I. ÚS 572/05
I.ÚS 572/05 ze dne 3. 4. 2006

N 76/41 SbNU 3
Podmínky ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu

Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 3. dubna 2006 sp. zn. I. ÚS 572/05 ve věci ústavní stížnosti B. K. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 10 C 256/2004-18 ze dne 4. 11. 2004, kterým byl stěžovateli jako osobě neznámého pobytu ustanoven opatrovník, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 10 C 256/2004-24 ze dne 8. 12. 2004, kterým byla stěžovateli stanovena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi peněžitou částku.
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 10 C 256/2004-18 ze dne 4. 11. 2004 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 10 C 256/2004-24 ze dne 8. 12. 2004 se zrušují.
Odůvodnění

I.

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 10 C 256/2004-18 ze dne 4. 11. 2004, jímž mu byl ustanoven opatrovník jako osobě neznámého pobytu, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 10 C 256/2004-24 ze dne 8. 12. 2004, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 626 Kč s příslušenstvím a povinnost nahradit náklady řízení. Napadenými rozhodnutími byla prý porušena ustanovení čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech:

Napadeným usnesením ustanovil soud prvního stupně stěžovateli opatrovníka, ačkoliv k tomu nebyly splněny zákonné podmínky. Ustanovení opatrovníka má vždy předcházet šetření o tom, zda jsou dány předpoklady pro tento postup a zda není namístě použít jiné opatření. Obvodní soud doručoval stěžovateli jako žalovanému na dvě adresy: (Č. ulice 4/51 v Praze 6 a H. ulice 4/520 v Praze 8). Obvodní soud však neučinil žádné kroky k tomu, aby zjistil jeho adresu, přestože se stěžovatel již od roku 2000 zdržuje na adrese svého trvalého pobytu, tj. Praha 5 - Lipence, J. ulice 541). Tuto skutečnost mohl soud zjistit dotazem u centrální evidence obyvatel. Ze spisu vyplývá, že soud tak využil ustanovení opatrovníka výhradně za účelem urychlení vyřízení věci. V důsledku této skutečnosti pak stěžovatel jako žalovaný nemohl v řízení hájit své zájmy a uplatnit zejména tu skutečnost, že vymáhaná pohledávka již byla uhrazena. Obvodní soud pro Prahu 6 ve věci rozhodl napadeným rozsudkem a uložil stěžovateli povinnost uhradit vymáhanou částku. Stěžovatel proto navrhl, aby obě napadnutá rozhodnutí byla zrušena.

Stěžovatel dodává, že se o napadeném rozsudku dozvěděl dne 16. 8. 2005, kdy mu bylo doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 7. 2005 sp. zn. 15 Nc 7087/2005, jímž byla nařízena exekuce podle tohoto rozsudku. O usnesení, jímž mu byl ustanoven opatrovník, se dozvěděl až dne 22. 8. 2005 při nahlédnutí do předmětného spisu. Stěžovatel dále poukázal na to, že nemohl vyčerpat všechny prostředky poskytnuté zákonem k ochraně jeho práv, neboť mu napadená rozhodnutí nikdy nebyla doručena.

Vzhledem k tomu, že na základě napadnutého rozsudku již probíhá exekuce, navrhl stěžovatel rovněž odložení jeho vykonatelnosti.

II.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 10 C 256/2004 vedený u Obvodního soudu pro Prahu 6 a současně i vyjádření uvedeného soudu. Obvodní soud pro Prahu 6 jako účastník řízení se však k ústavní stížnosti nevyjádřil.

Stěžovatel v podání ze dne 6. 3. 2006 vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání.

Ústavní soud přípisem ze dne 2. 3. 2006, doručeným dne 6. 3. 2006, vyzval Obvodní soud pro Prahu 6 k vyjádření, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání s upozorněním, nebude-li jeho vyjádření doručeno Ústavnímu soudu do deseti dnů od doručení žádosti, bude se mít za to, že s upuštěním od ústního jednání souhlasí. Ve stanovené lhůtě nebylo Ústavnímu soudu doručeno vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 6, a proto vychází Ústavní soud ze závěru, že souhlas s upuštěním od ústního jednání byl ve smyslu výše uvedeného poučení dán.

Vedlejší účastník ve vyjádření ze dne 15. 3. 2006 k ústavní stížnosti uvedl, že žalobní návrh podal na adresu trvalého bydliště stěžovatele, kterou měl jako poslední uvedenou ve svých podkladech, a neměl žádnou informaci o tom, že by změnil adresu svého trvalého pobytu. Navrhl, aby Ústavní soud podanou ústavní stížnost zamítl, a současně vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání.
III.

