I. ÚS 54/05
I.ÚS 54/05 ze dne 26. 7. 2005

U 17/38 SbNU 535
Právo obviněného nahlížet do spisu

Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Usnesení

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 26. července 2005 sp. zn. I. ÚS 54/05 ve věci ústavní stížnosti S. T. proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Policie České republiky, Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Služby kriminální policie a vyšetřování, a Městského státního zastupitelství v Praze.
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 31. 1. 2005, stěžovatel napadl postup Policie České republiky, Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Služby kriminální policie a vyšetřování, (dále jen "Policie") a Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "Státní zastupitelství") s tím, že má za to, že došlo k porušení jeho práva na poskytnutí možnosti k přípravě obhajoby zakotveného v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Jak stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, v současné době je trestně stíhán pro trestný čin vraždy dle ustanovení § 219 odst. 1 trestního zákona, kterého se měl dopustit ve spolupachatelství dle ustanovení § 9 odst. 2 trestního zákona. Toto trestní stíhání je vedeno Policií pod sp. zn. ČTS: ÚDV-22/Vt-99 a Státní zastupitelství v daném přípravném řízení vykonává dozor pod sp. zn. KZv 343/2001.

Stěžovatel dále uvedl, že dne 17. 12. 2004 se jeho obhájce dostavil na "ÚDV" za účelem nahlédnutí do spisu, přičemž mu byl předložen spis ČTS: ÚDV-22/Vt-99, konkrétně svazky I, II a jeden přílohový podsvazek. Stěžovatel tvrdí, že spisový materiál neobsahoval "písemná zdůvodnění policejního orgánu a pokyny státního zástupce podle ust. 167 odst. 2", přičemž dané písemnosti se dle sdělení policejního komisaře nacházely v pomocném materiálu a žádost o nahlédnutí do něj byla odmítnuta.

Dle textu ústavní stížnosti obhájce stěžovatele podal Státnímu zastupitelství žádost o přezkoumání výše uvedeného postupu Policie podle § 157a odst. 1 trestního řádu, avšak Státní zastupitelství ve své odpovědi bez odůvodnění neshledalo v postupu Policie pochybení.

Stěžovatel dovozuje z "komentáře" k ustanovení § 65 trestního řádu, že "pomocný materiál policejního orgánu nespadá do žádné kategorie písemností, do kterých by nemělo být umožněno obhájci nahlédnout." Stěžovatel má rovněž za to, že nebyly dány závažné důvody, na základě kterých by mohl policejní orgán právo nahlédnout do spisů podle § 65 odst. 2 trestního řádu odmítnout.

Stěžovatel je toho názoru, že napadeným postupem je obhájci odňata možnost vytknout případné procesní vady, což je podstatným zásahem do práva na obhajobu stanoveného v čl. 40 odst. 3 Listiny.

II.

Na základě výzvy Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřila Policie. Ve svém vyjádření v prvé řadě uvedla, že dle jejího stanoviska se spisovými materiály, do kterých je možno ve smyslu § 65 odst. 1 trestního řádu nahlížet, rozumí materiály totožné se spisy předkládanými dle ustanovení § 166 odst. 1 trestního řádu po skončení vyšetřování obviněnému a obhájci k prostudování, jež jsou po podané obžalobě předávány soudu.

Dále Policie uvedla, že pokyn ukládaný státním zástupcem dle § 167 odst. 2 trestního řádu je vydáván ve smyslu § 174 odst. 2 písm. a) trestního řádu, přičemž § 174 trestního řádu vymezuje dozor státního zástupce nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení a zahrnuje mimo jiné i oprávnění vyžadovat od policejního orgánu dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje. Z podstaty věci je zřejmé, že tyto materiály mají interní charakter, nemohou být použity jako důkaz a nejsou tedy předávány soudu. Proto obhajoba tím, že jí není umožněno s materiály tohoto interního charakteru se seznámit, rozhodně nemůže být krácena na svých právech.

Police v této souvislosti odkazuje též na Trestní řád, komentář, 4. vydání, od autorů Pavel Šámal - Vladimír Král - Josef Baxa - František Púry a jeho stranu 1122, ze které vyplývá, že spisový materiál se vede nejen v podobě originálu, ale i stejnopisu, který má větší rozsah, neboť se zde uvádí, že pokyny státního zástupce udělené v písemné podobě se založí do stejnopisu trestního spisu, neurčí-li státní zástupce výslovně, že pokyn má být založen do originálu trestního spisu. Do stejnopisu trestního spisu patří nejen pokyny dle ustanovení § 167 odst. 2 trestního řádu, ale též písemné zdůvodnění policejního orgánu, proč nebylo možné v zákonem stanovené lhůtě vyšetřování skončit, jaké úkony je ještě třeba provést a po jakou dobu bude vyšetřování pokračovat. O tom svědčí komentář k ustanovení § 165 odst. 3 trestního řádu, kdy je na straně 1071 uvedeno, že policejní orgán není povinen sdělovat obhájci plán vyšetřování, tudíž policejní orgán rovněž není povinen založit je do originálu trestního spisu a tedy zpřístupnit obhájci, přičemž zdůvodnění uložené § 167 odst. 2 trestního řádu je de facto plánem vyšetřování.

