I. ÚS 662/05
I.ÚS 662/05 ze dne 1. 3. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Ch., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10.2.2005, č.j. 7 C 133/2003-56, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 21.6.2005, č.j. 7 C 133/2003-62, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.8.2005, č.j. 25 Co 356/2005-66, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo podání stěžovatele, kterým se domáhal zrušení rozhodnutí obecných soudů v záhlaví uvedených, doručeno dne 28.11. 2005.

Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je účastník řízení před Ústavním soudem povinen být zastoupen advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.

Vzhledem k tomu, že návrh stěžovatele trpěl vadou spočívající v neexistenci zastoupení advokátem, byl stěžovatel dne 9.1.2006 vyzván k odstranění této vady s poučením, že ústavní stížnost bude odmítnuta, pokud neodstraní vadu ve lhůtě 20 dnů od doručení této výzvy. Tato výzva byla stěžovatelem převzata dle dodejky dne 25.1.2006.

Ústavní soud konstatuje, že soudcovská lhůta určená k odstranění výše uvedeného nedostatku podání, marně uplynula, neboť jej stěžovatel přes poučení o možných následcích neodstranil.

Ústavní soud sice vzal v úvahu žádost stěžovatele o prodloužení lhůty k odstranění vady na dobu nejméně 60-90 dnů, která mu došla dne 15.2.2006, leč důvody pro její prodloužení neshledal (ust. § 63 cit. zákona, ust. § 55 občanského soudního řádu). Ústavní soud přihlédl ke skutečnosti, že stěžovatel podal celou řadu ústavních stížností, z nichž některé byly již vyřízeny. V rámci řízení o těchto stížnostech byl opakovaně vyzýván k odstranění vad návrhu (např. II. ÚS 213/02, III. ÚS 679/02, III. ÚS 393/04, I. ÚS 790/04, III. ÚS 243/05 a další) a je mu tedy již delší dobu známo, že v řízení před Ústavním soudem je povinen mít právní zastoupení advokátem. Vzhledem k těmto okolnostem Ústavní soud považuje zákonnou lhůtu 60 dnů k podání ústavní stížnosti, prodlouženou o lhůtu 20 dnů k odstranění formálního nedostatku stěžovatelova podání, za dostačující k zajištění obligatorního zastoupení advokátem. V tomto kontextu zdůrazňuje, že šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou zákonnou a nelze ji obcházet prodlužováním soudcovských lhůt k odstranění vad návrhu. Proto žádost stěžovatele o prodloužení lhůty nebyla - s ohledem na okolnosti případu - shledána důvodnou. K jeho žádosti o upřesnění ústavní stížnosti, jejíž vady měl odstranit, Ústavní soud uvádí - ve smyslu své dřívější argumentace ve věci téhož stěžovatele (III. ÚS 393/04) - že k její identifikaci je postačující údaj ve výzvě Ústavního soudu, že podání stěžovatele došlo Ústavnímu soudu dne 28.11.2005. Ostatně, stěžovateli bylo známo, že prakticky u všech jeho dřívějších ústavních stížností existoval jeden zásadní nedostatek, totiž chybějící právní zastoupení advokátem.

Za této situace, kdy stěžovatel i přes poučení o možných následcích nedostatek svého podání ve stanovené lhůtě neodstranil, nezbylo Ústavnímu soudu než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2006

Vojen Güttler soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.