I. ÚS 531/10
I.ÚS 531/10 ze dne 12. 4. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele O. S., zastoupeného Mgr. Michalem Bieleckim, advokátem se sídlem Vodičkova 791/41, Praha 1, proti usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 2 ZT 310/2009, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 2. 201,0 sp. zn. 1 Nt 313/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení orgánů činných v trestním řízení s tím, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 8 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále též jako "Listina").

Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 9. 2009, sp. zn. 1 Nt 135/2009, z důvodů podle § 67 písm. a), c) trestního řádu.

Napadeným usnesením státního zástupce bylo rozhodnuto, že podle § 71 odst. 3 tr. řádu se stěžovatel ponechává ve vazbě z důvodů dle § 67 písm. a), c) tr. řádu. Státní zástupce uvedl, že stěžovatel je stíhaný pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Dále konstatoval, že "okolnosti případu se nezměnily, že obviněnému hrozí vysoký trest odnětí svobody a že i nadále je důvodná obava, že obviněný by se trestnímu stíhání vyhýbal a pokračoval v trestné činnosti tak jak je uvedeno ve zmíněném usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť se před zadržením pohyboval v drogovém prostředí, v minulosti byl opakovaně odsouzen za úmyslnou trestnou činnost, a přes to, že byl vyhoštěn, vrátil se a s použitím padělaných dokladů na cizí jméno se dále nezákonně zdržoval na území České republiky."

Obvodní soud stížnost stěžovatele proti citovanému usnesení jako nedůvodnou zamítl. Uvedl - po slyšení stěžovatele - že stěžovatel měl na území Prahy a dále v bytě v Praze přechovávat, resp. prodávat heroin. Dne 9. 9. 2009 při předstíraném převodu prodal 20g heroinu. Rovněž se bez povolení a vážného důvodu zdržoval v Praze, byť byl vyhoštěn na dobu deseti let. Dále obvodní soud konstatoval, že dne 8. 1. 2010 koncipoval státní zástupce obžalobu. Skutek týkající se prodeje omamné a psychotropní látky byl obžalobou kvalifikován jako přečin nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., neboť je to pro obviněného podle odůvodnění obžaloby příznivější. Množství prodaných omamných a psychotropních látek s ohledem na obvyklou cenu a výši utržené částky nedosahuje značného rozsahu, a předešlá odsouzení stěžovatele dle obžaloby nezakládají zákonný důvod k mimořádnému zvýšení trestu. Dále obvodní soud prohlásil, že stěžovatel je usvědčován z trestné činnosti zejména svědeckou výpovědí K. M. a listinnými materiály sestávajícími se z protokolu o domovní prohlídce, zajištěných dokladů totožnosti na odlišné jméno opatřené fotografiemi stěžovatele (podporujících úmysl ilegálního pobytu na území ČR a zemí EU i skutečností, že se v době zadržení stěžovatel vydával za S. O.) a ze zajištěné látky při předstíraném převodu. Obvodní soud uzavřel, že vzhledem k povaze útoků, kterých se měl stěžovatel dopustit, i vhledem k tomu, že v minulosti byl soudně stíhán a odsouzen pro trestnou činnost související s psychotropními látkami, byla naplněna i obava, že by mohl trestnou činnost i opakovat, neboť ta byla zdrojem jeho obživy i nadstandardních příjmů.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl, že nebyla splněna kritéria ponechání obviněného ve vazbě dle § 71 odst. 4 věta druhá tr. řádu. Bylo prý porušeno i ustanovení § 146a tr. řádu, neboť soud nerozhodl "v zákonem doporučené lhůtě 5ti dnů"; místo toho prý soud nařídil "zcela bezúčelné slyšení stěžovatele" obvodním soudem.

