I. ÚS 588/05
I.ÚS 588/05 ze dne 2. 2. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti J. K., zast. JUDr. Věrou Hrubošovou, advokátkou, sídlem Mládežnická 3, Břeclav, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30.3.2005, č.j. 12 Co 57/2005-53, a proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 20.10.2004, č.j. 12 C 233/2004-30, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v návrhu na zahájení řízení ze dne 21.10.2005, předanému k poštovní přepravě téhož dne a na základě výzvy Ústavního soudu k odstranění vad doplněnému přípisem ze dne 15.12.2005, napadal rozsudky obecných soudů, a to rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30.3.2005, č.j. 12 Co 57/2005-53, a rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 20.10.2004, č.j. 12 C 233/2004-30, jimiž oba soudy zamítly jeho žalobu na úhradu nájemného podle uzavřené smlouvy o nájmu bytu.

Z předložených listinných podkladů Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Přerově byla zamítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal zaplacení částky 52 358,- Kč s příslušenstvím. Proti rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Ostravě shledal nedůvodným a prvostupňový rozsudek potvrdil. Ústavní soud zjistil, že rozsudek odvolacího soudu byl stěžovateli doručen dne 18.7.2005.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti. Je zřejmé, že posledním opravným prostředkem stěžovatele bylo odvolání, přičemž rozhodnutí o něm bylo stěžovateli doručeno 18.7.2005. Tento den byl rozhodný pro počátek běhu lhůty k podání stížnosti a je zřejmé, že ke dni podání ústavní stížnosti k poštovní přepravě, tato lhůta uplynula.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. února 2006

Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.