Policie též poukázala na to, že povinnost vést pomocný spisový materiál jakožto součást stejnopisu je navíc policejnímu orgánu uložena interní normou, konkrétně závazným pokynem policejního prezidenta č. 26 ze dne 10. února 2003, kterým se upravuje postup při výkonu spisové služby na úseku trestního řízení u služby kriminální policie a vyšetřování a dle jehož čl. 16 "osobám, které mají v průběhu přípravného řízení právo nahlížet do trestního spisu, se předloží zpravidla originál, není-li k dispozici, tak stejnopis bez pomocných materiálů s upozorněním, že se jedná o stejnopis."

Na základě výzvy Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřilo též Státní zastupitelství. Ve svém vyjádření uvedlo, že žádný právní předpis nezná pojem "pomocné materiály", ale z tohoto faktu nelze dovodit, že by mělo být umožněno osobám oprávněným k nahlížení do spisu dle § 65 trestního řádu nahlédnout i do takovýchto materiálů. Podle Státního zastupitelství výkon práva na obhajobu zabezpečí seznámení s důkazními materiály. Tyto důkazní materiály v "pomocných materiálech" nejsou, a není tedy důvod umožnit nahlédnutí do nich. Závěrem Státní zastupitelství ve svém vyjádření také poznamenalo, že je otázkou, zda by nebylo vhodné, aby zákonodárce definoval, jakých spisů se oprávnění nahlížet do nich týká.
III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Pro posouzení, zda v daném případě došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, si Ústavní soud vyžádal od Policie spis sp. zn. ČTS: ÚDV-22/Vt-99. Po přezkoumání tohoto spisu Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavně zaručená práva stěžovatele nebyla porušena.

Ústavní soud v prvé řadě shledává, že právo obviněného nahlížet do spisu je jednou ze složek jeho práva na obhajobu zaručeného čl. 40 odst. 3 Listiny, který stanoví, že obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce, a čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy, který stanoví, že každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo mít přiměřený čas a možnost k přípravě své obhajoby. Ustanovení § 65 trestního řádu upravující toto právo stanoví v odstavci 1, že "Obviněný, poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování a osobních údajů svědka podle § 55 odst. 2, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí." Toto ustanovení tedy blíže nespecifikuje, do jakých "spisů" má obviněný a jeho obhájce právo nahlížet.

Při konkretizaci těchto "spisů" je třeba vycházet ze smyslu ustanovení § 65 trestního řádu, kterým je zajistit, aby obviněnému (i jeho obhájci) byly poskytnuty informace potřebné v daném stadiu trestního řízení k přípravě jeho obhajoby [srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 239/04 (Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, nález 80, str. 273)]. To v praxi znamená, že obviněnému a taktéž jeho obhájci musí být umožněno nahlédnutí do všech částí písemných materiálů (trestní spis včetně dokladů, listin, doličných věcí apod. obsažených v jeho přílohách), které se stanou součástí spisu, který po skončení vyšetřování bude obviněný mít možnost prostudovat (§ 166 odst. 1 trestního řádu) a který bude podkladem k vypracování obžaloby a s obžalobou předložen soudu, případně bude sloužit k jinému meritornímu rozhodnutí státního zástupce v přípravném řízení. Naopak dané právo se nevztahuje na nahlížení do materiálů, které jsou pouhými vnitřními pomůckami a pracovními materiály orgánů činných v trestním řízení.

V přezkoumávané věci obhájce stěžovatele požadoval v průběhu přípravného řízení využití oprávnění k nahlížení do spisů vyplývající z ustanovení § 65 trestního řádu, přičemž mu nebylo vyhověno. Nejednalo se však o odepření nahlédnutí do spisů ze závažných důvodů ve smyslu ustanovení § 65 odst. 2 trestního řádu, nýbrž daný požadavek obhájce nebyl akceptován s tím, že se na požadované materiály vůbec právo nahlížet do spisu podle § 65 trestního řádu nevztahuje. Ústavní soud se s tímto názorem orgánů činných v trestním řízení ztotožňuje.

