I. ÚS 561/05
I.ÚS 561/05 ze dne 2. 2. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně, soudců Vojena Güttlera a Pavla Rychetského, ve věci ústavní stížnosti Ing. V. B., zastoupeného JUDr. Pavlem Klimešem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 14/975, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. června 2005, č. j. 5 Cmo 8/2005-611, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :
Stěžovatel se návrhem, podaným k poštovní přepravě dne 7. října 2005 a doručeným Ústavnímu soudu dne 10. října 2005, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byl obchodní společnosti Druhá slévárna Blansko, a. s., v řízení o návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku ustanoven opatrovník. Domnívá se, že vydáním napadeného rozhodnutí došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Bez další ústavněprávní argumentace pak stěžovatel popisuje skutkový stav řízení o zápis změn do obchodního rejstříku, v němž bylo napadené usnesení vydáno. Stěžovatel zpochybňuje především právní závěr odvolacího soudu, že není osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí rejstříkového soudu o ustanovení opatrovníka obchodní společnosti za situace, kdy je členem jejího statutárního orgánu, zapsaným v obchodním rejstříku.

Ústavní soud z napadeného usnesení zjistil, že Krajský soud v Ostravě, v řízení o návrhu společnosti Druhá slévárna Blansko, a. s. ze dne 2. května 2001, na zápis změn v obchodním rejstříku, spočívající mj. ve výmazu dosavadních členů představenstva (jímž je i stěžovatel) a zápisu nových, a to na základě rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady ze dne 6. dubna 2001, ustanovil usnesením ze dne 1. listopadu 2004, č. j. F 13987/2001/B 1677-956, této společnosti opatrovníka v osobě E. B., zaměstnankyně Krajského soudu v Ostravě. Důvodem pro tento postup byla podle soudu skutečnost, že důvodnost návrhu na zahájení řízení byla zpochybněna osobami, které mají být tímto návrhem z obchodního rejstříku vymazány. Podle jejich tvrzení osoba, jež rozhodnutí jediného akcionáře učinila, se prokazovala padělanými akciemi. Za této situace shledal soud důvod k ustanovení opatrovníka ve smyslu ust. § 29 odst. 2 o. s. ř., neboť zde není jisté, kdo je za obchodní společnost oprávněn jednat.

Proti tomuto rozhodnutí podaly dvě z osob, o jejichž výmazu je vedeno řízení, V. P. a stěžovatel, odvolání, v němž tvrdily, že zde, pro ustanovení opatrovníka obchodní společnosti, není důvod, neboť podklad pro podaný návrh na zahájení rejstříkového řízení není rozhodnutím jediného akcionáře obchodní společnosti, a tedy že k žádné změně v obsazení představenstva společnosti nedošlo.

Ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 28. června 2005, č. j. 8 Cmo 8/2005-611, Vrchní soud v Olomouci odmítl jejich odvolání, neboť shledal, že odvolatelé nejsou osobami oprávněnými odvolání podat. Uvedl přitom, že odvolatelé Ing. V. B. (stěžovatel) a V. P. jsou, ve smyslu ust. § 200c odst. 1 o. s. ř., účastníky řízení ve věci samé o návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku, neboť se jich návrh bezprostředně týká, mají-li být na základě návrhu a rozhodnutí o něm vymazáni jako členové představenstva navrhovatele z obchodního rejstříku. Pokud však krajský soud rozhodoval pouze o ustanovení opatrovníka navrhovateli, není rozhodováno o jejich právech, ani se jich tato skutečnost bezprostředně netýká, neboť rozhodnutí o tom, zda navrhovatel, t. j. obchodní společnost Druhá slévárna Blansko, a. s., bude mít či nebude mít opatrovníka pro toto řízení, nemá na jejich právní postavení ve věci žádný vliv.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv. Je namístě uvést, že Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, a není proto zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy), nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Tuto zásadu lze prolomit pouze tehdy, jestliže by se právní závěry obecných soudů ocitly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly.

Dle názoru Ústavního soudu však právnímu názoru ani popisu skutkového stavu, na jehož základě Vrchní soud v Olomouci o odmítnutí odvolání stěžovatele a další osoby rozhodl, nelze nic vytknout. Důvodem ustanovení opatrovníka právnické osobě, podle § 29 odst. 2 o. s. ř., je existence více osob, které tvrdí, že jsou oprávněny jménem právnické osoby jednat. Do doby, než bude v rámci soudního řízení postaveno na jisto, kdo skutečně je legitimován k činění úkonů jménem právnické osoby, je soud oprávněn rovněž pro ochranu práv této právnické osoby ustanovit jí opatrovníka, jež je k jednání jejím jménem v řízení legitimován přímo soudním rozhodnutím. Lze nakonec poukázat na samý obsah ústavní stížnosti, v níž stěžovatel uvádí, že zde vystupují dvě různé skupiny osob, dokonce na podkladě totožného oprávnění (akcií, dle tvrzení stěžovatele duplicitních), které tvrdí, že jsou oprávněny jménem společnosti jednat, přičemž až dosud nebylo rozhodnuto, která ze skupin osob skutečně oprávněním vystupovat jménem společnosti disponuje. Usnesení, jímž soud opatrovníka ustanovuje, se však týká pouze vztahu mezi opatrovníkem a osobou, jíž byl ustanoven, a na práva ani povinnosti dalších osob nemá bezprostřední vliv. To platí i ohledně postavení fyzických osob, které jsou jako členové statutárního orgánu právnické osoby zapsány v obchodním rejstříku, jejich zápis se ustanovením opatrovníka nemění (navíc zápis členů statutárního orgánu společnosti nemá konstitutivní povahu) a nemění se tím ani jejich práva nebo povinnosti vůči společnosti, ke změně jejich oprávnění může dojít pouze na základě zákonem předvídaných skutečností, jimiž zpravidla je rozhodnutí vnitřních orgánů právnické osoby (valné hromady akciové společnosti, společníků společnosti s ručením omezeným, atd.). Rozhodnutí o ustanovení opatrovníka však vymezuje pouze práva a povinnosti opatrovníka v konkrétním řízení vůči této právnické osobě, nikoliv vůči osobám jiným, bez ohledu na jejich vztah ke společnosti. Z procesní zásady, dle níž se proti rozhodnutí může odvolat pouze ten, jehož se rozhodnutí přímo dotýká [§ 201 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř.] pak plyne, že netýká-li se rozhodnutí soudu prvního stupně bezprostředně práv odvolatele, je třeba jeho odvolání proto, že bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou, odmítnout.

Ústavní soud tak dospěl k závěru, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci nedošlo k zásahu do namítaných ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele a že jeho ústavní stížnost je v této části návrhem, který je zjevně neopodstatněný. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jej proto odmítl.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. února 2006

František Duchoň v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.