Ze spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel měl v řízení před obecným soudem postavení žalovaného, proti němuž městská část jako žalobkyně uplatnila zaplacení částky 5 626 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku na službách a nájemném v roce 1999 za byt na adrese Praha 8 - Karlín, H. ulice 4/520. Obvodní soud pro Prahu 6 vydal platební rozkaz č. j. 30 Ro 1029/2003 ze dne 23. 4. 2004, avšak pro jeho nedoručení stěžovateli byl usnesením č. j. 30 Rp 1029/2003-15 ze dne 9. 7. 2004 zrušen. Ve spisu na č. l. 13 je založen formulář "Žádost o šetření v ústřední evidenci obyvatel" ze dne 22. 6. 2004, na č. l. 14 je však založeno sdělení městské části Praha 6, odboru evidence obyvatel a osobních dokladů ze dne 25. 6. 2004, podle něhož stěžovatel není zaevidován v systému na označené adrese (Praha 6, Č. ulice 51/4). Dále Obvodní soud pro Prahu 6 napadeným usnesením č. j. 10 C 256/2004-18 ze dne 4. 11. 2004 ustanovil stěžovateli jako osobě neznámého pobytu opatrovníka, a to L. B., vyšší soudní úřednici téhož soudu; toto usnesení doručoval na adresu Praha 8, H. ulice 4/520, leč zásilka byla vrácena s uvedením, že adresát je zde neznámý. Obvodní soud pro Prahu 6 pak napadeným rozsudkem č. j. 10 C 256/2004-24 ze dne 8. 12. 2004 rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit požadovanou částku. Tento rozsudek byl doručen advokátu žalobce a ustanovené opatrovnici a nabyl právní moci dne 4. 1. 2005.

Vzhledem k tomu, že od ústního jednání nebylo možno očekávat další objasnění věci, požádal Ústavní soud podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") účastníky řízení o souhlas s upuštěním od ústního jednání s tím, že neobdrží-li do deseti dnů od doručení této žádosti jejich vyjádření, bude vycházet z toho, že s upuštěním souhlasí. Stěžovatel vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání přípisem ze dne 6. 3. 2006.

IV.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud především vyhověl žádosti stěžovatele a usnesením č. j. I. ÚS 572/05-11 ze dne 21. 2. 2006 odložil vykonatelnost rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 10 C 256/2004-24 ze dne 8. 12. 2004, neboť usoudil, že podmínky ustanovení § 79 odst. 2 citovaného zákona jsou splněny.

Dále se Ústavní soud zabýval posouzením, zda je ústavní stížnost podána včas a zda je přípustná. Napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 nabyl totiž právní moci - podle vyznačení ve spise - již dne 4. 1. 2005, aniž by proti němu bylo podáno odvolání, a předmětná ústavní stížnost byla dána k poštovní přepravě až dne 14. 10. 2005. Ústavní soud se obdobnou otázkou ve své předchozí rozhodovací praxi již zabýval. Z nálezů sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, nález č. 111) a sp. zn. II. ÚS 351/04 ze dne 4. 11. 2004 (uveřejněn tamtéž, svazek 35, nález č. 167), na nějž stěžovatel odkazuje, vyplývá, že stěžovatelé, kteří se ocitli ve stejné situaci a o existenci vykonatelného rozsudku se dozvěděli až po delší době, podali ústavní stížnost, kterou Ústavní soud tehdy přijal k meritornímu přezkumu. Při posouzení přípustnosti ústavní stížnosti přihlédl ke skutečnosti, že vzhledem k ustanovení opatrovníka nebyla předmětná rozhodnutí stěžovatelům nikdy doručena, a nemohli tak vyčerpat všechny prostředky poskytnuté zákonem k ochraně svých práv. Uvedl, že podstatou ústavní stížnosti je právě otázka, zda soud postupoval správně, pokud stěžovatelům ustanovil opatrovníka. Co se týče lhůty k podání ústavní stížnosti, vzal Ústavní soud v úvahu, že stížnost byla podána v 60denní zákonné lhůtě počítané ode dne, kdy se stěžovatelé o existenci napadeného rozsudku dozvěděli.

Nyní projednávaný případ je z hlediska postavení stěžovatele v řízení před nalézacím soudem zcela srovnatelný. I v této věci je důvodem podání ústavní stížnosti skutečnost, že stěžovateli byl v řízení před nalézacím soudem ustanoven opatrovník, v důsledku čehož s ním nebylo jednáno. Odvolání proti vydanému (napadenému) rozsudku opatrovník nepodal. O existenci tohoto rozsudku se stěžovatel dozvěděl až dne 16. 8. 2005, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o nařízení exekuce. Pokud tedy podal ústavní stížnost dne 14. 10. 2005, učinil tak ve lhůtě stanovené zákonem. Ústavní soud přijal s ohledem na popsanou situaci ústavní stížnost k věcnému přezkoumání, neboť stěžovateli nebyl napadený rozsudek, proti němuž opatrovník nepodal odvolání, nikdy doručen, a nemohl tak vyčerpat všechny prostředky poskytnuté zákonem k ochraně jeho práv (srov. i usnesení sp. zn. IV. ÚS 614/03 ze dne 1. 4. 2004, str. 3, 4, ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu nepublikováno).