Právo nahlížet do spisů podle § 65 odst. 1 trestního řádu se vztahuje v podstatě na listinné materiály, které jsou nebo v dalších stadiích trestního řízení se stanou důkazy ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 trestního řádu a na něž se váže právo obviněného na přípravu obhajoby. Takový charakter však nemá písemné zdůvodnění policejního orgánu ve smyslu ustanovení § 167 odst. 2 trestního řádu ("proč nebylo možno v zákonem stanovené lhůtě skončit vyšetřování, jaké úkony je třeba ještě provést a po jakou dobu bude vyšetřování pokračovat") a rovněž tak důkazem nejsou a ani se stát nemohou pokyny státního zástupce. Tyto písemné materiály se tudíž do originálu vyšetřovacího spisu, do kterého mají osoby uvedené v ustanovení § 65 odst. 1 trestního řádu právo nahlížet, až na výjimky dále uvedené, nezakládají. Pokyny státního zástupce mají interní charakter, jejich prostřednictvím státní zástupce vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, a je zcela nerozhodné, zda tyto materiály, které nejsou součástí spisu obsahujícího důkazy objasňující příslušnou trestní věc, označuje policejní orgán jako "pomocný materiál" či jinak.

Státní zástupce v rámci dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení je podle § 157 odst. 2 a § 174 odst. 2 písm. a), d) trestního řádu a od účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. i podle § 167 odst. 2 trestního řádu oprávněn dávat policejnímu orgánu závazné pokyny k vyšetřování trestných činů, a to formou opatření. Tyto pokyny mají zpravidla písemnou formu, ústně dané pokyny státní zástupce stvrzuje písemně, považuje-li to podle povahy věci za nutné, přičemž o každém pokynu učiní záznam do dozorového spisu (§ 19 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli). Podle ustanovení § 19 odst. 2 citované vyhlášky pouze pokyny státního zástupce policejnímu orgánu k vydání usnesení, proti němuž je přípustná stížnost, se zařadí vždy do prvopisu vyšetřovacího spisu. Tato výjimka je stanovena z toho důvodu, aby byl zajištěn procesní postup ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) trestního řádu, nikoliv proto, že by tyto pokyny byly důkazem a v důsledku toho podkladem pro meritorní rozhodnutí ve věci. Ostatní pokyny státního zástupce se zakládají do prvopisu vyšetřovacího spisu, toliko stanoví-li tak státní zástupce. V přezkoumávané věci se nejednalo o pokyny ve smyslu uvedené výjimky a rovněž státní zástupce neurčil, že pokyny mají být založeny do originálu spisu, policejní orgán tudíž důvodně jak svoje zdůvodnění neskončení vyšetřování, tak i následující pokyny státního zástupce do originálu vyšetřovacího spisu nezaložil, kterýžto postup mu ukládá i čl. 17 odst. 2, 3 závazného pokynu policejního prezidenta č. 130 ze dne 30. 11. 2001. Pokud tyto materiály nebyly součástí originálu vyšetřovacího spisu, nebyl obhájce při nahlížení do spisu dne 17. 12. 2004 oprávněn do nich nahlédnout. Nakládání s interními materiály upravuje rovněž čl. 16 odst. 1 závazného pokynu policejního prezidenta č. 26 ze dne 10. 2. 2003, dle kterého "Osobám, které mají v průběhu přípravného řízení právo nahlížet do trestního spisu, se předloží zpravidla originál; není-li k dispozici, tak stejnopis bez pomocných materiálů s upozorněním, že se jedná o stejnopis." Písemné materiály, jejichž předložení se obhájce v dané věci domáhal, nebyly listinami, které by měly být součástí originálu vyšetřovacího spisu, takže obviněný ani jiné osoby uvedené v ustanovení § 65 odst. 1 trestního řádu nebyly oprávněny do nich nahlížet a vyjadřovat se k nim.

Ústavní soud vzhledem k uvedenému v postupu Policie v souvislosti s uplatněním oprávnění obhájce stěžovatele podle ustanovení § 65 odst. 1 trestního řádu neshledává pochybení, a rovněž tak nepochybilo Státní zastupitelství, které na základě žádosti stěžovatele podle ustanovení § 157a odst. 1 trestního řádu přezkoumalo postup Policie a tento postup shledalo zákonným. Tím, že obhájci stěžovatele nebylo umožněno do předmětných listinných materiálů nahlédnout, nebyl stěžovatel zkrácen na svém ústavním právu na obhajobu, neboť se jednalo o interní podklady, které slouží státnímu zástupci k usměrňování postupu ve vyšetřování, a nikoliv o důkazy, které by byly či mohly být součástí spisu, na jehož základě bude ve věci stěžovatele rozhodnuto. Tomuto postupu nelze z trestně procesní roviny a ani roviny ústavní nic vytknout.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 128/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.