I. ÚS 537/05
I.ÚS 537/05 ze dne 24. 11. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti M. S. a H. S., oba zast. Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem, sídlem Na Sadech 21, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.7.2005, č.j. 8 Co 1474/2005-53, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a společnosti Správa domů, spol s r.o., sídlem Čéčova 47, České Budějovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé podanou ústavní stížnosti napadli v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud). Stížnost po formální stránce splňuje i další náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Stěžovatelé v návrhu na zahájení řízení uvedli, že napadeným usnesením krajský soud, jako soud odvolací, odmítl jejich odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2.5.2005, č.j. 34 C 27/2004-61, kterým jim byla uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi 3 008,- Kč a dále náklady řízení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Stěžovatelé namítají, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), respektive článku 2 odst. 3 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), článku 36 odst. 1 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). V další části návrhu popsali stěžovatelé průběh řízení před obecnými soudy, zejména poukázali na to, že vedlejší účastník se žalobou vůči nim domáhal zaplacení původně částky 2 471,- Kč s příslušenstvím, které bylo tvořeno poplatkem z prodlení; v průběhu řízení měnil vedlejší účastník žalobní návrh tak, že požadoval zaplacení již je n 1 283,- Kč s příslušenstvím, až vzal částečně zpět i tento návrh a i část původně žalovaného příslušenství tak, že předmětem řízení zůstala částka 3 008,- Kč, jež byla kapitalizovaným příslušenstvím, tj. dlužným poplatkem z prodlení, když ohledně požadované jistiny soud řízení zastavil. Soud I. stupně žalobě vyhověl a v poučení o opravném prostředku uvedl, že lze podat odvolání. Stěžovatelé odvolání podali, avšak krajský soud o něm rozhodl odmítavým usnesením, když konstatoval, že jde o tzv. bagatelní věc uvedenou v § 202 odst. 2 obč. soudního řádu. Podle názoru stěžovatelů krajský soud nesprávně aplikoval toto ustanovení, odepřel jim tak právo na přezkoumání soudního rozhodnutí vyšším soudem, čímž došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces. Z uvedených důvodů stěžovatelé navrhují, aby Ústavní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil.

Relevantní znění příslušných článků Listiny, Ústavy a Úmluvy, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatelka namítá, je následující:

Čl. 2 odst. 2 Listiny: Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Čl. 2 odst. 3 Ústavy: Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Čl. 36 odst. 1 Listiny Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy: Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

Z předložených listinných podkladů Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastník, v postavení žalobce, se u soudu I. stupně domáhal zaplacení částky 2 471,- Kč s příslušenstvím a žalobu odůvodňoval tím, že žalovaní dluží nedoplatek z vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu; příslušenství tvořil poplatek z prodlení. V průběhu řízení žalobce postupně žalobu omezoval. Prvostupňový soud shledal žalobu důvodnou a rozsudkem ze dne 2.5.2005, č.j. 34 C 27/2004-61, zastavil řízení ohledně požadavku žalobce na zaplacení jistiny ve výši 1 283,- Kč a na zaplacení části příslušenství a uložil stěžovatelům povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 3 008,- Kč, jako nedoplatek na dlužném poplatku z prodlení za pozdní platby náhrady vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu žalovaných za rok 2001, Do poučení o odvolání přitom uvedl, že odvolání je přípustné. Proti rozsudku stěžovatelé podali odvolání, které krajský soud napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné. V odůvodnění zdůraznil, že předmět řízení činil zaplacení částky 1 283,- Kč se specifikovaným poplatkem z prodlení, který je ve smyslu § 121 odst. 3 obč. zákoníku příslušenstvím pohledávky. V důsledku toho bylo napadeným prvostupňovým rozsudkem rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2 000,- Kč, když soudem uložená částka 3 008,- Kč je pouze vyčíslením uplatněného poplatku z prodlení (k němuž se nepřihlíží).

Po přezkoumání předložených listin Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatelů je zjevně neopodstatněný. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy ČR) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu stěžovateli namítaných porušení jejich základních práv. Z tohoto pohledu Ústavní soud konstatuje, že žádné porušení základních práv stěžovatelů na spravedlivý proces nebylo zjištěno, že krajský soud nevybočil z mezí stanovených zákonem. Podstatu námitek stěžovatelů je interpretace a aplikace § 202 odst. 2 obč. soudního řádu: Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2 000,- Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání. Citované ustanovení představuje (s účinností od 1.1.2001) prolomení zásady absolutní přípustnosti odvolání proti rozsudku a vylučuje odvolání v tzv. bagatelních věcech, tj. v tak málo významných věcech, v nichž ke správnému a spravedlivému rozhodnutí postačuje řízení v jediném stupni, a přezkoumání takových rozhodnutí odvolacím soudem se považuje za průtah v uspokojení oprávněných pohledávek věřitelů. Možnost jednostupňového rozhodování sami stěžovatelé uznávají, je jim znám obsah usnesení Ústavního soudu ze dne 18.6.2001, ve věci sp.zn. IV.ÚS 101/01. Jde tedy pouze o rozsah působnosti předmětného ustanovení. V této záležitosti Ústavní soud konstatuje, že krajský soud provedl jeho správnou interpretaci, s využitím hmotněprávního ustanovení vymezujícího příslušenství pohledávky (§ 121 odst. 3 obč.zákoníku), tudíž ho i náležitým způsobem aplikoval. Je zcela evidentní, že soud I. stupně ve výroku I. rozhodoval o jistině nepřevyšující 2 000,- Kč, byť řízení o ní zastavil, ve výroku II. rozhodoval o příslušenství. Poplatek z prodlení za této situace, i když převýšil částku 2 000,- Kč, neztratil povahu příslušenství.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatelů, byla jejich ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2005

Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.