I. ÚS 67/05
I.ÚS 67/05 ze dne 24. 2. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti P. Š, zastoupeného JUDr. Jiřím Podlipským, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 33/1661, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 8. 2003, čj. 15 C 18/2002 - 80, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004, čj. 11 Co 456/2003 - 116, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 15. 8. 2003, čj. 15 C 18/2002 - 80, zamítl žalobu na určení, že výpověď daná stěžovateli žalovanou, Městskou částí Praha 4, dne 19. 4. 2002 a dne 22. 4. 2002, je neplatná.

Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 22. 9. 2002, čj. 11 Co 456/2003 - 116, k odvolání stěžovatele, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 potvrdil.

Stěžovatel napadl uvedené rozsudky obecných soudů ústavní stížností s odůvodněním, že jimi došlo k porušení jeho základního práva na řádný a spravedlivý proces a navrhl jejich zrušení. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že souběžně s ústavní stížností podal v zákonné lhůtě dovolání k Nejvyššímu soudu ČR podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, z důvodu podle § 237 odst. 3 a § 241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ. Vzhledem k tomu, že dovolání může být odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu, je stěžovatel přesvědčen, že ústavní stížnost je přípustná podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

K ústavní stížnosti, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 7. 2. 2005, připojil kopii dovolání, datovanou dne 3. 2. 2005, na jejíž obsah se stěžovatel v ústavní stížnosti odvolával.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se minimalizovat své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze v případě, že byly, před podáním ústavní stížnosti, vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení, byl-li opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Podání dovolání tedy činí současně podanou ústavní stížnost návrhem nepřípustným podle § 43 odst. 1 písm. e), za současného použití § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Předmětná ústavní stížnost směřuje pouze proti rozhodnutí obecných soudů prvního a druhého stupně. Rozhodnutí odvolacího soudu však v tomto případě není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovýmto posledním prostředkem je dovolání podané k Nejvyššímu soudu ČR, respektive rozhodnutí o něm. Pokud by Ústavní soud v této fázi ústavní stížnost věcně projednal a rozhodl, znamenalo by to, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání, tedy rozhodnutí o posledním opravném prostředku, by zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.

Podaná ústavní stížnost je tedy návrhem nepřípustným, který soudce zpravodaj usnesením, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. února 2005 JUDr. František Duchoň , v. r. soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.