I. ÚS 602/05
I.ÚS 602/05 ze dne 12. 7. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Gűttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele F. H., zastoupeného advokátem Mgr. Umarem Switatem, Kloknerova 2212/10, 148 00 Praha 4, proti usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 18. 8. 2005, č.j. ORIII-1481/SKPV-OOK1-2005, ve spojení s usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 31. 8. 2005, č.j. ZT 719/2005, a o návrhu zakázat Policii ČR, Obvodnímu ředitelství Praha III, Služba kriminální policie a vyšetřování a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 9 pokračovat v porušování práv stěžovatele a přikázat jim projednání věci v jeho mateřském jazyce, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel v ústavní stížnosti v prvé řadě uvádí, že usnesením Policie ČR Obvodní ředitelství Praha III, Služba kriminální policie a vyšetřování (dále jen "usnesením Policie ČR) ze dne 18. 8. 2005, č.j. ORIII-1481/SKPV-OOK1-2005, ve spojení s usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 (dále jen "usnesením SZ") ze dne 31. 8. 2005, č.j. ZT 719/2005, bylo vůči němu podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání a sděleno obvinění pro trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 a odst. 2 písm. c) tr.z., trestný čin omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 a odst. 2 tr.z., trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 196 odst. 1 tr.z., trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr.z., trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr.z. , neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 149a odst. 1 tr.z., trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr.z a trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr.z.

Stěžovatel poukázal na to, že orgány činné v trestním řízení porušily jednu ze základních zásad trestního řízení, a to právo obviněného na vyhotovení rozhodnutí v mateřském jazyce (v souzené věci v jazyce arabském), neboť "obviněný od samého počátku zahájení trestního stíhání, tj. v rámci stížnosti do usnesení PČR o zahájení trestního stíhání a jejího odůvodnění ze dne 23. 8. 2005 uváděl, že český jazyk neovládá a požaduje vedení řízení ve svém mateřském jazyce. Ani výslech obviněného ze dne 18. 8. 2005 nebyl proveden za přítomnosti tlumočníka z arabského jazyka". Stěžovatel se proto domnívá, že orgány činné v trestním řízení porušily ustanovení § 2 odst. 14 a § 28 odst. 1 a odst. 2 trestního řádu.

Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud přijal nález: usnesení Policie ČR Obvodní ředitelství Praha III, Služba kriminální policie a vyšetřování ze dne 18. 8. 2005, č.j. ORIII-1481/SKPV-OOK1-2005, ve spojení s usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 31. 8. 2005, č.j. ZT 719/2005, se zrušuje a Ústavní soud zakazuje Policii ČR, Obvodnímu ředitelství Praha III, Službě kriminální policie a vyšetřování a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 9 pokračovat v porušování práv stěžovatele podle čl. 3 odst. 1 a čl. 25 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a přikazuje jim, aby věc stěžovatele byla projednána v jeho mateřském jazyce.

Ústavní soud přezkoumal stěžovatelovu ústavní stížnost a dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Policie ČR v řízení před zahájením trestního stíhání a při vydání předmětného usnesení (o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 8. 2005, č.j. ORIII-1481/SKPV-OOK1-2005) postupovala v souladu s ustanovením § 2 odst. 14 § 28 odst. 1 a odst. 2 tr.ř. Ze spisového materiálu (Policie ČR, sv. 2, č.l. 132) jednoznačně vyplývá, že stěžovatel dne 18. 8. 2005 při výslechu uvedl "v ČR žiji již 19 let, rozumím dobře českému jazyku". Stěžovatelovu (až) následně tvrzenou námitku, že řízení nebylo řádně zahájeno (i) z toho důvodu, že citované usnesení z téhož dne "nebylo přeloženo do mateřského jazyka (arabština) obviněného jak ústně tak i písemně" (srov. odůvodnění stěžovatelovy stížnosti proti citovanému usnesení, In: spis Policie ČR, sv. 1, č.l. 7) považoval za účelovou i státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9. Ten v odůvodnění usnesení ze dne 31. 8. 2005, č.j. ZT 719/2005, poukázal na skutečnost, že podle předloženého spisového materiálu stěžovatel (ještě jako podezřelý) byl k věci několikrát "vytěžován" a nikdy nenamítl, že by nerozuměl česky a že by byl požádal o tlumočení do arabštiny; navíc při vlastním výslechu stěžovatel (obviněný) prohlásil - jak je uvedeno výše - že je českým občanem, žije v ČR 19 let a rozumí českému jazyku a při výslechu se vyjadřoval ke všem skutečnostem, které mu byly kladeny za vinu.

