákladů na právní zastoupení. Zcela evidentní je příčinná souvislost mezi náklady a jednáním státu při odškodňování, který se pasuje do role vyčkávajícího subjektu, který nečiní ničeho sám, aby způsobenou škodu nahradil a plně nechává tuto činnost na poškozeném."

S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadený rozsudek zrušil a stejně tak aby zrušil ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

Relevantní znění příslušných ustanovení Listiny základních práv a svobod, jejichž porušení stěžovatel namítá, jsou následující:

Čl. 1 Listiny základních práv a svobod: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod: Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.

II.

Z předloženého rozsudku obecného soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se žalobou ze dne 22. 10. 2009 domáhal zaplacení uvedené částky s tím, že uzavřel smlouvu o poskytování právní pomoci s advokátem Mgr. Janem Boučkem, a to za účelem uplatňování nároku na náhradu škody způsobené trestním řízením. Stěžovatel a jeho zástupce se dohodli, že cena za poskytnuté právní služby bude stanovena ve výši mimosmluvní odměny advokáta podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Právní zástupce stěžovatele pak dne 16. 7. 2009 v rámci svého mandátu u žalovaného uplatnil nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Stěžovatel již dne 15. 7. 2009 uhradil svému zástupci sjednanou odměnu ve výši 4 284,- Kč, kdy se domníval, že žalovaná odpovídá za škodu, která byla způsobena orgány činnými v trestním řízení, a to i v situaci, kdy stěžovatel jako osoba neznalá práva byl nucen obrátit se na advokáta. Stěžovatel v průběhu řízení před obecným soudem dokonce navrhl, aby soud přerušil řízení a podal návrh na zrušení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 2. 2010, č. j. 15 C 329/2009-40, byla žaloba stěžovatele zamítnuta. Obecný soud v odůvodnění uvádí, že dle ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.
III.

Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatele na zrušení napadeného rozsudku je zjevně neopodstatněný. Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.

Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.

Ústavní soud neshledal opodstatněným tvrzení stěžovatele o porušení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť v dané věci k porušení práva na právní pomoc zjevně nedošlo. Stejně tak nedošlo ani k zásahu do práv garantovaných čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť vlastnické právo stěžovatele, ani jeho právo na rovnost subjektů a zákaz diskriminace nebyly dotčeny.

Obecný soud své rozhodnutí řádně a správně odůvodnil na základě ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., tedy že stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

K ustanovení § 31 odst. 4 Ústavní soud dodává, že není ani diskriminační povahy, ani nezakládá nerovnost mezi subjekty. Uplatnění nároku dle ustanovení § 14 zákona č. 82/1998 Sb. u příslušného orgánu, není formální a nevyžaduje právní zastoupení. Stejně tak již před samotným sjednáním smluvního zastoupení měli jak stěžovatel, tak i jeho právní zástupce znát i případné následky, které z aplikace ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. vyplývají.

Ústavní soud dále připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v rámci racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Stejný osud sdílí i návrh na zrušení ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2010

Vojen Güttler, v.r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.