I. ÚS 539/05
I.ÚS 539/05 ze dne 4. 5. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti I. A. M., zastoupené JUDr. Stanislavou Hoferkovou, advokátkou v Uherském Hradišti, Prostřední 128, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.2.2005, čj. 3 To 35/2005-304 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23.7.2004, čj. 6 T 206/2003- 194, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : I. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírá ji zejména o následující důvody. Stěžovatelka, matka nezletilého syna D. S., byla rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23.7.2004, sp.zn. 6 T 206/2003, uznána vinnou ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, které spočívalo v tom, že mařila výkon rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30.8.2001, čj. 9 Nc 184/99-271, kterým byl upraven styk nezletilého D. S. se svým otcem tím, že tento styk opakovaně znemožnila, ačkoliv již byla tímto soudem vyzvána, aby respektovala jeho rozhodnutí a rozhodnutím Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19.12.2002, sp.zn. 9 P 470/2002, jí byla uložena pořádková pokuta za předchozí nerealizované styky otce s dítětem, tedy poté, co proti ní byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu o výchově nezletilého dítěte. Stěžovatelka byla odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců podmíněně se zkušební dobou 24 měsíců. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8.2.2005, sp.zn. 3 To 35/2005, zrušil výrok o souhrnném trestu a nově rozhodl tak, že od uložení souhrnného trestu upustil. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu I. stupně nedotčen, čímž byl potvrzen i výrok o vině stěžovatelky. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 29.6.2005, sp.zn. 8 Tdo 731/2005, odmítl, neboť podle jeho názoru bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným. Stěžovatelka v podstatě namítá, že při styku s otcem je nezletilý syn vystaven riziku sexuálního obtěžování. Jestliže tedy tento styk znemožňuje, jedná v zájmu dítěte a nemůže být naplněna subjektivní stránka trestného činu, totiž úmysl mařit výkon úředního rozhodnutí. Závěr o nebezpečí sexuálního zneužívání neučinila stěžovatelka svévolně, ale s ohledem na reálně existující skutečnosti (důkazy a odborné zprávy obsažené v trestním spise z řízení vedeného proti otci nezletilého a v opatrovnickém spise). Postupem soudů tedy bylo zasaženo do jejího základního práva podle čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V daném případě tedy prý nelze na jednání matky pohlížet jako na jednání naplňující skutkovou podstatu trestného činu, jestliže matka v souladu se svou rodičovskou odpovědností předchází možnému útoku ze strany otce nezletilého. Jednáním soudů tedy bylo zasaženo i do stěžovatelčina práva podle čl. 39 Listiny. Soudy se navíc nevypořádaly se všemi důkazy, které stěžovatelka navrhla, neprovedly je a nebylo proto ověřeno, zda chování otce vykazuje závadové rysy, či zda jde pouze o účelové tvrzení stěžovatelky. Tím bylo zasaženo do jejího základního práva daného čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatelka proto navrhla, aby rozsudky Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.2.2005, čj. 3 To 35/2005-304, a Okresního soudu v Ostravě ze dne 23.7.2004, čj. 6 T 206/2003-194, byly zrušeny. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2005, čj. 8 Tdo 731/2005-333, stěžovatelka ústavní stížností nenapadla.