Ústavní soud proto (tj. s ohledem na výše uvedené skutečnosti) nedovozuje, že by při řízení předcházejícím vydání výše citovaného usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele došlo k porušení jeho základních práv a svobod. Nesdílí stěžovatelův názor, že by bylo došlo k porušení základních zásad trestního řízení, tj. jeho práva na vyhotovení rozhodnutí v mateřském jazyce. Nelze přijmout ani jeho tvrzení, že od samého počátku zahájení trestního stíhání uváděl, že český jazyk neovládá, že požaduje vedení řízení ve svém mateřském jazyce; není relevantní, že výslech obviněného ze dne 18. 8. 2005 nebyl proveden za přítomnosti tlumočníka z arabského jazyka. Ústavní soud nemůže než uvést, že obsah spisového materiálu tyto úvahy stěžovatele nepotvrzuje. Z ustanovení § 28 odst. 1 a odst. 2 tr.ř. jasně plyne, že naplnění jejich skutkové podstaty je vázáno na podmínku uvedenou v ustanovení § 2 odst. 14 tr.ř., totiž na prohlášení (obviněného), že neovládá český jazyk. Vzhledem k tomu, že stěžovatel tak neučinil - ale naopak, prohlásil, že v ČR žije již 19 let a že českému jazyku dobře rozumí - nelze dovozovat povinnosti stanovené v ustanovení § 28 odst. 2 tr.ř.; tedy přibrání tlumočníka a přeložení usnesení o zahájení trestního stíhání do jeho mateřského jazyka. Ústavní soud současně připomíná, že sám stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že takové prohlášení učinil (až) v rámci stížnosti do usnesení PČR o zahájení trestního stíhání a jejího odůvodnění ze dne 23. 8. 2005. Až do tohoto dne nic takového neudělal.

Ústavní soud připomíná vlastní judikaturu (srov. sp. zn. I. ÚS 32/2000 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 17. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 2001, str. 383), z níže plyne, že z ustanovení § 2 odst. 14 tr.ř., podle něhož orgány činné v trestním řízení vyhotovují svá rozhodnutí v českém jazyce, se nedá dovodit povinnost doručovat v jazyce mateřském. Tuto povinnost nelze dovodit (se zřetelem na tento konkrétní případ, kdy stěžovatel prohlásil, že českému jazyku dobře rozumí) ani v souzené věci.

Podle přesvědčení Ústavního soudu je tedy zřejmé, že napadenými usneseními Policie ČR a SZ k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem a jichž se dovolává, zjevně nedošlo.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

V důsledku odmítnutí ústavní stížnosti z výše uvedených důvodů, se Ústavní soud nezabýval návrhem stěžovatele zakázat Policii ČR Obvodnímu SZ pokračovat v porušování jeho práv a přikázat, aby věc stěžovatele byla projednána v jeho mateřském jazyce.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. července 2006

František Duchoň v.r. předseda senátu Ústavního soudu Za správnost vyhotovení: Jitka Kučná


Kc.: 1) odešli do vlastních rukou - stěžovateli - jeho pr. zástupci - Policii ČR - Obv. SZ pro Prahu 9 2) vyluč a vra´t spisy 3) ponech kopii A, B 4) po vrácení doručenek založ



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.