I. ÚS 660/05
I.ÚS 660/05 ze dne 10. 10. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 18, Plzeň, zast. JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem, sídlem Kamenická 1, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8.9.2005, sp.zn. 10 Co 477/2005, a proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 26.1.2004, č.j. 6 C 11/2004-71, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Tachově, jako účastníků řízení, a Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky sídlem, Orlická 4/2020, Praha 3, jako vedlejšího účastníka řízení, s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti napadl v záhlaví uvedené rozsudky obecných soudů, a to rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") a rozsudek Okresního soudu v Tachově (dále jen "okresní soud"), a domáhal se jejich zrušení. Stížnost po formální stránce splňuje i další náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V návrhu na zahájení řízení uvedl, že napadeným rozsudkem okresního soudu byla zamítnuta vylučovací žaloba, a to na vyloučení movitých věcí z exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 19.9.2003, č.j. Nc 2527/2003-4. Krajský soud druhým z napadených rozsudků prvostupňový rozsudek potvrdil. Stěžovatel namítá, že v řízení bylo nutno správně aplikovat ustanovení § 267 obč. soudního řádu, resp. § 256 odst. 1 obč. soudního řádu (resp. § 36 zák. č. 120/2001 Sb.) a upozorňuje, že věci sepsané při exekuci přešly dle § 1 odst. 1 zák. č. 290/2002 Sb., z vlastnictví České republiky do vlastnictví kraje a že tento majetek stěžovatel, jako zřizovatel, svěřil příspěvkové organizaci kraje - Nemocnici Planá u Mariánských Lázní. Krajský soud konstatoval, že jde o majetek stěžovatele, který je omezen dispozičním právem jím zřízené příspěvkové organizace. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva, uvedená v čl. 11 odst. 1, čl. 11 odst. 4 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 90, čl. 101 odst. 3 a čl. 101 odst. 4 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), zásahem do vlastnictví stěžovatele, který bude mít pravděpodobně za následek nejen omezení dispozičních práv k předmětu vlastnictví, ale i ztrátu samotného vlastnictví, a zásahem do ústavně zaručeného práva samosprávného celku mít vlastní majetek a hospodařit podle vlastního rozpočtu s tím, že stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.

Z obsahu ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatel zároveň s ní podal dovolání. Z tohoto důvodu Ústavní soud usnesením ze dne 6.12.2005, č.j. I.ÚS 660/05-10, řízení přerušil. Poté, co Nejvyšší soud usnesením ze dne 8.8.2006, č.j. 20 Cdo 1742/2006-136, dovolání - jako nepřípustné - odmítl, pokračoval Ústavní soud v řízení.

Relevantní znění příslušných článků Listiny a Ústavy, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující: Čl. 4 odst. 1 Listiny: Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Čl. 11 odst. 1 Listiny: Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Čl. 11 odst. 4 Listiny: Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Čl. 90 Ústavy: Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Čl. 101 odst. 3 Ústavy: Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Čl. 101 odst. 4 Ústavy Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z předložených listinných podkladů Ústavní soud zjistil, že posuzovaná věc je skutkově i právně totožná s dalšími věcmi vedenými u Ústavního soudu (srov. sp.zn. I. ÚS 462/05, sp.zn. IV. ÚS 455/05, sp.zn. III 333/05, sp.zn. III. 593/05, sp.zn. IV. ÚS 547/05 aj.); formulace textu ústavní stížnosti v této věci je téměř doslovně shodná s předešlými návrhy. Z tohoto důvodu Ústavní soud odkazuje na obsah odůvodnění usnesení ze dne 8.3.2006, č.j. I. ÚS 462/05-20, v němž je vysvětlen majetkový status příspěvkové organizace a jejího zřizovatele; k němuž nemá další doplnění (totéž platí ohledně návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. října 2006

František Duchoň, v.r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.