I. ÚS 685/05
I.ÚS 685/05 ze dne 28. 3. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Ulrichovo nám. 737, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 10. 2005, čj. 10 To 462/2005 - 2096, a proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2005, sp. zn. 1 T 67/2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností E. S. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále též "odvolací soud") a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové (dále též "okresní soud") pro porušení práva na soudní ochranu.

Uvedeným usnesením odvolací soud odmítl stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu ze dne 16. 9. 2005, sp. zn. 1 T 67/2005. Tímto usnesením byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby (výrok I.) a podle § 71 odst. 4, 6 trestního řádu (dále jen "TrŘ") byl stěžovatel ponechán i nadále ve vazbě (výrok II.).

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že k rozhodnutí o jeho ponechání ve vazbě nebyly splněny další zákonné podmínky vazby stanovené v ustanovení § 71 odst. 4, 6 TrŘ, tj. že řízení nebylo možno ze závažných důvodů ukončit a že jeho propuštěním na svobodu hrozí zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení. Namítl, že v trestním řízení existovaly průtahy, neboť hlavní líčení bylo odročováno na dlouhé termíny a soud volal svědky postupně, nikoli tak, aby mohl ve věci bez průtahů rozhodnout. Přitom skutkově jde de facto pouze o dva případy privatizace bytů, údajně sjednané v podvodném úmyslu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře již několikrát zdůraznil, že není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením, ani jejich právní úvahy, názory a závěry. Jeho úkolem je zjistit, zda aplikace a interpretace práva nemá za následek porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. V projednávané věci Ústavní soud důvod ke svému zásahu neshledal.

Námitce stěžovatele, že usnesení obecných soudů nesplňují zákonné podmínky stanovené v ustanovení § 71 odst. 4 TrŘ, nelze přisvědčit. Jedná se o opakování námitky, kterou stěžovatel uplatnil již v řízení před odvolacím soudem. Obecné soudy se zabývaly nejen samotnými vazebními důvody, ale i dalšími zákonnými podmínkami trvání vazby, zakotvenými v ustanovení § 71 odst. 4 TrŘ. Svůj závěr o trvání vazby, o obtížnosti věci a o zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení, v případě propuštění stěžovatele na svobodu, řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodnily.

Důvodnost obavy z naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. c) TrŘ dovodily obecné soudy zejména ze skutečnosti, že stěžovatel páchal promyšlenou trestnou činnost po delší dobu, více závažnými útoky a s ohledem na jeho předchozí odsouzení za trestnou činnost téže povahy má dlouhodobější sklony k páchaní trestné činnosti. V neposlední řadě vyšly ze závěru znaleckého posudku z oboru psychiatrie, z něhož vyplývá ztížená možnost stěžovatele poučit se z předchozích odsouzení, a tedy ztížená možnost nápravy, neboť u něj absentuje pocit viny, tj. dissociální porucha osobnosti.

Dále obecné soudy poukázaly na skutečnost, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2005 nepravomocně uznán vinným trestnými činy, pro něž byl ve vazbě, a to trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona (dále jen "TrZ") a dvěma trestnými činy poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) TrZ a odsouzen k souhrnnému a úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, peněžitému trestu a trestu zákazu činnosti. K obtížnosti věci (§ 71 odst. 4 TrŘ) obecné soudy uvedly, že se jednalo o poměrně rozsáhlou a důkazně složitou věc se stíháním dvou osob. K průtahům v řízení nedošlo. Obžaloba byla podána dne 31. 5. 2005 a rozsudek vyhlášen dne 16. 9. 2005. Celková délka trestního řízení i délka řízení před soudem je přiměřená rozsahu a složitosti věci. S ohledem na uvedenou dlouhodobost a promyšlenost páchání trestné činnosti i přes předchozí odsouzení a dissociální poruchu, by propuštěním stěžovatele na svobodu bylo, zejména z hlediska zamezování trestné činnosti, ohroženo dosažení účelu trestního řízení ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 TrŘ.

Z uvedeného vyplývá, že důvody zásahu do osobní svobody stěžovatele jsou v odůvodnění označených usnesení dostatečným způsobem rozvedeny a konkretizovány (§ 134 odst. 2 TrŘ, ve spojení s § 67 a § 71 odst. 4, 6 TrŘ). Napadená usnesení obsahují konkrétní skutečnosti, odůvodňující trvání vazby podle § 67 písm. c) TrŘ a další zákonné podmínky upravené v ustanovení § 71 odst. 4 TrŘ. Proto za dané situace nelze odmítnout přesvědčení orgánů činných v trestním řízení o přítomnosti konkrétních skutečností, ze kterých vyplývá obava z následků předvídaných v § 67 písm. c) a § 71 odst. 4 TrŘ, jako zákonného podkladu pro ústavně přípustné omezení osobní svobody (čl. 8 Listiny základních práv a svobod).

Nad rámec uvedeného je vhodné doplnit, že pokud se stěžovatel domníval, že v řízení před soudem docházelo k průtahům, měl toto své tvrzení uplatnit u okresního soudu v návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že v současné době jsou již úvahy o důvodnosti další vazby bezpředmětné. Trestní věc stěžovatele byla rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 12 To 447/2005, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2005, sp. zn. 1 T 67/2005, pravomocně skončena. Stěžovatel byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců a peněžitému trestu ve výši 100 000,-- Kč. Z vazby byl převeden do výkonu trestu a délka vazby mu byla započtena.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2006

František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.