I. ÚS 670/10
I.ÚS 670/10 ze dne 21. 4. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. S., zastoupeného JUDr. Petrem Jirátem, advokátem se sídlem Chomutov 1, Školní 1122, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2008, čj. 12 Co 142/2008 - 264, a rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 10. 2007, čj. 9 C 212/97 - 185, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou dne 8. 3. 2010, stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, kterými mělo být zasaženo do jeho základních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Tvrdí, že nemovitosti, které byly předmětem sporu o určení vlastnického práva, nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené s A. D., jako dědicem. Ten je nabyl na základě pravomocných rozhodnutí o dědictví vydaných Státním notářstvím v Chomutově pod čj. D 43/91 - 6 a D 44/91 - 18. Stěžovatel tak jednal v dobré víře ve zmíněná rozhodnutí, které obecné soudy označily pouze za deklaratorní. Porušily tak princip právní jistoty a neposkytly ochranu jeho vlastnictví. Napadená rozhodnutí jsou rovněž v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 544/06.

II.

Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 30. 10. 2007, čj. 9 C 212/97 - 185, vyhověl žalobci v celém rozsahu a určil, že má právo hospodaření k označeným parcelám. K odvolaní stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 23. 10. 2008, čj. 12 Co 142/2008 - 264, rozsudek okresního soudu potvrdil. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 11. 2009, čj. 22 Cdo 3561/2009 - 294, jako nepřípustné odmítl.
III.

Ústavní soud připomíná, že podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od jeho doručení.

Posledně jmenovaným případem je i rozhodnutí o dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ.

Ani v případě odmítnutí dovolání přípustného toliko podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ však nejde o důvod "závisející na uvážení" vždy. Není tomu tak v případě, jestliže k odmítnutí došlo proto, že dovolání bylo podáno opožděně (§ 243b odst. 5 OSŘ) nebo pro neodstraněnou vadu dovolání, spočívající v tom, že neobsahovalo žádné dovolací důvody (srov. § 241b odst. 3, s přiměřeným užitím § 43 odst. 2 OSŘ). Dovolací soud zde prostor pro "uvážení" zjevně nemá.

Stejná situace nastává v případě, že dovolatel uplatnil tzv. nezpůsobilé dovolací důvody, jak tomu je v daném případě. Přípustnost stěžovatelova dovolání přicházela do úvahy pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, ten v dovolání předestřel námitky, které nebyly způsobilé naplnit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení.

Dovolací soud shledal, že jde o dovolání nepřípustné. Své rozhodnutí, s poukazem na jednotlivé v dovolání stěžovatelem vymezené body, odpovídajícím způsobem odůvodnil. Nutno dodat, že stěžovatel rozhodnutí dovolacího soudu, respektive jeho závěr o nepřípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tj. závěr o tom, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, ani nenapadl. Pokud by tak učinil, byla by v této části jeho ústavní stížnost ze shora uvedených důvodů odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Jak vyplývá z ústavní stížnosti, odvíjí stěžovatel lhůtu k jejímu podání od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, pokud by tímto rozhodnutím bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Tato podmínka však, jak plyne ze shora uvedeného, kdy dovolací soud prostor pro své uvážení zjevně neměl, v daném případě splněna není. Pokud bylo podáno nepřípustné dovolání, nemohlo být jeho důsledkem prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti. Opačný závěr by nutně vedl k narušení právní jistoty mezi účastníky řízení u obecných soudů, vyplývající z rozhodnutí, která jsou již pravomocná.

Za uvedeného stavu bylo nutno podle ustanovení § 72 odst. 3 cit. zákona šedesátidenní lhůtu k podání ústavní stížnosti proti napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně odvíjet již ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti, dne 5. března 2010, nebyla tato zákonná lhůta evidentně dodržena, a proto je ústavní stížnost opožděná.

Ústavní stížnost proto byla, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta, a to jako podaná po zákonem stanovené lhůtě pro její podání, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2010

František Duchoň, v. r. soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.