Ústavní soud znovu připomíná své závěry vyslovené v dřívějších nálezech (srov. např. sp. zn. II. ÚS 27/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 23, nález č. 97, sp. zn. I. ÚS 204/2000, uveřejněn tamtéž, svazek 24, nález č. 157, sp. zn. I. ÚS 559/2000, uveřejněn tamtéž, svazek 27, nález č. 111), týkajících se obdobné problematiky. Opětovně zdůrazňuje, že i nepřítomnému účastníku soudního řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů a základních práv. Funkce opatrovníka nebyla totiž zákonem upravena proto, aby usnadňovala činnost soudu v tom, aby měl kam odesílat písemnosti. Byla vytvořena proto, aby byly důsledně hájeny zájmy účastníka, který se nemůže účastnit řízení, a vykonávat tak svá práva a povinnosti sám.

Podle ustanovení § 29 odst. 3 občanského soudního řádu (ve znění platném v době rozhodování soudu), pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka mj. také účastníku, jehož pobyt není znám. Důvod, pro který se účastníku opatrovník ustanovuje, však musí být spolehlivě prokázán. Je tedy třeba vyčerpat všechny dostupné možnosti ke zjištění jeho místa pobytu (srov. Bureš, Drápal, Mazanec: Občanský soudní řád, komentář, 6. vydání, 1996, str. 109).

Výše formulované závěry mají svůj původ především v tom, že opatrovnictví osoby neznámého pobytu je institucí sui generis, obsahově značně odlišnou od ostatních případů opatrovnictví. Pojmovým znakem tohoto zastoupení, založeného rozhodnutím soudu, je to, že vztah mezi zástupcem a zastoupeným trvá jen do té doby, než se zjistí pobyt zastoupeného a než se ten dozví o vedeném řízení. Odpadne-li podmínka neznámého pobytu účastníka, zastoupení zaniká. Z toho vyplývá, že je-li účastníku řízení ustanoven opatrovník, ač k tomu nebyly splněny podmínky formulované v ustanovení § 29 odst. 3 občanského soudního řádu, jde o případ, kdy byla účastníku nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem.

Stěžovateli je nutno přisvědčit v tom, že obecný soud nevyužil všechny prostředky ke zjištění aktuálního místa pobytu. V protokolu o ústním jednání ze dne 8. 12. 2004 (č. l. 22) sice soud prvního stupně konstatoval, že podle centrální evidence obyvatel je žalovaný hlášen na adrese Praha 8, H. ulice, avšak ze spisu není zřejmé, zda dotaz na centrální evidenci obyvatel (č. l. 13) byl skutečně zaslán na adresu této instituce; ve spise (č. l. 14) je totiž založena pouze odpověď městské části Praha 6, odboru evidence obyvatel a osobních dokladů, ze dne 25. 6. 2004, z níž vyplývá, že stěžovatel není podle informačního systému veden na adrese Praha 6 - Lysolaje, Č. ulice 51/4. Přitom bylo zajisté možné zjistit aktuální adresu stěžovatele skutečným dotazem na centrální evidenci obyvatel. Stěžovatel také Ústavnímu soudu doložil potvrzení městské části Praha - Lipence ze dne 23. 8. 2005, z něhož vyplývá, že je od 12. 1. 2000 přihlášen (spolu s paní V. K.) k trvalému pobytu na adrese Praha 5 - Lipence, J. ulice 541.

Z výše uvedených důvodů se ustanovení opatrovníka stěžovateli jako osobě neznámého pobytu jeví Ústavnímu soudu jako úkon zcela formální, jenž měl toliko urychlit soudní řízení. Tomu odpovídá i skutečnost, že opatrovník (jednalo se o vyšší soudní úřednici Obvodního soudu pro Prahu 6) se jednání ani nezúčastnil. V projednávaném případě odvolání proti rozsudku nepodal, což jenom potvrzuje jeho formální přístup k projednávané věci bez snahy zajistit ochranu zájmů a práv nepřítomného stěžovatele.

Pokud tedy soud pokračoval v řízení s ustanoveným opatrovníkem, aniž by byly pro takový postup splněny zákonné předpoklady, odňal stěžovateli možnost jednat před soudem, čímž porušil nejen čl. 38 odst. 2 Listiny, ale v konečném důsledku i čl. 36 odst. 1 Listiny, zakotvující právo na soudní a jinou právní ochranu.

Ústavní soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.