I. ÚS 611/05
I.ÚS 611/05 ze dne 21. 11. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. V., proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 20. května 2004, sp. zn. 6 C 634/2003, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 1. listopadu 2005 a doručenou Ústavnímu soudu 2. listopadu 2005, označeném jako "dovolání práva na rozsudek 6 C 634/2003-33" stěžovatel navrhl zrušení výše citovaného rozhodnutí Okresního soudu v Semilech a požadoval, aby Ústavní soud posoudil předběžnou otázku neplatnosti kupní smlouvy ze dne 16. května 1972.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho blíže neoznačené právo, kdy v době rozhodování obecné soudy nevycházely ze všech potřebných důkazů a celé následné řízení bylo pochybné. Na základě tohoto výsledku řízení byla v červnu 2005 nařízena exekuce, která je dosud prováděna prostřednictvím ČSSZ. Stěžovatel odmítá zaplatit dosavadní náklady vzniklé justičním pochybením, což sdělil i Okresnímu soudu v Semilech. S odkazem na svoji špatnou sociální situaci navrhl, aby v případě nutnosti byla pro jeho zastupování před Ústavním soudem určena JUDr. Renata Závěrková, advokátka.

Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 20. května 2004 (6 C 634/2003-33), jímž byla pravomocně zamítnuta jeho žaloba o určení vlastnictví k nemovitostem, je zřejmé, že stěžovatel byl zavázán k náhradě nákladů řízení v částce 10.710,60 Kč (výrok II.). Ve výroku I. nabylo rozhodnutí právní moci dne 11. června 2004. Pouze proti výroku II. podal stěžovatel odvolání, v němž namítal, že soud rozhodl pouze dle zásady úspěchu ve věci, aniž vzal na zřetel ustanovení § 150 o.s.ř., které mu umožňuje z důvodu hodného zvláštního zřetele nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 4. srpna 2004 (24Co 332/2004) potvrdil rozsudek v napadeném výroku II., neboť odvolání shledal neopodstatněné a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Stěžovatel prostřednictvím soudu nalézacího i odvolacího podal opožděné dovolání, které nebylo způsobilé projednání, proto soud řízení zastavil.

Předmětem řízení před obecnými soudy bylo rozhodnutí soudu nalézacího, jímž byla pravomocně zamítnuta jeho žaloba o určení vlastnictví k nemovitostem, a stěžovatel byl zavázán k náhradě nákladů řízení v částce 10.710,60 Kč (výrok II.). Rozhodnutím soudu nalézacího byla žaloba stěžovatele zamítnuta z důvodu nedostatku aktivní procesní legitimace § 91 odst. 2 o.s.ř. V řízení o určení, že věc je ve společném jmění manželů (§ 143 obč. zák.), mají manželé procesní postavení nerozlučných společníků; rozsudek se musí vztahovat na oba manžele. Procesně legitimován nemůže být pouze jeden z manželů. Jestliže v tomto případě nárok uplatnil pouze stěžovatel (jeden z manželů), nemohl soud žalobě vyhovět z důvodu nedostatku aktivní procesní legitimace, jak je v odůvodnění rozhodnutí náležitě vyloženo (§ 157 odst. 2 o.s.ř.). Rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 20. května 2004 (6 C 634/2003-33) ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. srpna 2004 (24Co 332/2004) nabyl právní moci ve výroku I. - dne 11.června 2004 a výroku II. - 6. září 2004.

Ústavní stížnost je dílem opožděná, dílem nepřípustná.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu); takovýmto rozhodnutím v posuzované věci je rozsudek odvolacího soudu, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem 6. září 2004 (§ 72 odst. 2 al. 1 zákona o Ústavním soudu). Byla-li však podána dne 1. listopadu 2005 (svěřením zásilky k poštovní přepravě), je zřejmé, že zákonem stanovená lhůta nebyla zachována a že takto podaná ústavní stížnost je opožděná.

Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním dne 5. září 2005, které postoupil soud odvolací soudu nalézacímu k dalšímu opatření. Okresní soud v Semilech dne 23. října 2005 stěžovateli sdělil, že vzhledem k tomu, že žádné řízení již neprobíhá (bylo již pravomocně skončeno), zakládá přípis bez dalšího opatření.

Mimo to ústavní stížnost stěžovatele napadá v rozporu se zákonem (§ 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) rozhodnutí prvostupňové, byť by toto bylo ve výroku II. potvrzeno rozhodnutím odvolacího soudu; stěžovatelova věc skončila totiž před obecnými soudy nikoli rozhodnutím obecného soudu I. stupně, ale rozhodnutím odvolacího soudu (rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. srpna 2004), a proto lze prvostupňové rozhodnutí obecného soudu z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) podrobit přezkumu jen ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu, které samo, jako rozhodnutí potvrzující rozhodnutí obecného soudu I. stupně, musí být ústavní stížností napadeno; jiný postup zakládá pro meritorní posouzení ústavní stížnosti překážku nepřípustnosti [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Z důvodů takto rozvedených bylo o procesně vadně podané ústavní stížnosti stěžovatele rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b), písm. e) zákona o Ústavním soudu], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé, aniž by bylo účelné vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání spočívající v nedostatku právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 21. listopadu 2005

JUDr. Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.