II.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 6 T 206/2003, vedený u Okresního soudu v Ostravě. Z něj zjistil, že napadeným rozsudkem tohoto soudu ze dne 23.7.2004, čj. 6 T 206/2003-194, byla stěžovatelka uznána vinnou, že v lichý pátek dne 9.5.2003 v době od 14.00 hod. a dále v lichý pátek dne 23.5.2003 v době od 14.00 v Ostravě-Zábřehu mařila výkon úředního rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30.8.2001, č.j. 9 Nc 184/99-271, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 23.7.2002, sp.zn. 20 Co 475/2001, kterými je upraven styk nezl. D. S. s otcem F. S. tím, že znemožnila styk nezletilého s otcem v soudem stanovené termíny, odjela z místa bydliště a nezletilého otci nepředala, ačkoliv již byla rozhodnutím Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15.11.2002 vyzvána, aby respektovala nařízení soudu ve věci styku nezletilého s otcem a rozhodnutím Okresního soudu v Brně ze dne 19.12.2002, sp.zn. 9 P 470/2002, jí byla uložena pořádková pokuta za předchozí nerealizované styky otce s dítětem. Tím spáchala trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zákona a byla odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců podmíněně se zkušební dobou 24 měsíce. V odůvodnění tohoto rozsudku soud uvedl, že obžalovaná jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení doznala, že skutečně otci nezletilého syna D. S. ve stanovených termínech nepředala. Necítí se však být vinnou, neboť hájila zájmy svého syna podle Úmluvy o právech dítěte. Již několik let se snaží v opatrovnickém řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov prokázat, že otec syna v minulosti sexuálně zneužíval. Pokud tedy soud přesto upravil styk otce se synem, pochybil a učinil tak v rozporu se zájmy dítěte. Rozhodnutí opatrovnického soudu se přitom opírá o znalecké posudky a vyjádření znalců, kteří však rovněž podle obžalované pochybili. Na znalce MUDr. H., Doc. M. a PhDr. S., kteří posudky v opatrovnickém řízení vypracovali, proto podala trestní oznámení. Stejně tak má obžalovaná výhrady vůči posudku dalšího znalce MUDr. P. Její tvrzení o sexuálním zneužívání potvrzuje podle názoru obžalované mimo jiné také zpráva a následně vypracovaný znalecký posudek Mgr. K. z Fondu ohrožených dětí. Otec byl prý v minulosti pro pohlavní zneužívání syna trestně stíhán, na základě znaleckého posudku PhDr. S. však bylo trestní stíhání zastaveno s tím, že se neprokázalo, že by dítě bylo pohlavně zneužíváno. Obžalovaná rozhodně odmítá respektovat soudní rozhodnutí o úpravě styku otce s dítětem, neboť má obavu z toho, že by otec mohl syna pohlavně zneužívat i v budoucnu. Z velké řady listinných důkazů, které byly u hlavního líčení provedeny, poukazuje okresní soud především na listinné důkazy, které jsou součástí připojeného spisu Okresního soudu v Ostravě sp.zn. 74 T 69/2003 a vyšetřovacího spisu Policie ČR, MÚV Brno ČVS: MVV-1347/40-2000 (jsou to zejména souhrnná zpráva z pozorování nezl. D. S. ve Středisku sociální pomoci dětem v Brně ze dne 17.10.2000, zpráva z psychologického vyšetření nezl. D. v Městském ústavu sociálních služeb Brno ze dne 30.11.2000, posudek MUDr. A. P. ze dne 11.2.2001, sdělení MUDr. R.H. ze sexuologického oddělení Fakultní nemocnice v Brně ze dne 17.5.2001, znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie ze dne 21.4.2001 vypracované MUDr. S. a MUDr. M., posudky z oboru psychologie vypracované PhDr. M. S. na obžalovanou i na nezl. syna D., psychologická zpráva Mgr. V. K. ze dne 22.8.2001, revizní znalecký posudek Doc. PhDr. Mgr. J. M., CSc., apod.). Důkazy provedené u hlavního líčení umožňovaly bez dalšího soudu spolehlivě ve věci rozhodnout bez důvodných pochybností, a proto byly jako nadbytečné zamítnuty důkazní návrhy obžalované i návrh státního zástupce na vypracování znaleckého posudku k posouzení věrohodnosti obžalované. Na základě všech provedených důkazů a po jejich zhodnocení dospěl okresní soud k jednoznačnému závěru o vině