K části stížnosti se vyjádřil státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2. Uvedl, že důvodem vazby podle § 67 písm. a) tr. řádu byla důvodná obava, že obviněný by se vyhýbal trestnímu řízení, a to s ohledem na to, že vystupoval pod různými nepravými jmény. Pod nepravým jménem, ačkoli byl vyhoštěn, se vrátil na území republiky, kde znovu páchal úmyslnou trestnou činnost. Důvodem vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu byla důvodná obava, že obviněný bude pokračovat v trestné činnosti. Jak je prokázáno opisem rejstříku trestů, byl opakovaně trestán za úmyslnou trestnou činnost a to i obdobného charakteru. Státní zástupce poukázal i na to, že realizací vyhoštění byly využily veškeré zákonné prostředky jak obviněnému zabránit v páchání další trestné činnosti na území republiky. Úmyslem obviněného, který nemá poctivý zdroj příjmů a obživy, přes veškerá proti němu využitá zákonná opatření, je i nadále zdržovat se na území České republiky, případně v zemích schengenského prostoru, a prostředky k životu si zde opatřovat trestnou činností, zejména obchodováním s drogami. Účelu vazby v přípravném řízení ani v řízení před soudem nebylo možno dosáhnout jinak. Důvodem toho, že délka přípravného řízení dosáhla čtyř měsíců, bylo zpracování chemické analýzy zajištěných stop, zkoumání a ověřování skutečné totožnosti obviněného. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 3T 8/2010, byl stěžovatel v mezidobí uznán vinným podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku a podle § 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona, a byl mu uložen trest odnětí svobody ve výměře tří let se zařazením do věznice s ostrahou, trest vyhoštění na dobu neurčitou a trest propadnutí věci. Dne 5. 3. 2010 zdejší státní zastupitelství obdrželo sdělení obhájce, že se obžalovaný vzdal odvolání proti odsuzujícímu rozsudku. Je tedy nepochybné, že trestní stíhání bylo důvodné, že obviněný si trestní stíhání, důvody vazby i její trvání si přivodil sám, a že i omezení jeho osobní svobody vazbou bylo zákonné a důvodné.

Obvodní soud pro Prahu 2 se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

Stěžovateli bylo zasláno vyjádření státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 k event. replice, ovšem stěžovatel možnosti repliky nevyužil.
II.

1) Stěžovatel v ústavní stížnosti v prvé řadě namítl neexistenci kritérií dle § 71 odst. 4 věty druhé tr. řádu; tím se orgány činné v trestním řízení nezabývaly.

Nicméně, stěžovatel zde nereflektuje, že napadená rozhodnutí nebyla vydána dle § 71 odst. 4 věta druhá tr. řádu; toto ustanovení se na posuzovaný případ nevztahuje. Šlo o případ, na který dopadá ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř., jak je z napadených usnesení patrno. Proto je tato námitka zjevně neopodstatněná.

2) Pokud stěžovatel kritizuje své údajně bezúčelné slyšení před soudem, tu Ústavní soud poukazuje na svůj nález sp. zn. Pl. ÚS 45/04 (Sb. n u. US, sv. 36, str. 656), v němž konstatoval, že "podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby." Tedy Obvodní soud pro Prahu 2 postupoval v intencích citovaného nálezu Ústavního soudu, a proto je i tato námitka stěžovatele zjevně neopodstatněná.

3) Stěžovatel konečně namítl porušení § 146a tr. řádu, neboť soud prý nerozhodl v "v zákonem doporučené lhůtě 5ti dnů".

Zde Ústavní soud odkazuje na vlastní usnesení sp. zn. III. ÚS 655/06, které dopadá i na nyní posuzovaný případ: "Lhůta pěti dnů k rozhodnutí o stížnosti proti usnesení státního zástupce podle § 146a odst. 1 písm. a) tr. řádu má pouze pořádkovou povahu; ústavní stížnosti proti zamítavému usnesení soudu (je-li jí navrhováno, aby toto usnesení bylo odstraněno) pak by bylo lze vyhovět jen tehdy, jestliže její překročení má povahu významnou a tomu odpovídající "průtahy" mohly mít vliv na věcnou správnost tohoto rozhodnutí, resp. jestliže přivodily porušení jiného (konkrétního) základního práva stěžovatele." Nic takového z věci nevyplývá a stěžovatel ostatně uvedené okolnosti ani netvrdí.

Proto Ústavnímu soudu nezbylo než i tuto námitku stěžovatele považovat za zjevně neopodstatněnou.

III.

Ze všech těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2010

Vojen Guttler v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.