obžalované skutkem, který je popsán ve výroku napadeného rozsudku. Pokud jde o obhajobu obžalované spočívající v tvrzení, že jednala v krajní nouzi - již spatřuje ve svém přesvědčení, že otec nezletilého D. v minulosti pohlavně zneužíval a že má obavu, že by tak mohl činit i v budoucnu - hodnotil ji soud jako účelovou. Tvrzení obžalované o údajném pohlavním zneužívání bylo v hlavním líčení provedenými důkazy jednoznačně vyvráceno. Po zhodnocení všech důkazů, zejména listinných důkazů pocházejících převážně z opatrovnického řízení týkajícího se nezl. D., dospěl soud k závěru, že obvinění otce z pohlavního zneužívání syna je založeno na ničím nepodloženém vlastním přesvědčení stěžovatelky, které je v příkrém rozporu se závěry celé řady znalců, jež pravdivost tohoto tvrzení přezkoumávali. Rovněž trestní stíhání otce, obžalovanou v minulosti iniciované, bylo již v průběhu přípravného řízení zastaveno proto, že se žádný takový skutek nestal. S jediným, obžalovanou v jejím přesvědčení podporujícím vyjádřením - posudkem Mgr. K. - se přesvědčivým způsobem vypořádal ve svém revizním posudku Doc. PhDr. Mgr. J. M., CSc. Vzhledem k tomu, že se obžalovaná nyní projednávané trestné činnosti dopustila již dříve, než byl Okresním soudem v Ostravě pod sp.zn. 74 T 69/2003, dne 24.11.2003 vyhlášen jiný rozsudek, jímž byla odsouzena pro stejný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 15 měsíců, a tento rozsudek nabyl právní moci, bylo na místě v projednávané věci uložit obžalované právě k citovanému rozsudku souhrnný trest. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem ze dne 8.2.2005, čj. 3 To 35/2005-304 zrušil výrok soudu I. stupně o souhrnném trestu a upustil od jeho uložení; jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn. Uvedl, že soud I. stupně všechny provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech podle svého přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu, logickým a přesvědčivě zdůvodněným způsobem, kterému nelze z hlediska § 6 odst. tr. řádu, ani z hlediska § 125 tr. řádu nic vytknout. Zejména mu prý nelze vytýkat to, že by některý významný důkaz nebo okolnosti pominul, že by některý důkaz hodnotil v rozporu s jeho obsahem, nebo z důkazů vyvodil závěry, které z nich nevyplývají. S námitkami uvedenými v odvolání se již prý dostatečně vypořádal nalézací soud, neboť vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Při rozhodování o vině soud v podstatě vycházel ze samotné výpovědi obžalované, která doznala, že otci nezletilého syna D. styk se synem v termínech uvedených v rozsudku znemožnila. Obhajoba obžalované, že tak činila z obavy, aby nezletilý syn nebyl svým otcem sexuálně zneužíván, byla vyvrácena nejen výpovědí poškozeného F. S. a svědkyně Mgr. L. R., ale i řadou nepřímých důkazů, z nichž nejvýznamnější je revizní znalecký posudek Doc. PhDr. Mgr. J. M., CSc., soudního znalce v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie. Tvrzení obžalované soud na základě provedeného dokazování přiléhavě vyhodnotil jako účelové, které je v příkrém rozporu se závěry řady znalců. Pokud jde o uložení souhrnného trestu odnětí svobody, dospěl krajský soud k závěru, že s ohledem na okolnosti případu by sice bylo možné souhrnný trest uložit, leč upustil od něj, a to i s ohledem k citovanému rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp.zn. 74 T 69/2003 ze dne 24.11.2003. Usoudil, že není nutno za nyní projednávanou trestnou činnost uložit jako souhrnný trest trest přísnější než jaký byl uložen předcházejícím rozsudkem. Dovolání stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.2.2005, sp.zn. 3 To 35/2005, Nejvyšší soud usnesením ze dne 29.6.2005, čj. 8 Tdo 731/2005-333, odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ust. § 265b tr. řádu. Uplatnila toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Ostravě a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Krajský soud v Ostravě; nenapadla tedy vady právní.

III. K výzvě Ústavního soudu podaly vyjádření Okresní soud v Ostravě a Nejvyšší soud. Oba soudy však jen odkázaly na odůvodnění svých rozhodnutí. Proto Ústavní soud nevzal tato vyjádření za základ svého zjištění a rozhodnutí. K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření rovněž Krajský soud v Ostravě. Ten poukázal zejména na to, že v případě stěžovatelky byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a přiléhavým způsobem právně kvalifikován. Z obsahu spisu bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že stěžovatelka nerespektovala příslušná rozhodnutí opatrovnických soudů, kterými byl upraven styk nezletilého s otcem, a to ani přes uložení pořádkové pokuty. Krajský soud dodal, že "tvrzené negativní chování ze strany otce nebylo objektivizováno" a matka se proto nemůže dovolávat čl. 8 odst. 2 Listiny. Ze strany otce prý nebylo právo stěžovatelky na ochranu nezletilého dítěte narušeno. Stěžovatelka ve své replice na vyjádření soudů jen odkázala na argumentaci uvedenou v ústavní stížnosti.

IV. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Z ústavní stížnosti stěžovatelky vyplývá, že svým podáním směřuje především proti hodnocení provedených důkazů obecnými soudy a proti tomu, že soudy některé jí navržené důkazy neprovedly. K této námitce Ústavní soud poukazuje na obsah spisu, který je uveden v části II. tohoto rozhodnutí. Z jeho rekapitulace vyplývá, že zejména nalézací soud se velmi pečlivě zabýval námitkami stěžovatelky, týkajícími se subjektivní stránky jejího jednání. U hlavního líčení byla provedena řada důkazů, a to i spisem Okresního soudu v Ostravě sp.zn. 74 T 69/2003 a vyšetřovacím spisem Policie ČR, MÚV Brno ČVS: MVV-1347/40-2000, který obsahuje znalecké posudky a odborné zprávy z oboru psychologie a psychiatrie. Důkazy provedené u hlavního líčení umožňovaly soudu spolehlivě ve věci rozhodnout. Pokud soud odmítl provést jako nadbytečné další důkazní návrhy obžalované (výslech psycholožek Mgr. K., Mgr. Z. a Mgr. R., výslech E. S., K. S., D. Z., Protokol o jednání před Okresním soudem v Liberci ze dne 5.7.1982 sp.zn. P 140/78, vyjádření PhDr. M., výslech všech znalců, kteří kdy ve věci podávali znalecký posudek) odůvodnil to zcela přiléhavě tím, že na základě provedených důkazů (zejména několik znaleckých posudků, především však obsáhlého revizního znaleckého posudku soudního znalce doc. M., který jej vyhotovil v rámci opatrovnického řízení dne 13.4.2002 a ve kterém potvrdil neprokazatelnost sexuálně deviantního chování otce nezletilého) byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a bylo možné ve věci rozhodnout. Tvrzení stěžovatelky o údajném pohlavním zneužívání nezletilého bylo tedy provedenými důkazy jednoznačně vyvráceno.

Z obsahu spisu vyplývá, že obecné soud postupovaly v řízení způsobem ústavně konformním. Napadené rozsudky jsou logicky, jasně a přesvědčivě odůvodněny, v řízení nelze spatřovat prvky svévole a není z něho patrný ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a skutkovými a právními závěry, jež z něho obecné soudy vyvodily. Soudy aplikovaly běžné - podústavní právo a Ústavní soud nenabyl přesvědčení, že by souzená věc zasáhla do roviny ústavněprávní.

Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že k porušení základních práv stěžovatelky, jichž se dovolává, nedošlo.

Za tohoto stavu byla ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2006


František Duchoň předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.